Stavba se načítá
Rekonstrukce
Datum zahájení: 03/2014
Datum dokončení: 12/2017
Zdroj financování: Soukromý
Kategorie: Administrativní budova, Rekonstrukce památky, Stavba pro obchod a služby, Rekonstrukce
Hinton, a.s.
Ing. arch. Stanislav Fiala
Fiala + Němec s.r.o.
Hinton, a.s.
SEBRE, a.s.
SEBRE, a.s.
Rekonstrukce „paláce Špork“ je příkladem řešení revitalizace souboru budov na území Pražské památkové rezervace. Původní palác byl dokončen r. 1790 podle návrhu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho, jednalo se o tradiční rozvržení městské šlechtické stavby – zhruba čtvercový čtyřkřídlý půdorys s nádvořím a průjezdem do zadní hospodářské části. V této kompozici zůstal až do počátku 20. století, kdy nemovitost zakoupila Anglo-Rakouská banka (posléze Anglo-Československá) a pro své potřeby nechala na místě původních hospodářských budov postupně vystavět dvě nová administrativní křídla pod vedením arch. Karla Jarraye (spolupráce s B. Kozákem, dokončeno r. 1923). Poté byl pověřen arch. J. Gočár, aby navrhl zcela novou budovu banky na místě samotného šlechtického paláce. Josef Gočár v projekční fázi novostavby narazil na tuhý odpor Klubu Za starou Prahu, který jej přiměl zachovat přinejmenším barokní průčelí do Hybernské ulice a převýšený objem nového domu poodstoupit o jedno travé od uliční čáry. Tato stavba / součást komplexu byla dokončena v r. 1925. Vznikla výjimečná podoba modernistického domu s hlavní fasádou barokní a v této podobě se dochovala dodnes. Celý soubor domů získal památkovou ochranu v květnu 1958.
V roce 2012 zakoupil dům soukromý investor a pověřil arch. Stanislava Fialu celkovou rekonstrukcí, revitalizací zpustlého souboru a jeho zapojení do organismu města, oživení parteru a jeho propojení s veřejným prostorem.
Gočárova část je ponechána v zachované podobě, přičemž je z většiny nově zpracován interiér kancelářských podlaží. Ucelenější fragmenty prvorepublikových interiérů jsou restaurovány v původním řešení včetně dochovaných prvků výzdoby a vestavěného nábytku.
Přízemí a podzemí, které sloužilo provozu banky je nyní v parteru otevřeno do tří stran a připraveno pro zřízení restauračního provozu. Korunou přízemního prostoru je centrální hala s horním osvětlením, nyní zastřešena ohýbanými skly na skruženou hliníkovou kostru kotvenou do původních klenutých betonových žeber. V západním (původně slepém) štítu bankovní haly je zřízena série otvorů při respektování historického architektonického traktování stěny.
Originální povrchy tvořené částečně kamennými obklady a částečně leštěnými sádrovými omítkami – „umělými mramory“ – byly v celém rozsahu restaurovány, chybějící plochy doplněny originální technikou s ručním broušením povrchu kamenem ve vodní lázni. Navazující 1.patro – Piano nobile – je pak restaurováno jako celek v jeho původní členité dispozici konzervačním způsobem včetně omítek, všech dochovaných truhlářských aj. prvků. Podobným způsobem je řešeno i 5. patro v rozsahu dochovaného interiéru.
V ploše nových kanceláří v běžných podlažích (3.-5.) je odhalen originální nosný monolitický ŽB skelet avantgardní stavby. Původní konstrukční betony jsou otryskány a prezentovány v holé podobně společně s obnaženými žebírkovými stropy. Od zděných příček uvolněné dispozice jsou členěny celoskleněnými příčkami s vsazovanými historickými dveřmi v originálních zárubních. V nejvyšších podlažích je takto představena původní progresivní konstrukce betonového krovu z r. 1925(!). Původní podlahy byly vybourány a nahrazeny zdvojenými s instalační dutinou. Nášlapná vrstva je tvořena přírodním kaučukem v barvě lomené bílé, která pomáhá prosvětlit hloubku dispozice. Na stávajících stropech je v plochách mezi žebry provedeno podomítkové vodní chlazení jako integrální součást nových rozvodů TZB. Veškeré další přidané instalace (VZT, SHZ,..) jsou vedeny pohledově pod stropem a skleněnými příčkami prostupují přesně vyřezávanými prostupy.
Jarrayovy budovy byly tvarově zachovány a doplněny vestavbou a dvoupodlažní nástavbou, čímž došlo ke sjednocení, svázaní, dříve pavilonového členění souboru do jednolitější hmoty rehabilitovaného „paláce Špork“. Celková výška nového řešení navazuje na niveletu originální atiky Gočárovy části v Hybernské ulici.
Dvojice historických domů byla vyztužena novým ŽB skeletem s trámkovými stropy, vycházejícími z originálního tvarosloví (nově doplněny o systém vnitřního chlazení). Mezi dvojici domů přibyla vestavba, která hmoty spojuje, přidává další horizontální komunikaci a podlažní plochu. Tvarově reaguje na půlkruhovou hmotu původního točitého schodiště a společně s ním vytváří hluboké vnitřní atrium ve tvaru písmene C. V přízemí v sousedství ulice V Celnici vznikl přepatrováním převýšený prostor, který je nově řešen jako restaurační provoz s mnoha volně plovoucími úrovněmi formou zavěšených pódií, propojených krátkými schodišti. Z tohoto prostoru je přístupné výše zmíněné atrium, které má ve spodní úrovni formu zelené zahrady.
Dvoupodlažní nástavba je řešena s hladkými stropy v posledním (7.) podlaží lomenicově tvarovanými. Celá nástavba je v této úrovni lemována průběžným balkónem, který stylově tvoří reminiscenci mohutné korunní římsy. Meziokenní pilíře nad pochozí plochou balkonu jsou navenek tvořeny skládanými prejzovými plochami, tedy abstrahovanými střešními plochami. K jejich zhotovení bylo užito množství původních prejzových tvarovek z někdejších střešních ploch domu.
Dům je završen pobytovou střechou s kombinací terasy a zelené zahrady.
Vnitřní kancelářské prostory mají volnou dispozici, členěnou pouze minimálně celoskleněnými příčkami s vkládanými replikami původních (vesměs nedochovaných) dveří. Plochy trámkového stropu jsou ponechány režné, betonové, rozvody TZB probíhají přiznaně podvěšené. Zázemí kanceláří vč. toalet je vyřešeno vložením měkce tvarovaných zděných jader do těžiště podlažní plochy. Nové vyzdívky nejsou plošně zaomítány, ale jemně stěrkovány, přebroušeny a natřeny omyvatelnými nátěry, čímž zůstává zdící materiál výtvarně živý, nezastřený.
Prostor vnitřního dvora a přístupové uličky byl nově upraven a přespádován. Nášlapná vrstva je tvořena broušeným betonem probarveným ve hmotě do cihelné červeně. Plocha je rozdilatována ocelovými pásovinami uspořádanými v nepravidelném diamantovém řezu.
Podle Herodota přilétá bájný pták Fénix do chrámu v Heliopoli jednou za 500 let, kde shoří, aby z popela opět povstal a zrodil se jako nový a mladý pták. Číňané svého Félixe nazývají Feng – chuang.
Něco podobného se zrodilo i u nás. Nejedná se sice o ptáka, ale o jelena, který je jakýmsi symbolem „Paláce Špork“ v Hybernské ulici 5 na Novém městě. Ačkoli od jeho zrození v roce 1790 neuplynulo ještě 500 let a neshořel jako jeho mytologický předchůdce, ale z popela skutečně povstal.
Po 228 letech od založení původního paláce dokončeného podle návrhu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho přichází architekt Stanislav Fiala s celkovou rekonstrukcí, revitalizací zpustlého soboru jeho omlazení a opětovného znovuzapojení do organizmu města. Stanislav Fiala citlivě navázal na práci architekta Jozefa Gočára, který v roce 1923 navrhl zcela novou, na tu dobu projekčně odvážnou, budovu banky vsazenou v místě samotného šlechtického paláce. Ponechává Gočárovu část a ucelenější fragmenty prvorepublikových interiérů jsou restaurovány v původním řešení včetně dochovaných prvků výzdoby a vestavěného nábytku.
Tak jako na počátku 20. století nechyběla odvaha architektu Karu Jarrayemu, který pro Anglo-Rakouskou banku navrhnul dvě administrativní křídla, stejně tak nechyběla odvaha ani Stavislavu Fialovi, který dvě původní Jarrayovi budovy tvarově zachovává, doplňuje vestavbou a dvoupodlažní nástavbou, čímž sjednocuje a svazuje dříve pavilonové členění souboru do jedno-litější hmoty rehabilitovaného „paláce Špork“. Celková výška nového řešení navazuje na niveletu originální atiky Gočárovy části v Hybernské ulici.
Architekt Fiala se ve své vizi nebál jít mnohem dál, než oba dva jeho slavní předchůdci. Celou nástavbu je v této úrovni lemuje průběžným balkónem, který stylově vytváří reminiscenci mohutné korunní římsy. Meziokenní pilíře nad pochozí plochou balkonu navenek utváří skládanými prejzovými plochami, tedy abstrahovanými střešními plochami. K jejich zhotovení bylo užito množství původních prejzových tvarovek z někdejších střešních ploch domu. Dům pak završuje pobytovou střechou s kombinací terasy a zelené zahrady.
Každá vize by vždy zůstala vizí, nebýt někoho, kdo ji pochopí, porozumí ji, nezalekne se překážek na cestě k realizaci a dokáže probudit nadšení v lidech kolem sebe. K tomu je zapotřebí krom odvahy i maličký kousíček štěstí. Architekt Fiala to štěstí měl, když se spojil s Petrem Šimonem, předsedou představenstva společnosti Hinton, který dokázal sestavit realizační tým na čele s Ondřejem Bielakem. Tým stejně zapálený nádhernou vizí, která historicky vzácnému, ale zubem času a staletími poznamenanému paláci dokázal svým umem, prací a vytrvalostí „navléknou nový šat“.
A v tomto novém šatu, moderním vzhledu a s mladickým elánem, s opravdového prachu čtyřleté rekonstrukce, povstal náš „Šporkovský jelen“, aby v plném lesku zazářil v těsné blízkosti takových perel, jakými jsou Obecní dům, Lidový dům a Divadlo Hybernia a „doprovázel“ je tak na cestě k budoucím generacím.
Praha, ulice Hybernská