PŘEHLED STAVEB

Centrum andragogiky, Hradec Králové
Přístavba a nástavba bývalé cihelny se souvisejícími stavebními úpravami, spojené se změnou v užívání stavby na multifunkční objekt Centra výuky výrobních postupů. Konstrukce a koncept: Stavební návrh vyplýval z existence objektu cihelny. Naší snahou bylo tuto stavbu zachovat, obnovit a dostavět pro potřeby jiného funkčního využití ve vymezených mantinelech. I. Původní historické těleso cihelny Stávající objekt cihelny byl částí původní kruhové cihlářské pece. Po roce 1927 byla cihelna dle archivní dokumentace prodloužena přístavbou na východní straně. Současně byl v celé ploše objektu odstraněn dřevěný krov sedlové střechy kryjící režnou cihelnou konstrukci. Tato část však byla koncem 90. let minulého století ubourána. Nosný systém kruhové pece tvoří valené cihelné klenby, které jsou z vnější strany kryty kónickou cihelnou stěnou. Shora jsou klenby kryty jílovým násypem s povrchovou betonovou mazaninou. Obvodové stěny jsou členěny zaklenutými otvory, kterými byly původně do prostoru pece zaváženy cihly. V původním přízemním objektu cihelny jsou umístěny školící místnosti se zázemím. Část původního objektu cihelny z 19. století byla zrekonstruována tedy tak, aby splňovala požadavky moderní výuky. II. Přístavba a nástavba nového křídla Nové křídlo je navrženo v objemu dvou podlaží. V přízemí prosklené části jsou umístěny vstupní prostory s recepcí a kanceláří. Ve 2. NP jsou umístěny další školící místnosti, hygienické a technické zázemí. 2. NP tvoří pravidelný podélný kvádr, který je příčně nasazen na střešní desku historického tělesa cihelny. Neomítané původní režné zdivo cihelny a hladká plocha pohledového betonu a skla spolu s obsahem z tmavého plechu 2. NP tvoří barevný a materiálový kontrast. Zastavěná plocha: 600 m2 Obestavěný prostor: 3456 m2 Energetická bilance: 20,3 MWh/rok Kontext okolní zástavby či prostranství: Nová stavba, ze které na vás dýchne velký kus historie, to je naše budova, která zachovává úctu k tradicím, hodnotám a spojuje moderní svět. A přestože má atypický vzhled, stále si zachovává ten stejný pohled, na který jsou obyvatele blízkého okolí po desetiletí zvyklí.

Mezinárodní výzkumné laserové centrum ELI Beamlines, Dolní Břežany
Pro výstavbu komplexu laserového centra ELI byly využity dlouhodobě zanedbané a kontaminované pozemky bývalého zemědělského družstva. Jedná se o regeneraci brownfieldu v bezprostřední blízkosti centra obce. Součástí realizace jsou i rozsáhlé parkové úpravy, které společně s navazujícími projekty dopravní infrastruktury a nových povrchů významně zlepšily kvalitu veřejného prostoru mezi obecním úřadem, zámkem a hřištěm a umožňují pěší propojení napříč dříve uzavřeným areálem. Stavba se skládá ze sedmi částí - kancelářské budovy, polyfunkční budovy (kavárna, přednáškový sál, knihovna atd.), vstupního atria, laboratorní budovy, laserové budovy, objektu technologie chlazení a hospodářství technických plynů. Jen samotná budova pro laserové technologie se rozkládá, na ploše větší než je velikost fotbalového hřiště. Koncepčním přístupem k projektu se od jeho počátku podařilo rozčlenit rozsáhlý stavební program tak, aby bylo možné měřítko stavby co nejlépe přizpůsobit jejímu okolí. V návaznosti na tuto základní myšlenku je každá z budov pojata originálně a opatřena fasádou z jiného materiálu. Sjednocujícím prvkem naopak zůstává bílá stínicí konstrukce z oceli a hliníku, která uspořádáním stínicích lamel pozitivně ovlivňuje vnitřní prostředí stavby a zároveň vizuálně odkazuje ke krátkým přímým laserovým pulsům probíhajícím uvnitř. Hlavním vstupem do centra ELI je vysoké prosklené atrium otevřené pro veřejnost. Jedná se o reprezentativní komunikační prostor, na který navazuje kancelářská budova a polyfunkční budova. Uvnitř obou objektů jsou umístěna menší vnitřní atria sloužící k sociální interakci zaměstnanců a návštěvníků, která přinášejí do interiéru dostatek přirozeného světla. Technicky nejnáročnější částí díla je budova pro laserové technologie s experimentálními halami. Založení spodní stavby je ve skalním podloží více než osm metrů pod povrchem upraveného terénu. Výška atiky střechy je zhruba patnáct metrů nad úrovní terénu. Budova je navržena tak, aby vyhověla náročným prostorovým, technickým a bezpečnostním požadavkům. Z tohoto důvodu je významná část objektu umístěna v podzemí. Vzhledem k extrémním požadavkům laserové technologie na ochranu před působením vibrací a pro odstínění elektromagnetického a ionizujícího záření emitovaného v průběhu experimentů, jsou nosné stěny a stropy uvnitř i po obvodu objektu laserové haly až 1,6 m silné. Monolitická konstrukce je zhotovena z betonu s garantovanou minimální objemovou hmotností a je odolná proti průsaku vody. Betonářská výztuž s profily až 32 mm je zapojena do zemnicí soustavy objektu. Otvory v nosné konstrukci jsou ve velké míře vyplněny bloky z vysokohustnostního betonu, který v kombinaci s PE granulátem v menších prostupech zabraňuje šíření radiace. Prostory před vstupy do experimentálních hal jsou doplněny stínicími labyrinty vyzděnými také z vysokohustotních betonových bloků. Samotné dveře a velkoformátová vrata jsou celokovové a zajišťují stínění elektromagnetických pulzů. Jejich šíření z experimentálních prostor zabraňují rovněž voštinové filtry na všech rozvodech vzduchotechniky, plastové mezikusy na trubních rozvodech, EMP filtry na všech metalických kabelech i ve svítidlech, kovové trubkování ve stínicích monolitických stěnách, to vše doplněno rámovým modulovým systémem těsnění prostupů. Každá experimentální a laserová hala je kvůli své velikosti a očekávané manipulaci s velkými břemeny vybavena vlastní podvěšenou jeřábovou dráhou. Velké nároky jsou kladeny také na udržování optimálních parametrů vnitřního prostředí. Z velké části se jedná o čisté prostory s omezeným počtem částic ve vznosu, kontrolovanou teplotou, vlhkostí a přetlakem a se vstupy přes přechodové komory. Čistému prostředí je přizpůsobena povrchová úprava podlah, stěn a stropů. Vzduchotechnika je vybavena referenčním potrubím nulového tlaku rozvedeným po celé budově. Vzduch je upravován v cirkulačních vzduchotechnických jednotkách osazených HEPA filtrací. Pro účely použití při plánovaných experimentech jsou po budově rozvedeny technické plyny, které jsou vyvedeny na laserových halách do sdružených připojovacích bodů HUB a rozmístěny protipožární skříně pro skladování tlakových lahví. Celková plocha 29 500 m2. Zastavěná plocha 7 716 m2.

O2 Arena, Praha
Architektura objektu je podřízena jeho funkčnímu využití. Pro sportovní a víceúčelové aplikace byly jednotlivé prostory v aréně navrhovány s důrazem na efektivní vnitřní propojení a logické konstruktivní uspořádání. Dispoziční řešení je koncipováno tak, aby v hale návštěvníci trávili čas i mimo hlavní program jednotlivých akcí a aby využívali v co nejširší míře služeb, které se zde nabízejí. Uspořádání jednotlivých prostorů haly je provázané s obchodními pasážemi s dostatečným zázemím poskytovaných služeb. Jsou zde tři okruhy vybavení a servisu. Prvním okruhem jsou vlastní divácká místa v hledišti s příslušnými foyery, hygienickým zázemím a restaurací. Počet sedících diváků je 17000. Druhým okruhem jsou místa v „klubovém podlaží“. Zde se kromě sedadel v divácky atraktivní poloze nabízejí rovněž sedadla s místy u stolů s přímým výhledem na plochu, s možností konzumace jídel a nápojů. Posledním okruhem jsou lóže a salonky VIP, které jsou spolu s příslušným vybavením a restaurací VIP umístěny v divácky nejlépe situované poloze v samostatně přístupném podlaží. Architektura je typu high-tech. Stříbrná fasáda z Reynobondu evokuje ledový palác. Hlavním výrazovým prvkem je vlastní konstrukce vynášející skleněnou fasádu i částečně prosklené zastřešení. Konstrukční řešení: Nosná konstrukce je realizována jako monolitický železobetonový skelet s předpjatými prvky. Ocelová konstrukce střechy arény je ve tvaru kulového vrchlíku o průměru 135 m a vzepjetí 9 m. Koncepce prostorového vzpínadla s 36 radiálními trubkovými vazníky s předpjatými táhly se sbíhají v centrálním válcovém tubusu o průměru 18 m a výšce 12,3 m. Hala je vybavena unikátní divadelní technologií s perfektní akustikou, která je schopna reagovat na všechny typy pořádaných akcí. V průběhu stavby bylo uloženo 80 000 m3 betonu, 16 tun armatury a 2 000 tun ocelových konstrukcí. Generální projektant: ATIP, a. s. – Architektonický atelier Trutnov Autoři: Ing. Vladimír Vokatý, Ing. arch. Martin Vokatý Ing. arch. Jiří Vít (con.tec) Koncepce dopravy: Ing. Jiří Lebeda – ADO Návrh scénické technologie: akad. arch. Jindřich Smetana Statika ocelových konstrukcí zastřešení: Ing. Vladimír Janata, CSc. – EXCON a. s. Statika železobetonových konstrukcí: Ing. Milan Mužík – PPP – Pardubice, s. r. o.

Domov sociální péče Hagibor, Praha
Zařízení sociální péče pro téměř 60 osob. V objektu je kromě vlastní ubytovací kapacity a stravovacího provozu, také vybavení sloužící k společenskému vyžití klientů a jejich aktivizaci (prostory a vybavení pro rehabilitaci a ergoterapii, denní centrum), dále i ambulance praktického lékaře. Objekt není určen jenom pro ubytované, ale i pro seniory, kteří sem docházejí, a tráví zde část dne. Původní objekt bývalého starobince zůstal zachován, neboť jde o architektonicky zdařilé dílo. Nová přístavba je určena pro pobyt klientů potřebujících 24 hodinovou péči. Prioritou pro ubytovací část a zahradu bylo ochránit je před hlukem z okolních komunikací. Toho jsme dosáhli vytvořením tzv. bariérového domu orientovaného ke zdrojům hluku prostory, kterým hluk nevadí - převážně chodbami či pomocnými provozy jako jsou sklady, koupelny atd. Umístění hmoty domu při okrajích pozemku dává možnost ponechat nejkvalitnější část zahrady - to je její střed k vytvoření velkého zahradního atria, zcela soukromého prostoru, kam jsou orientovány pokoje. Vnitřní zahrada a umístění pokojů spolu s vnějším výrazem budovy zvyšuje i bezpečnost obyvatel budovy. Vnitřní část novostavby je koncipována jako jakési rozvolnění budovy do zeleného atria. Lodžie jsou propojeny mělkými pavlačemi sloužícími jako bezpečnostní zábrana, ale i jako nosič zeleně, se v měkké linii, podepřené dřevěnými sloupy v nepravidelném „přírodním“ rozmístění, otevírají do zahrady. Nový komplex je tedy rozdělen do dvou v kruhu propojených částí – původní budovy s přístavbou polosuterénu a nové budovy - ubytovací části s vnitřním dvorem. Původní budova byla kompletně rekonstruována, při zachování některých původních prostor, které činí tuto budovu kvalitním prostorovým útvarem, především vchodu a vstupní haly. Byl vybudován bezbariérový přístup do objektu. Proto je za vstupem vlevo od schodů hala rozšířena a je zde vložen výtah umožňující jak přepravu většího počtu osob, tak osob na invalidních vozících. Takto řešeným nástupem se dostáváme na vstupní úroveň areálu s halou a s recepcí rozšířenou o zimní zahradu, ze které je vstup do jídelny a bufetu, obou ubytovacích křídel a dalšího vertikálního uzlu s výtahem do dalších pater objektu. U spojovací chodby do „domova“ je možný příjezd sanitních vozů. V suterénu, který obsahuje hospodářskou komunikaci propojující všechny části domu, jsou umístěny sklady kuchyně, prádelna a odděleně rehabilitační úsek. Na této úrovni je též zásobovací dvůr pro příjem zásob a materiálu do budovy. V patře je umístěno denní centrum s dílnami a prostory pro odpočinek. Původně rezervní prostory v přízemí i v 1. patře budovy byly využity pro dětskou školičku. V podkroví jsou umístěny kanceláře a technické vybavení objektu i pokoje hotelového typu pro návštěvy. Domov – nová dvoupodlažní budova má kapacitu 57 lůžek v jedno a dvoulůžkových pokojích. Jde o dispoziční dvoutrakt, kdy pokoje jsou vloženy mezi vnitřní propojující komunikaci na vnější straně objektu a mezi dvorní zahradu. Patro je rozděleno na 2 sekce po cca 15 ubytovaných s příslušným pomocným zázemím. Pokoje nejsou řazeny průběžně, ale do skupin, mezi kterými jsou průhledy prosvětlené shora. Zalamování chodby a její šířkové pulzování z ní tvoří ve vazbě na rozšířené části, příjemný prostor, vhodný pro posezení a kontakty mezi bydlícími. Na každém patře jsou i společenské místnosti. V každém patře je vždy jedna buňka pro ubytování manželské dvojice o dvou místnostech. Jednolůžkový pokoj má plochu 19 m2 s vestavěnými skříněmi, z pokoje je přístupná malá lodžie. Zázemí pokoje tvoří předsíň oddělená od pokoje posuvnými dveřmi a z ní je přístupná hygienická buňka se sprchou, WC a umývadlem. Vše s parametry vyhovujícími pohybu osob na vozíku. Dvoulůžkový pokoj má plochu 23,6 m2, je vybaven dvěma polohovatelnými lůžky, vestavěnými skříněmi, stolkem se dvěma polokřesílky, opět s přímým výstupem na lodžii. Hygienické zázemí pokoje je stejné. Pro možnost případné potřeby vystřídání ubytované dvojice na WC, je na patře zřízeno rezervní WC. Vertikální propojení úrovní zajišťují schody a dva lůžkové výtahy. Dvoupatrové spojovací chodby propojují novostavbu se starou budovou. Provoz domova byl zahájen v roce 2008.

Nájemní komplex Luka Living, Praha
Vzhledem k místu a vazbě na stanici metra autoři projektu zvolili výraznou dynamickou formu, která se stala orientačním bodem celé lokality. Stavbu organicky tvarovali pomocí balkonů a teras, které její siluetu zjemňují, terasy jsou navíc osázeny zelení. Byty jsou vybaveny rekuperací vzduchu a teplé vody, dále také systémy domácí automatizace. Výchozím principem bylo vybudování polyfunkční budovy s nízkoenergetickým standardem. Rezidenční komplex byl realizován v energetickém standardu A. Bydlení doplňují komerční a administrativní plochy, wellness a fitness. Byty nejsou určeny k přímému prodeji, ale k pronájmu. Objekt byl přistaven k obchodnímu centru, s nímž tvoří jednu obchodní galerii. Specifikem projektu je jeho propojení se stanicí metra suchou nohou. V parteru navazuje na park, garáže mají perforovaný plášť porostlý popínavou vegetací. Práce na projektu jsme zahájili po vítězství atelieru CAMA v soutěži v dubnu 2014, stavební povolení jsme získali v rekordním čase. Díky etapizaci projektu mohla firma Hinton zahájit spodní stavbu již na jaře 2015. V průběhu navrhování jsme řešili řadu náročných technických úkolů, mezi které patřilo například antivibrační řešení konstrukce, přeložky kanalizačních přivaděčů pod budovou a zakládání nad technickými kolektory. Parter jsme modelovali oblými pahorky, takže navazuje na Centrální park. Fasády garáží netvoří plné stěny, ale perforovaný plášť porostlý popínavou vegetací. Zeleň na terasách a střechách naši ideu umocňuje. Hmotu stavby jsme organicky tvarovali pomocí balkonů při zachování jednoduchého konstrukčního tvaru obvodových konstrukcí. Pravidelně strukturovaná fasáda a její tvar podporují celistvost designu, patro s obchodní pasáží je prosklené. Zásady řešení Architektura okolních budov je dána dobou jejich vzniku; jedná se o panelové domy sídliště z 80. let minulého století. Bytové domy jsou minimálně desetipodlažní, členěné okny, lodžiemi a většinou i barevnými plochami po dodatečném zateplení. Sestavy domů vytváří meandry polouzavřených dvorů. Objekty občanské vybavenosti a nákupního centra jsou nižší. Výraznou linií je v této lokalitě nezahloubený tubus metra. Pro návrh bylo podstatné měřítko místa, zdůraznění stanice metra a vytvoření orientačního bodu. Hmotu stavby s 15 nadzemními a dvěma podzemními podlažími tvoří tvarově jednoduchá ortogonální podnož navazující na objekt Luka 1 a část bytových pater. Horní patra novostavby na podnož dynamicky reagují a přes soustavu teras gradují v diagonální štíhlé formě. Jsou uskočená a celou siluetu zjemňují, celistvost a dynamiku dávají budově linie balkonů. Východní nároží jsme akcentovali dvoupodlažní hmotou trojúhelníkového půdorysu, Fasády navazují na záměr vytvořit homogenní, ale přitom dynamický tvar budovy. Podstatná je pravidelná struktura okenních otvorů a barevných ploch, velké prvky kompozici odlehčují a korespondují s křivkou balkonů. Podnož je z podstatné části prosklená, fasády bezprostředně navazující na terén byly obloženy kovovými lamelami. Architektonické řešení doplňuje důraz na kvalitní materiály a detaily: nejen na fasádách a viditelných částech společných prostorů, ale i v parteru. Náročný projekt Konstrukci 2. PP -2. NP tvoří železobetonový monolitický skelet lokálně doplněný stěnami. Od 3. až do 15. NP jde o stěnový obousměrný systém, který je oproti spodní skeletové části natočen o 45°. Vzhledem k odlišným polohám většiny svislých nosných konstrukcí tyto dvě části odděluje masivní přechodová konstrukce stropu nad 2. NP. Ve východní části objektu je dvoupodlažní administrativní nástavba s trojúhelníkovým půdorysem (3. a 4. NP). Dle zadání klienta byly konstrukce navrženy tak, aby bylo v budoucnu možné doplnit dalších pět nadzemních podlaží. Objekt je založen na kombinovaných základech tvořených velkoprůměrovými vrtanými pilotami a základovou deskou, kterou před vlivem vlhkosti a agresivity prostředí a bludnými proudy chrání hydroizolační systém. V hlavicích sloupů v nejvyšším podlaží garáží, tedy pod patrem s obchodní pasáží, jsou uloženy vibroizolační desky. Výška vibroizolačních prvků byla stanovena na základě měření vibrací a akustických studií ve spolupráci s Technickou univerzitou v Budapešti. „Jedná se zatím o nejmodernější antivibrační systém v České republice. Křivky mezi balkony uzavírá monolitický železobetonový lem. V místě balkonových desek je kotvený do monolitického balkonu. Na ostatních místech ho podporují monolitické krčky široké 300 mm a vysoké 200 mm, vystupující ze stropních desek. Křivky lemů/balkonů bylo třeba vzhledem ke složitému tvaru stavby geodeticky vytyčit z elektronických výkresů. Při řešení systému parkování přišla projekční kancelář CAMA architekti s nápadem, který se v ČR zatím příliš nepoužívá – parkování na kontinuálních rampách. Díky tomuto systému je možné využít celou plochu podlaží k parkování. Tento úsporný parkovací systém ušetřil finanční náklady, které se v předchozí fázi projektu pohybovaly v řádech desítek milionů korun, protože byly původně navrženy v klasických automatických parkovacích zakladačích. Kancelář CAMA je zkušeným projektantem interiérů rezidenčních a hotelových projektů. Pro plně vybavené byty v navrhovaném objektu bylo i pro ně výzvou vyprojektování všech interiérů všech 216 bytů, kterých bylo typově 60, ve třech kvalitativních standardech. Projekt Luka Living Rental Apartments získal cenu v kategorii Energetický a ekonomický projekt roku od Ministerstva pro místní rozvoj. Plocha pozemku: 3694 m2 Zastavěná plocha: 2532 m2 Obestavěný prostor: 77 150 m3 Počet bytů: 216 garážová stání 203 komerční plochy/včetně ubytovacích jednotek: 4 095 m2 bytové plochy 7 755 m2 Počet obyvatel 406 Náklady: 0,5 mld. korun Inspirací pro vytvoření této budovy byly pro autory přírodní útvary, jakými jsou korály nebo včelí úly. Celý dům se nese v organickém designu s absencí přísných ostrých hran. Organické linie změkčují výraz objektu a dodávají mu dynamiku. V patnáctipodlažním objektu je 215 bytů určených k pronájmu. Zájem o byty byl nečekaně velký. Zelené prostory na terasách i kolem celého objektu poskytují vyšší komfort bytů.

Rekonstrukce Bílé věže v Hradci Králové
Bílá věž, jedna z nejvýznamnějších staveb v Hradci Králové a nemovitá kulturní památka, byla vystavěna mezi lety 1574 a 1581 na západním okraji Velkého náměstí, v samotném srdci historického centra města, v sousedství katedrály Svatého Ducha. Jedná se o renesanční, 72 metrů vysokou, věž, která slouží především jako zvonice pro druhý největší zvon v Čechách - Augustin. Věž dříve sloužila zároveň jako strážní a hlásná věž s hodinami. Celá věž je postavena ("integrována") do jižní části starší kaple sv. Klimenta, jejíž zbytky se zachovaly dodnes v konstrukci věže (například opěrný pilíř s lomeným obloukem jižního průčelí kaple). Při velkých rekonstrukčních pracích v poslední čtvrtině 20. století došlo k zásadním zásahům do hmotné podstaty památky, které znamenaly na jedné straně statickou stabilizaci věže, na druhé však zásadní úbytek autentických detailů, nevhodné technologické řešení spárování a injektáží. Čištěním povrchů došlo také k zásadnímu narušení historických materiálů a ke vzniku dlouhodobých stále trvajících problémů. Společně s nevhodnou přístavbou pokladny věže tak vznikl impuls ke kompletní rekonstrukci objektu. Původní účel věže – především tedy zvonice (kampanily), hlásné a strážní věže byl historickým vývojem změněn na současnou vyhlídkovou věž s funkční zvonicí. Základní koncept řešení vychází z celkové potřeby rekonstrukce stavby, doplněný snahou vnést nový život do kulturní památky a o princip prolínání jednotlivých stavebních celků v čase a prostoru. Restaurátorským způsobem byly kompletně opraveny všechny poškozené části. Do vyčištěného historického prostoru věže byl po odstranění všech nežádoucích a nehodnotných konstrukcí vložen nový současný prvek interiéru – schodiště, podesty, výstavní a interaktivní prvky s výukovými a zábavnými programy. S nimi, společně s odhalenou krásou historické stavby, se cesta k cílené vyhlídce v nejvyšším patře věže stává intenzivním zážitkem po celou dobu prohlídky. Nová vstupní třípodlažní přístavba vznikla na místě původní nevyhovující pokladny z 80. let 20. století.

Zámek Bolatice
Barokní zámek, nástupce obytného objektu patrně tvrzového charakteru z konce 16. století - sídla administrátorů velehradského kláštera, v jehož majetku byla ves od r. 1250, je typickým produktem doby, ukázkou komorní, v detailu precizně promyšlené architektury. S rozsáhlou přestavbou zámku do dnešní podoby bylo započato po nástupu opata Josefa Malého r. 1724 a v roce 1729 byla dokončena, jak dokládá znak na vstupním portálu s nápisem FIM AW 1729 (Fecit Iosephus Malý, abbas welegradensis). Po válkách s Pruskem v letech 1740-1742 byly Bolatice spolu s celým Hlučínskem připojeny k Prusku. V majetku velehradského kláštera však zůstaly až do jeho zrušení dne 27. září 1784, teprve poté je 21. prosince 1784 získal pruský stát. Ten je ihned prodal za 41 000 tolarů Eugenovi a Aloisovi Hennům, baronům z Henneberku, kteří vlastnili Bolatice do 19. prosince 1822, kdy je prodali za 83 054 tolarů Eduardu Mariovi, knížeti Lichnovskému. Roku 1926 prodali Lichnovští bolatický zámek Václavu Bochýnkovi. Ten jej dal sice upravit, ovšem za cenu zničení mnoha hodnotných architektonických detailů včetně nástěnných maleb interiérů ve 2. NP. Také zámecký park byl podstatně okleštěn a postupem doby změněn na malý parčík. Po roce 1945 získal bolatický zámek československý stát a obec Bolatice a byly v něm úřadovny Místního národního výboru Bolatice, do roku 1958 i škola, později i MŠ. V letech 1960 - 1961 byla nepříliš zdařile opravena zámecká fasáda a střecha. Poté co MNV objekt opustil, byly v něm postupně pošta, spořitelna, obchod, kantýna n. p. Juta Bolatice, v prvním patře knihovna, klubovna a skladiště MNV. Sklepy a některé prostory zůstaly nevyužity. Po r. 1975 byl objekt při rozšiřování n. p. Juta obestavěn novými objekty - podnikovými halami a provozními budovami závodu, což zcela zásadně narušilo jeho historické prostředí. Přitom již od roku 1972 se jednalo o důkladné generální opravě zámku. Rekonstrukce samotného objektu probíhala v letech 1998 - 2000 a v prostorách zámku je nyní nejen sídlo Obecního úřadu Bolatice, ale i pěkná obřadní (koncertní) síň a klubovna pro spolky.

Atletická hala Vítkovice, Ostrava
Jedna z nejmodernějších atletických hal v České republice. Vyhovuje parametrům Mezinárodní atletické federace IAAF,umožňuje celoroční přípravu a splňuje podmínky pro konání atletických závodů a mezinárodních mítinků v zimní halové sezóně. Je využívána převážně atletickými kluby,ale nabízí možnosti využití i pro mnoho jiných sportovních aktivit. Hlediště haly má kapacitu 1020 sedících diváků.V hale je umístěn běžecký ovál s 6 drahami o délce 200 metrů,osmi přímými drahami o délce 60 metrů,sektory pro skok do výšky,skok do dálky,skok o tyči a vrh koulí. Nedílnou součástí nové haly je i zrekonstruovaný atletický tunel s přímou dráhou dlouhou 100m, sektorem pro skok do dálky a posilovnou. Toto řešení – atletická hala, atletický tunel a propojení se stávající víceučelovou halou je jediné v České republice. Atletická hala se nachází v těsném sousedství víceúčelové haly Ostravar Aréna, která slouží jako multifunkční hala pro sport, nejčastěji lední hokej a kulturní akce. S umístěním atletické nové haly v blízkosti ARÉNY se počítalo již v původním projektu Paláce kultury a sportu, zpracovaném Ing.arch. Vladimírem Dědečkem. Spolu s blízkým, nově zrekonstruovaným Městským stadionem s fotbalovým hřištěm a atletickou dráhou a ubytovacími kapacitami v bezprostředním okolí tak vznikl unikátní sportovní komplex splňující ty nejvyšší nároky na pořádání sportovních i kulturních akcí. Situování v území bylo ovlivněno dvěma požadavky. 1,Zachování stávajícího tréninkového tunelu a jeho provozního propojení s atletickou halou. 2,Respektování záměru na vytvoření třetí ledové plochy situované u Ostravar Arény v sousedství multifunkční haly a hotelu. Technické parametry haly jsou : obestavěný prostor haly 107 785 m3, tunel 9 952 m3, zastavěná plocha hala 6 875 m2, tunel 2 073 m2. Nosnou střešní konstrukci tvoří dřevěná konstrukce ze zakřivených vazníků, zavětrování je v kombinaci ocelových prutů a dřeva. Skelet tvoří ŽB, do kterého jsou přenášeny svislé i vodorovné síly od dřevěné části konstrukce. Rozpětí střešních vazníků 62m je rovněž unikátní v celé ČR.

Rezidence Sacre Coeur 2, Praha
Architektonicky unikátní bytový dům, který splňuje všechny předpoklady současné moderní architektury. Projekt stojí na ocelové nosné konstrukci přímo nad Strahovským tunelem. Založení je mimo půdorys tunelů na mohutných železobetonových pilotech. Přemostění je zajištěno soustavou ocelových příhradových nosníků. Na ocelové konstrukci je postavena vlastní sloupová železobetonová konstrukce domu, jedná se o technologickou raritu světového charakteru. Úžasné výhledy, špičkové standardy, vzdušná architektura, bezpečnost a respektování soukromí, to vše nabízí tato výjimečná a exkluzivní novostavba s půdorysem podkovy a šesti vchody, která má celkem 6 nadzemních podlaží. Vedle limitované nabídky 8 loftů, které jsou umístněných v prvních dvou patrech, je zde celkem 72 apartmánů zabírajících třetí až páté patro o velikosti 1+kk až 5+kk a 5 luxusních penthousů přímo na střeše objektu. Ve dvou podzemních podlažích jsou umístěny sklepy a celkem 109 parkovacích stání s výjezdem z Kobrovy ulice. Parkovací stání ještě doplňuje 19 venkovních prakovacích míst. Byty v Rezidenci Sacre Coeur 2 vynikají jedinečností navržených dispozic. Filosofií společnosti SATPO je, že největší luxus je prostor, a proto navrhla moderní a především prostorné místo k životu, plné světla a zajímavých řešení. Všechny bytové jednotky svou kvalitou a koncepcí s oddělenou obývací a privátní zónou převyšují většinu konkurenčních projektů. Každá obývací zóna má vlastní WC s umyvadlem, což jistě ocení nejen majitelé bytu, ale i hosté. Prostorově velkorysé ložnice, dětské pokoje a další místnosti se nacházejí v privátní zóně bytové jednotky. Byty 3+kk a 4+kk mají ve standardním provedení dvě koupelny, jedna je vždy součástí ložnice rodičů. Každý z bytů v Rezidenci Sacre Coeur 2 má u vstupu šatnu nebo prostor pro vestavěnou šatní skříň, nechybí ani technická místnost pro pračku a úložný regálový systém. Večerní atmosféru pak podtrhuje možnost příjemného posezení na balkónu či terase. Standardy Rezidence Sacre Coeur 2 byly vybrány tak, aby při zařizování nového domova podpořily kreativitu budoucích majitelů. Preferována byla čistota designu, funkčnost a kvalita. Byty jsou vybaveny klimatizací, celoplošným podlahovým vytápěním a kvalitními dřevěnými masivními podlahami. Součástí standardů jsou moderní technologie jako optická síť, zabezpečující příjem televizního a datového signálu pro vysokorychlostní internet, satelit či možné napojení na kamerový systém. Rezidence má energetický štítek PENB - C.

Obnova Památníku Tomáše Bati, Zlín
Původní fasáda Památníku z katedrálního skla z roku 1933 byla během 2. světové války, při náletu 20. listopadu 1944, z velké části zničena. Její oprava proběhla až na podzim roku 1946, kdy byl objekt přestavěn pro potřeby filharmonického orchestru a krajské galerie na Dům umění. Zdržení opravy bylo způsobeno mimo jiné i tím, že bylo v té době obtížné získat tak velké množství skla. Celková výměna skel tedy nikdy neproběhla a jednotlivé poškozené tabule byly v průběhu dalších let přesklívány různými, i odlišnými, druhy ornamentních skel. Několik původních skel však bylo naštěstí zachováno a podle nich mohlo být vyrobeno sklo nové. O celkové rekonstrukci Památníku se mluvilo od roku 2000, v roce 2016 bylo vyhlášeno výběrové řízení. Cílem návrhu přestavby, jehož autorem je architekt Petr Všetečka, bylo vrátit objekt do původní podoby. Obnova Památníku stála přes 50 milionů korun, 32 milionů korun pokryla dotace ministerstva kultury, zbytek uvolnilo město ze svého rozpočtu. Firmy a veřejnost přispěly prostřednictvím sbírky 600 000 korunami. Odstraněny byly nejen dva přístavky po bocích budovy, ale také dřevěné obložení. Zachovány zůstaly původní podlahy, omítky na sloupech a zrepasované osvětlení, ocel, beton a sklo. Některé skleněné tabule byly původní, jiné nové, a kazilo to celkový vzhled stavby. Jejich vzhled bylo tedy třeba sjednotit. Bylo rozhodnuto, že vzhled skleněné fasády je třeba sjednotit, a to tak, aby všechna skla vypadala přesně tak, jako před více než osmdesáti lety, když Památník vznikl. A stalo se tak právě díky unikátnímu ornamentnímu sklu z výrobního závodu Barevka v teplické sklárně AGC.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlaté Koruně
Jedná se o farní kostel klášterního komplexu, bývalého cisterciáckého kláštera, ve Zlaté Koruně. Celý klášter byl před rokem 1988 zapsán do státního seznamu a od roku 1995 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Klášter ve Zlaté Koruně patří k nejlépe zachovalým gotickým klášterům v Čechách. Díky odlehlosti místa a sevřenému okolí přirozeným terénem nezasáhly dostavby, demolice ani opravy výrazně do původní středověké podoby kláštera. Kostel je gotický trojlodní s transeptem. Vybavení kostela - hlavní, boční oltáře, kazatelna, ... včetně výmalby stropu presbytáře jsou barokní. Stavba se nachází na pozemku st.12 o ploše 1607m2 (zastavěná plocha). Historie: Klášter byl založen v r. 1263 listinou Přemysla Otakara II. A na základě daru Přemysla Otakara II. vzácné relikvii — údajný trn z Kristovy koruny a přání pojmenovat tento klášter podle tohoto vzácného předmětu dostal klášter jméno Santa Corona Spinea (Svatá Trnová koruna) později Corona Aurea (Zlatá Koruna). Po požáru v r. 1278 byla na místě dřevěného kostela vystavěna kamenná bazilika a konvent. Stavba byla dokončena v r.1370 parléřovskou stavební hutí. (Po třicetileté válce, kdy v klášteře pobývaly vojska a byl rabován) byl ve 2.pol. 17. stol. klášter nákladně opravován. Opravy však byly přerušeny zrušením kláštera dekretem Josefa II.. Klášter byl odkoupen krumlovskými Schwanzenbergy. Za 2. světové války byl klášter zkonfiskován protektorátními úřady, v roce 1948 přešel do vlastnictví českého státu. Od roku 1979 byl pod správou Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích a od r. 2000 je ve správě Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích.

Obnova poutního areálu v Klokotech, Tábor
Již ve 13. století je v těchto místech zmiňován hrádek pana Vítka Voka z Klokot, u kterého stál malý kostelík. Podle legendy se tu zjevila Madona v podobě krásné dívky a vyučovala místní lid o Bohu. Malý kostelík brzy přestal postačovat zástupům věřících a od roku 1700 se začalo s přestavbou a rozšířením středověkého kostela. Ve správě tohoto místa se postupně vystřídalo několik řádů. Od roku 1993 zde působí kongregace Oblátů Panny Marie Neposvrněné. Tento řád započal náročnou, více jak dvacetiletou obnovu tohoto areálu. Ta spočívala v obnově havarijních stavů krovů, střešních krytin a klempířských prvků na kostele, ambitech, nárožních kaplí i věžích areálu. V dalších letech bylo postupně provedeno odvlhčení a odvodnění základového zdiva a byla provedena obnova fasád celého areálu. Po té se přistoupilo k náročnému restaurování interiérů. Byla provedena generální rekonstrukce varhan a bylo provedeno též restaurování vitrážových oken. Byla zrestaurovaná veškerá štuková výzdoba a nástěnné malby a medailony. Zrestaurován byl též obraz Panny Marie na hlavním oltáři, oltáře v bočních kaplích, barokní kazatelna, soubor lunetových obrazů, barokní vrata kostela, barokní kostelní lavice, kované chorové mřížky a cínové svícny. Podařilo se též zachránit a zrestaurovat barokní oltářní mřížku, která se nalezla ve sklepeních areálu a po restaurování byla navrácena na své původní místo. Bez finanční pomoci Ministerstva kultury a města Tábor by nebylo možné toto poutní místo obnovit a tím mu navrátit jeho původní krásu.

Gulliver, DOX, Praha
Základní kostra vzducholodě se skládá ze 14 ks příhradových obručí z lepeného modřínového dřeva, umístěných v příčném směru v roztečích 2,2 – 3 m, které jsou vzájemně propojeny podélnými dřevěnými příhradovými prvky. Konstrukce je doplněna ocelovými lany. Nosná dřevěná konstrukce vzducholodě je zavěšena a ukotvena na nakloněnou ocelovou příhradovou mostovku, která současně tvoří nosný podklad pro vnitřní dřevěnou podlahu vzducholodi. Mostovka je podepřena dvojicí ocelových příhradových sloupů-bárek vedených podél fasád uvnitř dvora, které jsou osazené na nově zhotovené pilotované základy. Vykonzolovaná část mostovky zasahující nad část terasy je stabilizovaná v horizontálních směrech vzpěrou a táhly. Přístup do vzducholodě je řešen dvojicí ocelových schodišť. Základní dřevěná kostra vzducholodě je opláštěná modřínovými lamelami. Ke vzducholodi je připojena gondola, do které je přístup po žebříku z paluby vzducholodě. Celá konstrukce je zastřešena jednovrstvou transparentní membránovou ETFE folií. Vzducholoď je vybavena audiovizuální a světelnou technikou s možností celoročního provozu díky instalovaným infra panelům. Zastavěná plocha: 322 m2 (dřevená kostra vzducholodě), 161 m2 (pochozí vnitřní plocha), obestavěný prostor: 2050 m3 Konstrukce a technologie: Délka 42,2 m, max. průměr 9,35 m, nejvyšší bod 24,35 m (tělo vzducholodě)

Telč – bezpečná, bezbariérová a atraktivní
Jde o vzájemně se prolínající dopravní stavby v Telči realizované v posledních 10 letech. Na základě strategie města byly realizovány stavby řešící rekonstrukci či výstavbu komunikací pro pěší v Telči s cílem zvýšit bezpečnost chodců, odstranit bariéry pro pohyb osob s omezením pohybu a orientace. Dále navazovaly stavby pro veřejnou dopravu zahrnující nové integrované nádraží v Telči, novou atraktivní zastávku. Z pohledu bezpečnosti dopravy jsou rovněž významné nové cyklostezky, které zároveň významně posílily nabídku volnočasového aktivního vyžití pro občany i návštěvníky města Telče. Za posledních 10 let došlo ze strany Města Telče k vybudování bezpečných a bezbariérových chodníků kolem silnic I. a II. třídy v Telči v celkové délce 5,5 km. Chodníky jsou řešené v jednotném architektonickém duchu, převažuje kámen právě s ohledem na historický význam města. Cílem modernizace nádraží v Telči bylo propojit autobusovou a vlakovou dopravu a poskytnout občanům a návštěvníkům města kvalitní zázemí odpovídající významu městu Telč, městu UNESCO. Došlo k rekonstrukci výpravní budovy, kde se nachází zázemí jak pro cestující vlakem, tak i veřejnou autobusovou dopravou. Je zde moderní čekárna, ale i např. místnost pro maminky s dětmi vybavená dětskými prvky, skluzavkou aj. Současně bylo vybudováno nové autobusové nádraží u nádraží vlakového, zahrnující 9 zastávek. Nechybí parkoviště pro cestující. Frekventovaná autobusová zastávka u areálu škol v ul. Hradecká získala nový atraktivní vzhled. Byl vybudován chybějící záliv poskytující větší bezpečnost pro cestující. Jak modernizované nádraží, tak novou zastávku propojují zmiňované nové chodníky. Mezi další velmi významné dopravní stavby v Telči patří cyklostezky, jejich rozvoj a rozšíření. Za posledních 10 let došlo k vybudování cyklostezek v Telči v délce cca 5 km. Jde o stezky vedené zcela mimo komunikace pro auta. Snahou je jak posílit bezpečnost cyklistů a obecně dopravy, tak i posílit volnočasové vyžití občanů a návštěvníků města. Snahou je cyklostezky propojit dále na stezky vedené regionem Telčsko, propojující ostatní obce v širším okolí. Výše uvedené aktivity by nebylo možné realizovat bez dotačních zdrojů. Jde především o využití dotací ze Státního fondu dopravní infrastruktury, Regionálního operačního programu Jihovýchod a Integrovaného regionálního operačního programu.

Pavilon T, Výstaviště, České Budějovice
Jedná se o multifunkční pavilon, který slouží zároveň jako monumentální vstupní brána do areálu. Vstupní krytý prostor rozděluje pavilon T na 2 samostatné haly T1 a T2. Hala T1 o výměře 4400 m² představuje multifunkční pavilon pro výstavnictví, sportovní akce, společenské události a další eventy. Východní část haly T1 zahrnuje galerii se salónky/konferenčními místnostmi do výše 2.NP. Po celé délce severní strany pavilonu se nachází zázemí pavilonu. V 1.NP nalezneme toalety, šatny se sprchami, dále zázemí pro catering, úklid, sklady vybavení a TZB. TZB zabírá většinu prostoru i ve 2.NP. V JV rohu u hlavního vchodu jsou informace a velín pavilonu. V SV rohu haly se nachází schodiště mezi 1.NP a 2.NP. Pavilon T2 má výměru 850 m². Pavilon je navržen na ortogonálním půdorysu s rozměry cca 150m ve směru východ-západ a 50m ve směru sever-jih. Kruhový objezd komunikace okolo pavilonu Z půdorysně zasahuje do pravidelného obdélníkového půdorysu pavilonu T a utváří v něm kruhový výřez. V příčném řezu má pavilon tvar půl-elipsy odsazené kolmo od terénu, jejíž výška roste směrem ke středu půdorysu. Podélný řez objektu je tvořen od země odsazeným obloukem. Světlá výška haly je v nejvyšších bodech krajních polí pavilonu 9m. Z těchto bodů roste, kulminuje na hodnotě 11,4m v půdorysném středu pavilonu. Hlavní vstupy do hal T1 a T2 jsou ze zastřešeného vstupního koridoru o ploše 790m². Vstupním prostorem se od brány do areálu až k dalšímu pavilonu Z táhne pás vypnutých membrán, který oba pavilony opticky spojuje. Nosnou konstrukci stavby tvoří systém dřevěných lepených vazníků v osové vzdálenosti 4m. Vazníky jsou umístěny na zvýšených betonových patkách a sloupech. Střešní plášť pavilonu T pozvolna přechází do fasády, je tvořen průmyslovým hliníkovým systémem se stojatou drážkou a šířkou lamely přibližně 600 mm. Jižní fasáda je prosklená v místě vykrojení, naopak fasáda severní části tvoří celistvý plášť, který přerušuje jen pás oken. Západní fasáda má funkční charakter, je rovněž tvořena skládaným kovovým pláštěm z profilovaných plechů, ve kterém je podlouhlý obdélníkový okenní otvor a ve svém středu přechází do posuvných vrat. Východní fasáda evokuje svým tvarem výseč turbíny a je tvořena oblým přesahem střechy, který je tvořen skládaným kovovým pláštěm z profilovaných plechů s kruhovými otvory a předsazenými membránami vypnutými na ocelových lanech v podobě právě lopatek turbíny.

Náměstí Velké Moravy, Staré Město
Zpevněné plochy vytvářejí promenády pro pěší rozdělené do dvou samostatných okruhů a zajišťují přístup od parkovacích ploch k jednotlivým objektům na celém náměstí. Kruhová zpevněná plocha uprostřed náměstí slouží jako prostor pro konání akcí pod širým nebem. Odpočinkové, intimnější až meditativní prostředí nabízí bohatě členěná promenáda s řadou galerijních stěn z přírodních materiálů a posezením v klidném prostředí, krytém kamennými zídkami od relativně rušné ulice. Místo stávajícího oplocení areálu Památníku Velké Moravy vznikla prezentační zeď, podél níž byla byla vybudována dřevěná lávka pro pěší. Expozice přibližuje návštěvníkům období Velké Moravy. Náměstí je doplněno travnatými plochami a dřevinami, po setmění upoutá neobvyklým osvětlením. Výškový rozdíl mezi samotným prostranstvím a Památníkem Velké Moravy vyrovnává soubor teras propojených schodištěm a přístupovou rampou pro imobilní občany. V rohu náměstí, zapuštěné v terénu, se nachází návštěvnické centrum, které je zároveň vstupní branou do zrekonstruovaného jezuitského křížového sklepení. Sklepní prostory slouží zejména jako výstavní a jsou využívány i ke konání akcí. Nepřehlédnutelnou dominantou prostoru náměstí je kostel Sv. Ducha, který byl předán do užívání v roce 2014. Jeho stavbu iniciovala a provedla Římskokatolická farnost ve Starém Městě. Financována byla převážně ze sponzorských darů a výtěžků veřejných sbírek. Kostelní věž je koncipována jako vyhlídková a je zpřístupněna veřejnosti.

MIURA hotel****, Čeladná
Architektura celé budovy je drsná jako okolní hory, ale zároveň útulná tam, kde má být. Hlavním materiálem je beton, z venku kombinovaný rezavějícím plechem corten a fialovými skly. Plášť budovy tvoří cembonitové desky. Uvnitř se beton potkává se dřevem, nerezovými plechy a corianem. Art & Design MIURA hotel poskytuje ubytování ve 44 pokojích, včetně 4 Junior Suite a Miura Suite. Hotel se nachází přímo na 7. fairwayi golfového hřiště Čeladná, kde se pořádal golfový turnaj European PGA Tour – Czech Open. Tento jedinečný hotelový koncept nabízí nečekané spojení designu, umění, Miura SPA, golfu a přírody v srdci Beskyd – v Čeladné. Restaurace MIURA pod vedením šéfkuchaře Michala Götha nabízí delikatesy regionální Beskydské kuchyně. Celý objekt je rozdělen na 3 části, z nichž jedna volně levituje nad terénem. Hotelové pokoje jsou umístěny v krajních křídlech hotelu a jsou všechny orientovány na jih ke golfovému hřišti. Některé pokoje nabízejí lodžie a ze všech pokojů se vám naskytne neuvěřitelný výhled na okolní hory. Apartmány mají navíc prosklené stěny s výhledem na Lysou horu a Ondřejník. V centru budovy je umístěna recepce s lobby barem a jižní terasou, noční bar a restaurace s terasou. V hotelu jsou 2 konferenční místnosti a především – MIURA SPA. Osvětlení celého hotelu zajistil italský výrobce osvětlení Artemide. Nábytek pochází od designových výrobců Alias, KFF, Magis, Moroso, Paola Lenti, Pedralli, Poliform a Vondom. V hotelu se nachází ale také nábytek designovaný pouze pro tento projekt, např. levitující lehátka v Privat Spa (Lucie Koldová), karbonový stůl v Boardroomu (Jerry Koza) či kosmické stolky, které v různých barvách najdete v celém hotelu (Vladimír Ambroz). Autorem celého konceptu je architektonické studio LABOR13, vedené Albertem Pražákem, Martinem Vomastkem a Jiřím Bardodějem. Grafické zpracování připravilo studio SIDE2. Na projektu se podílely také další osobnosti ze světa designu, jako Vladimír Ambroz, Lucie Koldová a Jerry Koza, nebo společnosti Artemide, Bang&Olufsen, AMOSDESIGN, 3DH Interier, KLAFS a Konsepti.

Šporkovský palác, Praha
Rekonstrukce „paláce Špork“ je příkladem řešení revitalizace souboru budov na území Pražské památkové rezervace. Původní palác byl dokončen r. 1790 podle návrhu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho, jednalo se o tradiční rozvržení městské šlechtické stavby – zhruba čtvercový čtyřkřídlý půdorys s nádvořím a průjezdem do zadní hospodářské části. V této kompozici zůstal až do počátku 20. století, kdy nemovitost zakoupila Anglo-Rakouská banka (posléze Anglo-Československá) a pro své potřeby nechala na místě původních hospodářských budov postupně vystavět dvě nová administrativní křídla pod vedením arch. Karla Jarraye (spolupráce s B. Kozákem, dokončeno r. 1923). Poté byl pověřen arch. J. Gočár, aby navrhl zcela novou budovu banky na místě samotného šlechtického paláce. Josef Gočár v projekční fázi novostavby narazil na tuhý odpor Klubu Za starou Prahu, který jej přiměl zachovat přinejmenším barokní průčelí do Hybernské ulice a převýšený objem nového domu poodstoupit o jedno travé od uliční čáry. Tato stavba / součást komplexu byla dokončena v r. 1925. Vznikla výjimečná podoba modernistického domu s hlavní fasádou barokní a v této podobě se dochovala dodnes. Celý soubor domů získal památkovou ochranu v květnu 1958.<br /> <br /> V roce 2012 zakoupil dům soukromý investor a pověřil arch. Stanislava Fialu celkovou rekonstrukcí, revitalizací zpustlého souboru a jeho zapojení do organismu města, oživení parteru a jeho propojení s veřejným prostorem.<br /> <br /> Gočárova část je ponechána v zachované podobě, přičemž je z většiny nově zpracován interiér kancelářských podlaží. Ucelenější fragmenty prvorepublikových interiérů jsou restaurovány v původním řešení včetně dochovaných prvků výzdoby a vestavěného nábytku.<br /> Přízemí a podzemí, které sloužilo provozu banky je nyní v parteru otevřeno do tří stran a připraveno pro zřízení restauračního provozu. Korunou přízemního prostoru je centrální hala s horním osvětlením, nyní zastřešena ohýbanými skly na skruženou hliníkovou kostru kotvenou do původních klenutých betonových žeber. V západním (původně slepém) štítu bankovní haly je zřízena série otvorů při respektování historického architektonického traktování stěny.<br /> Originální povrchy tvořené částečně kamennými obklady a částečně leštěnými sádrovými omítkami – „umělými mramory“ – byly v celém rozsahu restaurovány, chybějící plochy doplněny originální technikou s ručním broušením povrchu kamenem ve vodní lázni. Navazující 1.patro – Piano nobile – je pak restaurováno jako celek v jeho původní členité dispozici konzervačním způsobem včetně omítek, všech dochovaných truhlářských aj. prvků. Podobným způsobem je řešeno i 5. patro v rozsahu dochovaného interiéru.<br /> V ploše nových kanceláří v běžných podlažích (3.-5.) je odhalen originální nosný monolitický ŽB skelet avantgardní stavby. Původní konstrukční betony jsou otryskány a prezentovány v holé podobně společně s obnaženými žebírkovými stropy. Od zděných příček uvolněné dispozice jsou členěny celoskleněnými příčkami s vsazovanými historickými dveřmi v originálních zárubních. V nejvyšších podlažích je takto představena původní progresivní konstrukce betonového krovu z r. 1925(!). Původní podlahy byly vybourány a nahrazeny zdvojenými s instalační dutinou. Nášlapná vrstva je tvořena přírodním kaučukem v barvě lomené bílé, která pomáhá prosvětlit hloubku dispozice. Na stávajících stropech je v plochách mezi žebry provedeno podomítkové vodní chlazení jako integrální součást nových rozvodů TZB. Veškeré další přidané instalace (VZT, SHZ,..) jsou vedeny pohledově pod stropem a skleněnými příčkami prostupují přesně vyřezávanými prostupy.<br /> <br /> Jarrayovy budovy byly tvarově zachovány a doplněny vestavbou a dvoupodlažní nástavbou, čímž došlo ke sjednocení, svázaní, dříve pavilonového členění souboru do jednolitější hmoty rehabilitovaného „paláce Špork“. Celková výška nového řešení navazuje na niveletu originální atiky Gočárovy části v Hybernské ulici.<br /> Dvojice historických domů byla vyztužena novým ŽB skeletem s trámkovými stropy, vycházejícími z originálního tvarosloví (nově doplněny o systém vnitřního chlazení). Mezi dvojici domů přibyla vestavba, která hmoty spojuje, přidává další horizontální komunikaci a podlažní plochu. Tvarově reaguje na půlkruhovou hmotu původního točitého schodiště a společně s ním vytváří hluboké vnitřní atrium ve tvaru písmene C. V přízemí v sousedství ulice V Celnici vznikl přepatrováním převýšený prostor, který je nově řešen jako restaurační provoz s mnoha volně plovoucími úrovněmi formou zavěšených pódií, propojených krátkými schodišti. Z tohoto prostoru je přístupné výše zmíněné atrium, které má ve spodní úrovni formu zelené zahrady.<br /> Dvoupodlažní nástavba je řešena s hladkými stropy v posledním (7.) podlaží lomenicově tvarovanými. Celá nástavba je v této úrovni lemována průběžným balkónem, který stylově tvoří reminiscenci mohutné korunní římsy. Meziokenní pilíře nad pochozí plochou balkonu jsou navenek tvořeny skládanými prejzovými plochami, tedy abstrahovanými střešními plochami. K jejich zhotovení bylo užito množství původních prejzových tvarovek z někdejších střešních ploch domu.<br /> Dům je završen pobytovou střechou s kombinací terasy a zelené zahrady.<br /> Vnitřní kancelářské prostory mají volnou dispozici, členěnou pouze minimálně celoskleněnými příčkami s vkládanými replikami původních (vesměs nedochovaných) dveří. Plochy trámkového stropu jsou ponechány režné, betonové, rozvody TZB probíhají přiznaně podvěšené. Zázemí kanceláří vč. toalet je vyřešeno vložením měkce tvarovaných zděných jader do těžiště podlažní plochy. Nové vyzdívky nejsou plošně zaomítány, ale jemně stěrkovány, přebroušeny a natřeny omyvatelnými nátěry, čímž zůstává zdící materiál výtvarně živý, nezastřený.<br /> <br /> Prostor vnitřního dvora a přístupové uličky byl nově upraven a přespádován. Nášlapná vrstva je tvořena broušeným betonem probarveným ve hmotě do cihelné červeně. Plocha je rozdilatována ocelovými pásovinami uspořádanými v nepravidelném diamantovém řezu.<br />

DRN, Praha
DRN vyrostl v exponované poloze na nároží ulic Národní a Mikulandská v centru Prahy. Na pozemku bylo od roku 1966 parkoviště, se kterým sousedil barokní Schönkirchovský palác. Spojením starého a nového vznikl městský polyfunkční dům s dvorem, obchody, restauracemi a kancelářemi. <br /> Novostavba tvoří nároží a její hmota spojuje Palác Dunaj z roku 1930 s barokním palácem v Mikulandské. Obrys budovy sleduje uliční čáru a na výškové rozdíly svých sousedů reaguje ustupujícími patry, lemovanými balkóny se zelení a výtvarnou mříží. Významným městotvorným prvkem je pasáž a přístupný dvůr, který by měl být v budoucnu propojen se sousední školou UMPRUM. Na uliční prostor navazují dvě obchodní podlaží obchodních prostor a suterén pod dvorem. Čtyři podzemní podlaží ukrývají garáže a hlavní technologie. Horní patra jsou kancelářská, střecha slouží jako terasa s pečlivě udělanou zahradou. Prolínání barokního světa s moderním, propojení starého a nového, jsou motivy, které prostupují celým objektem. Najdeme je na hlavních stavebních konstrukcích i na drobných prvcích interiéru. Do pohledové železobetonové konstrukce jsou vkládány různé prvky, například původní cihly, prejzy, kameny a staré trámy. Do povrchu jsou otlačeny kmeny stromů, lana a různé druhy bednění. Beton je různě probarvený. Barokní palác byl očištěn od dostaveb a nánosů. Odkryty byly hodnotné gotické sklepy, klenby, kamenné schody, zdivo, polychromované trámové stropy i malby na stěnách. Vše bylo pečlivě zrestaurováno a doplněno s důrazem na řemeslné provedení. Původní krov, zničený novodobými přestavbami, byl navržen a proveden v barokní podobě, včetně dodržování starobylé tesařiny. Totéž je možné říci i o stropech ve 3. patře.<br /> Architektonické řešení<br /> Místo stavby a genius loci, přítomnost Schönkirchovské paláce, jeho dvorních křídel a konírny, již vydané stavební povolení na projekt hotelu, dle kterého se začalo stavět. To vše hrálo roli v architektonickém návrhu projektu Paláce Národní, který byl založen především na citlivém přístupu k původním objektům. Důraz byl kladen na používání klasických řemeslných postupů a materiálů kompatibilních s historickými materiály. Propojení barokního paláce a moderního domu diktuje estetiku celého komplexu. Prvořadým záměrem bylo co nejkvalitněji zrekonstruovat barokní stavbu a využít všechny nalezené hodnoty k prezentaci v dokončeném díle. Všechny původní materiály (cihly, opukové kameny, dřevěné trámy, valouny ze staré dlažby nebo třeba prejzy a tašky) byly pečlivě uloženy a následně v novostavbě zapracovány do jednoho harmonického celku. Bylo obnoveno původní tvarosloví střechy paláce, které bylo v průběhu času několikrát narušeno necitlivými úpravami. Autoři projektu také pracovali s informací o plánované rekonstrukci budovy jižního souseda a připravili prostor u jižní stěny pro možné propojení nádvoří obou objektů.<br /> Novostavba na volné nárožní proluce spojuje různé světy – vysoké jednoduché tvary Paláce Dunaj z třicátých let 20. století a nižší romantické barokní paláce v ulici Mikulandská. Hlavní fasáda sleduje uliční čáru, která díky existenci Schönkirchovské paláce (Kaňkova domu) ubíhá a zužuje ulici na původní historickou šířku. K propojení těchto světů pomáhá síť ze zapečených nerezových pásků, která vizuálně navazuje na římsy a nároží sousedních objektů. Propojení původního barokního objektu s moderní architekturou je možné nejintenzivněji vnímat na nádvoří, které vytváří spolu s nově vzniklou pasáží příjemný a klidný veřejný prostor na jedné z nejrušnějších městských tříd v Praze. Z prostoru nádvoří tak lze nejlépe pozorovat celkový rozsah i složitost projektu. Osm nadzemních podlaží nového paláce se propojuje s pěti nadzemními podlažími starého paláce. Díky tomuto propojení vzniká zajímavé členění vnitřních prostor k pronájmu o celkové výměře cca 11.000 m2. V přízemí a v prvním patře jsou to jednotky pro obchodní využití, v ostatních podlažích pro kanceláře. Budova má také čtyři suterény, ve kterých je téměř 100 parkovacích míst, prostory pro sklady a technologické místnosti. Od třetího nadzemního podlaží je výraz domu ovládán průběžně lemujícími balkony, na jejichž okraji je navržen pás bohaté, řízeně a pečlivě pěstované zeleně, která by měla přispět k osvěžení uličního prostoru, ale také výhledům z oken. Balkony slouží nejen jako bonusový prostor, pomáhající utváření atmosféry interiérů, ale také jako velmi důležitý praktický prvek pro dobrou a pohodlnou údržbu domu, která se pak v konečném výsledku podepíše na celkovém působení objektu. Při výstupu na střechu novostavby se vstupuje do zahrady s platany, udržovaným trávníkem a terasou s lavičkami. Ani zde se v detailech nezapomíná na přiléhající barokní palác a plochy zeleně jsou obsypány drcenou pálenou krytinou. Potenciál místa je zde využit opravdu na maximum a nájemníkům budovy se tak otevírá prostor k odpočinku s výhledem na všechny pražské věže.<br /> Konstrukční řešení První krok – Zajištění stávajících objektů<br /> Požadavek památkářů na zachování dvorních křídel původních objektů a současný logický požadavek investora na vybudování podzemních garáží pod těmito objekty znásobily složitost provádění spodní stavby. Statik se tedy musel současně s návrhem konstrukce novostavby vypořádat také s návrhem zajištění podchycení památkově chráněných dvorních křídel objektu starého paláce pro umožnění těžby stavební jámy a následné realizace spodní stavby. Před zahájením těžby stavební jámy byly původní objekty starého paláce sepnuty ocelovými táhly tak, aby byla zajištěna jejich stabilita do doby, než̌ budou rekonstruovány a začleněny do monolitického skeletu novostavby. Aby bylo možné́ vyhloubit stavební́ jamu, byl objekt Starého Paláce (východní křídlo v ul. Mikulandská) a sousední domy podchycen tryskovou injektáží a dvorní́ objekty byly podepřeny mikropilotovými věžemi (bárkami). Tři křídla objektu tak v průběhu hloubení jámy a realizace spodní stavby levitovala na husté konstrukci ocelových tenkostěnných trubek. Provádění železobetonových monolitických konstrukcí spodní stavby bylo ztíženo umístěním těchto dočasných podpůrných konstrukcí– některé sloupy se nacházely uvnitř bárek, místy zavětrování bárek protínalo stěny, někdy zase sloupy nebo části stěn byly v kolizi se zavětrováním bárek. V těchto případech bylo nutné v bárkách po částech předělat zavětrování a teprve poté bylo možné bednit. Po dokončení stropu nad 1PP se objekty vynesené na bárkách dozdily zpět na přechodovou stropní desku a následně bylo možné „les zavětrovaných mikropilot“ postupně od 1.PP do základové desky 4.PP odřezávat. Části pilot, které „propichovaly“ stropní konstrukce, zůstaly ve stropě nad 1PP ponechány jako vzpomínka pro budoucí generace na tento technologicky náročný a také velmi nákladný proces. <br /> Konstrukční řešení novostavby<br /> Nosná konstrukce novostavby je navržena jako železobetonový monolitický kombinovaný systém složený ze stěn, sloupů a obousměrně pnutých stropních desek s hlavicemi, místy doplněný o průvlaky a ocelová táhla. Některé sloupy horní stavby jsou ocelové, vylité betonem. Spodní stavba je navržena jako bílá vana s přídavnou bentonitovou hydroizolací. Základ tvoří masivní ŽB deska. Spodní stavba (stejně jako horní) není dilatována. Použity byly konstrukční betony C 25/30 – C50/60, betony vodostavební, betony pro pohledové konstrukce a samozhutnitelné betony. Celkově bylo na stavbu dodáno okolo 9 000 m3 betonů včetně barevných betonů. Architekt požadoval cca 10-12 různých barevných odstínů a typů těchto betonů. Vmícháním barevného pigmentu do betonové směsi docházelo k různým konzistenčním změnám a bylo tedy nutné konzultovat a vzorkovat tato řešení s odborným dodavatelem.<br /> Základy<br /> Základová spára je ve dvou úrovních s rozdílem výšky cca 1 m. Na dně stavební jámy byl proveden podkladní beton ve dvou vrstvách tl. min. 2x120mm. Je to z důvodu provádění vrtů pro tepelná čerpadla a vedení rozvodů primárních tras tepelných čerpadel v koridorech podkladního betonu od vrtů do míst sdružených prostupů základovou deskou. Stavba je založena na železobetonové základové desce tl. 700-1000 mm z vodonepropustného betonu. Před realizací základové desky byla na podkladním betonu provedena bentonitová hydroizolace. Všechny průchody mikropilot deskami byly dodatečně vyspraveny a průchody základovou deskou také utěsněny.<br /> Svislé nosné konstrukce<br /> Obvodové stěny spodní stavby, kopírující tvar proluky, jsou půdorysně poměrně členité a mají tloušťku 400-300mm. Vnitřní stěny horní i dolní stavby jsou vesměs navrženy v tloušťkách 200 a 250mm, místy 300, 350 a 150mm. Sloupy spodní stavby jsou vesměs kruhové φ450-600 nebo oválné 350x600-450x1200. V prostoru ramp mají některé sloupy zvláštní zaoblený tvar, bylo tedy nutné použít speciální bednění – jedná se o ovál navíc s jednou boční stranou zaoblenou. Sloupy horní stavby jsou až na ojedinělé výjimky kruhové φ 550, 500 a 450mm, místy šikmé z důvodu ustupujících podlaží.<br /> Vodorovné nosné konstrukce<br /> Stropní desky spodní stavby nad 4PP-2PP jsou tl.220 s hlavicemi tl. 280, 300 a 320mm. Deska běžných ramp je tl. 240mm, deska vjezdové vytápěné rampy je tl. 280mm. Stropní desky horní stavby jsou z valné většiny navrženy v tloušťce 210mm s hlavicemi tl.290 nad horním lícem desky (tj. 80mm nad desku). V ojedinělých případech jsou hlavice silnější tl. 300 a 320mm. Deska nad 1PP je navržena jako masivní přechodová konstrukce, protože nese nejen stávající památkově chráněné zděné objekty, ale umožňuje také změnu modulace nosného systému mezi suterény a nadzemními patry. Tomu odpovídá i poměrně vysoká pevnostní třída betonu (C50/60). Tloušťka přechodové desky se pohybuje od 450, 550, 650 až do 850mm. Pod nádvořím je deska tl. 290mm s hlavicemi tl.410mm doplněná o studny, které slouží jako světlíky a dále o velký květník pro strom. Studny z valounků zde byly nalezeny během archeologického průzkumu, ale bohužel probíhaly skrz dnešní garáže a nebylo možné je zachovat. Deska 1PP má z estetických důvodů zachován rovný spodní líc a různá zesílení a hlavice vystupují nad horní líc. Z tohoto důvodu vznikají v některých místech velmi silné skladby podlah (až 400mm). Ze statických důvodů bylo nutné́ tyto skladby vylehčit vrstvou porimentu (litá cementová pěna s přidaným drceným polystyrenem). Náročné bylo také usazení stávajících budov, do té doby na bárkách, na přechodovou stropní desku s rozdílnými výškami jejího horního líce. Mezery mezi patami původních masivních pilířů starého paláce a stropní deskou bylo nutné dozdít a proplétat se tak ve stísněném prostoru skrz konstrukci bárek. Vnější obrysy desek horních podlaží se mění dle tvaru postupně ustupujících podlaží a navazují tak na sousední budovy. To má za následek, že některé obvodové sloupy jsou šikmé. Poslední podlaží ustupuje výrazně a tím i deska nad 7NP má charakter přechodové konstrukce. V horní stavbě jsou některé desky vykonzolovány na značné rozpětí. Tato místa jsou vynesena pomocí kombinace průvlaků a ocelových táhel. Prostorovou tuhost horní stavby zajišťují stěny kolem komunikačních jader a podél hranice se sousedními objekty, které jsou vetknuté do tuhé krabice spodní stavby. Deska nad 2NP zahrnuje několik masivních průvlaků, které byly vyztuženy válcovanými profily HEM 550-700 z důvodu přenosu tahového zatížení z konzoly nad 1NP. Tyto průvlaky současně nesou sloupy skeletu nadzemních pater. Jedná se o sloupy, které nemohly z různých důvodů probíhat do přízemí (např. skrz trakty zděných staveb, nebo na chodník podél ulice Národní apod.). Jejich spodní líc je zaoblený a velký objem betonu vzniklý tímto tvarováním byl vylehčen plastovými trubkami osazenými do bednění – bylo nutné je řádně vyvázat a zajistit proti vyplavání při betonáži. Další takovéto průvlaky, ale o něco subtilnějších, se nachází i v 3NP a 6NP, kde bylo nutné přenést zatížení nestandartním způsobem.<br /> Schodiště<br /> Hlavní schodiště v novostavbě je provedeno jako přímočaré a je uloženo pouze v monolitických podestách, nikoliv mezipodestách, rozpon tedy činí téměř 9 metrů. Toto řešení má za následek vznik masivní konstrukce, která je hustě vyztužena a doplněna plastovými vylehčovacími trubkami o průměru 125 mm. Pro zjemnění této masy je spodní podhled schodiště řešen jako vlna bedněná z úzkých kartáčovaných latí. Na schodiště je použit 4% černý beton, ve finále broušený na stupních a mezipodestách. Z toho důvodu muselo být schodiště „nadbetonováno“ o 4 mm, které se následně zbrousily a vynikla tak struktura kameniva v kontrastu s černou hmotou betonu. Toto přímočaré schodiště přechází v posledních dvou podlažích ve schodiště točité o průměru 4,2m, provedeno jako monolitické z černého betonu. Šroubovice spodního podhledu schodiště byla provedena z úzkých kartáčovaných latí, které opět pohledově příjemně zlehčují a zjemňují konstrukci.<br /> V novostavbě se nachází také prefabrikovaná schodiště, která jsou provedena z prefabrikovaných ramen uložených v monolitických podestách a mezipodestách. I u prefa výroby byla na bednění nášlapů použita nesystémová kartáčovaná prkna jejichž obtisknutá struktura následně plní i protiskluznou funkci.<br /> DRN a beton<br /> Umění z bednění<br /> Jak již bylo zmíněno v úvodu, beton má na DRNu nosnou i pohledovou funkci. V suterénních podlažích se začínalo s tréninkem vkládání prvků do bednění a pilovaly se techniky a postupy. Následovalo vkládání materiálů pro finální zabudování do nové konstrukce a také použití barevných betonů. Prostřednictvím aplikace různých druhů bednícího materiálu (hladké i surové bednící desky, OSB desky, kartáčovaná prkna) se již od suterénních prostor realizovalo bednění stropů podle kladečských plánů. Na desky stropního bednění se dále v nadzemních podlažích upevňovaly další prvky jako lana a hadice, které vytvářely reminiscence stropních růžic jako odkaz na přítomnost barokního Schönkirchovského paláce. Zvláštní pozornost si zaslouží také provedení masivních průvlaků ve 2NP, které spočívalo v precizní tesařské práci. Spodní líc průvlaků je zaoblen specifickým způsobem a plynule přechází v rovný spodní líc desky. To si vyžádalo poměrně složité a pracné bednění připomínající tvar břicha velryby. Dnes se těmto průvlakům neřekne jinak než VORVANI. Při provádění bednění těchto průvlaků se postupovalo obdobnou metodou jako při stavbě lodního kýlu s tím rozdílem, že žebrování se provádělo vně formy. <br /> Původní prvky v nové hmotě<br /> Neobvyklé pojetí povrchů betonů vyvrcholilo vkládáním matric do bednění stěn a stropů, které po odbednění vytvářely na povrchu betonu plastické obtisky (stromky, lana, kmínky stromů, prkna). Krytí výztuže z těchto důvodů místy dosahovalo 40-60mm. V podzemních podlažích jsou pomocí vložených lan a prken do stěn označena čísla podlaží ve výtahových lobby. V nadzemní části, kromě orientační funkce, vytváří vkládané prvky do bednění stěn v každém podlaží jiný příběh – ve vstupním lobby dům doslova vyrůstá ze země s použitím probarvených betonů a vkládání stromků do bednění, v dalších podlažích jsou viditelné obtisky prutů betonářské výztuže, OSB desek, fragmentů profilovaných zárubní dveří, lan, prken. Do obvodové stěny u sousední objektu Paláce Dunaj se vkládaly cihly z původního zdiva, prejzy, kamenné ostění nebo trámy z krovu. Všechny tyto vložené prvky se našly v původním objektu Schönkirchovského paláce nebo byly použity materiály přímo ze stavby. V posledním podlaží, ve kterých již DRN stoupá do nebes, jsou stěny z bílého a světle modrého betonu. Stejně tak byl proveden i strop, který připomíná modrou oblohu s bílými oblaky.<br /> Využití tepelné akumulace betonu<br /> Nadstandardní provedení monolitických konstrukcí je podtrženo uložením trubních rozvodů do stropních desek, sloužících pro budoucí chlazení a vytápění objektu. Jednotlivá podlaží novostavby byla navržena jako velkoprostorové kanceláře s možností dělení prostor na menší kanceláře a zasedací místnosti. To se odrazilo také v návrhu systému stropního chlazení/vytápění a rozvody jsou tedy realizovány v samostatných okruzích dle možného dispozičního uspořádání prostor. Mimochodem – zdrojem tepla a chladu pro akumulaci v betonu je 24 vrtů o hloubce 120 m pod základovou deskou novostavby propojených do strojovny tepelných čerpadel země-voda.<br /> Tým DRN<br /> Myšlenka stavět v centru Prahy se zrodila v hlavě investora Petra Němce, který se spojil se Stanislavem Fialou, svým dlouholetým přítelem a architektem řady jeho soukromých projektů, a s Janem Fidlerem a s Petrem Šimonem, zakladateli čerstvě zrozené stavební společnosti Hinton. Společně promýšleli konkrétní obrysy vzájemné spolupráce, nakonec i samotné stavby.<br /> Postupem času došlo k sestavení a rozšiřování týmu investora – společnosti SEBRE, k rozvoji ateliéru architekta Fialy a týmu generálního dodavatele stavby – společnosti Hinton. Spolupráce byla založena na maximálním propojení všech partnerů, vzájemné chuti hledat poctivou cestu k dobrému výsledku, nebát se experimentovat, bavit se radostí z výsledku. Neméně se na celkovém výsledku podepsala také schopnost celého týmu navázat spolupráci s dalšími odborníky – od statiků, restaurátorů, zahradníků, ověřených subdodavatelských firem až po pasíře, kováře, kameníky, truhláře a umělce, kteří dotvářeli detaily, které stavbu výrazně charakterizují.<br /> DRN je příběh o přátelství a pracovitosti, příběh lidí, kteří společně umožnili jeho vznik a s touto kůží vyšli na trh.<br />

MEZI PLŮTKY boutique hotel, Čeladná
Proměna obytného stavení na hotel s čtyřmi velkorysými hostinskými pokoji a obdobně velkorysým společným prostorem vyžadovala celkovou rekonstrukci.<br /><br /><br /> OBYTNÉ STAVENÍ (250 m2)<br /><br /><br /> nový krov - smrk, zateplení mezi a pod krokvemi, nová střešní krytina - ručně štípaný šindel, smrk, nová střešní okna, typ “volské oko”, původní smíšené zdivo, nezateplené, vápenná omítka s obnovenými štuky<br /><br /><br /> původní trámový strop, restaurovaný - druhotně použité dřevo, smrk<br /><br /><br /> repliky původních špaletových oken - borovice<br /><br /><br /> nové vstupní dveře - sklo v hliníkovém rámu<br /><br /><br /> podlahy - druhotně použitý kámen, opuka a pískovec, historická pálená cihla “půdovka”, historická cementová dlažba, v podkroví smrková prkna<br /><br /><br /> vytápění - podlahové a historické radiátory<br /><br /><br /> obklad stěn v podkroví - druhotně použité dřevo, smrk<br /><br /><br /> rekonstrukce sklepa (40m2) - obnova klenby a valounové dlažby<br /><br /><br /> PŮVODNÍ A NOVÁ STODOLA (33 m2 & 72 m2)<br /><br /><br /> nový krov - smrk<br /><br /><br /> nová střešní krytina - ručně štípaný šindel, smrk<br /><br /><br /> původní cihlové zdivo<br /><br /><br /> obklad - modřín, bez povrchové úpravy<br /><br /><br /> nová okna a posuvná vrata - sklo v hliníkovém rámu<br /><br /><br /> podlaha - druhotně použitý kámen, opuka, modřínová prkna<br /><br /><br /> krb, podezdívka - pohledový beton<br /><br /><br /> ZAHRADA (4000 m2)<br /><br /><br /> plot a opěrné zídky - místní kámen, modřín<br /><br /><br /> parkoviště - valounová dlažba, místní kámen<br /><br /><br /> terasy - druhotně použitý kámen, pískovec, žula<br /><br /><br /> biobazén s jednoduchým biofiltrem, obruba - druhotně použitý kámen, žula<br /><br /><br /> rekonstrukce studny - místní kámen<br /><br /><br /> výsadba - původní dřeviny a rostliny (jedle, buk, lípa, bříza, buxus, byliny)<br /><br /><br /> originály kamenných nádob<br /><br /><br /> INTERIÉR<br /><br /><br /> vlastní návrh: jednostranně obložené svlakové dveře, stoly, lavice, kredenc, postele, knihovna, komody - český dub, masiv<br /><br /><br /> mobiliář: Karl Andersson & Sonner, Kartel, Hay, Baxter<br /><br /><br /> svítidla: Friz Hansen/ Lightyears, Flos<br /><br /><br /> vybavení koupelen: Duravit, Riho, Huppe, Zucchetti <br /><br /><br /> zásuvky a vypínače: ABB <br /><br /><br /> kliky a kování: Formani<br /><br /><br /> umění: MGM Valašské Meziříčí, zarámované originály herbáře (Basilius Besler, 1613), Dechem, Georg Jensen, Bomma<br /><br /><br />

Mlýn Vrchpolí, Zbyslavice
Rekonstruovaný větrný mlýn a přístavba rodinného domu. Původní větrný mlýn byl staticky a stavebně sanován (fasáda), poškozené prvky vyměněny nebo doplněny (stropy, krov) a v patrech zřízeny obytné prostory s novými schodišti. Nová přístavba je provedena jako zděná přízemní stavba na monolitických základech a patkách s použitím tvárnic ztraceného bednění. Stávající ponechaný suterén byl sanován a nově zastropen. Nosné konstrukce jsou kombinací zděného keramického zdiva s ŽB věnci s částečnou nosnou ocelovou rámovou konstrukcí doplněnou dřevěnými fošnovými stropy spřaženými s konstrukcí jednoduchého sedlového krovu. Střechu doplňují ploché nepochozí jednoplášťové střechy. Obvodové konstrukce a podlaha jsou doplněny tepelným izolacemi na bázi EPS – PUR a minerální vaty, doplněné potřebnými hydroizolačními vrstvami na bázi asfaltové a EPDM a pojistnými HI. Fasáda objektu je provedena jako provětrávaná konstrukce s vnějším obkladem štípaným modřínovým šindelem, sedlové střechy objektu jsou provedeny jako vícevrstvé provětrávané skladby s krytinou opět tvořenou štípaným modřínovým šindelem. Výplně fasádních otvorů jsou tvořeny dřevohliníkovými okny a dveřmi s tepelně izolačním sklem, některé fasádní prvky jsou lemovány antracitovými plechy. Vnitřní povrchy jsou provedeny v jednoduché kombinaci obkladových desek z překližky a betonové hlazené podlahy s vytápěním. Atypické jsou pouze sociální a mokré provozy se stěrkovými vrstvami. Objekt má vlastní novodobou vrtanou studnu a původní zachovanou kamennou studnu, dále síť dešťové kanalizace s retenční nádrží a vsakem dešťových vod, splašková kanalizace je přes septik svedena do dvoustupňové kořenové čističky. Dům je vytápěn elektricky s vlastní fotovoltaickou elektrárnou s doplňkovými solárními panely pro TUV.

Wellness hotel Rajská zahrada
Nový hotel vznikl na místě bývalé tiskárny, jedné z nejpřednějších v době Rakouska-Uherska, kterou v Novém Městě nad Metují vybudoval Theodor Böhm. Hotel stojí na skále nad tajemnou "rajskou" zahradou, pod kterou se dole klikatí meandry řeky Metuje. Podle zahrady dostal hotel také jméno - Rajská zahrada.<br /> Komplex hotelu je tvořen třemi budovami, jeho součástí je 21 hotelových pokojů, 3 apartmány - Jurkovič, Bartoň a Mácha, wellness centrum s bazénem, fitness, konferenční sál, restaurace, nová vyhlídka, zahrada, řeka …<br /> Původní budovy byly zrekonstruovány a k tomu provedena železobetonová přístavba s použitím grafického betonu obsahující wellness, restauraci a konferenční sál. Z prosklených stěn a teras se otevírají neuvěřitelné výhledy do údolí s meandry řeky Metuje, do „rajské“ zahrady i na historické centrum města.<br /> V Novém Městě působil také můj oblíbený architekt Dušan Jurkovič a já se domnívám, i když prokázané to není, že drobná stavba malebné verandy, kterou jsme na počátku v areálu objevili, vznikla možná (pro mě určitě) pod jeho vedením. Bohužel byla v takovém stavu, že se ji nepodařilo zachránit. Tady jsem také objevila jedno zvláštní okénko, které se stalo hlavním motivem výtvarného manuálu celého hotelu (autoři: Matyáš Chochola a Bára Kleinhamplová). <br /> Investor je osvícený muž, který jasně specifikoval co chce, zároveň mi ale naprosto důvěřoval a nechal mi volnou ruku, s projektem souzněl a zrealizoval vše tak, jak bylo navrženo. Mým cílem bylo navrhnout hotel, jak říkám s nadsázkou - na pomezí zoufalství a krásy. Chci tím vyjádřit, že mi šlo v prvé řadě o emoce, o radost ze života, poezii, úsměv… o výzkum, kde je ta křehká, mnohdy rozmazaná, neměřitelná a pro každého jiná hranice mezi uměním a kýčem… A o co mi šlo hlavně - o poctu Dušanu Jurkovičovi.<br /> V interiérech hotelu najdete designové kousky od - Tom Dixon, Phillip Starck, Patricie Urquoila, Brokis, Precioza, Ateh, TON, Designers Guild, LLEV, Bomma, LA PALMA, Helena Dařbujánová … Jediné, co tu zatím chybí, je plovárna, na molu pár houpacích křesel a loďka uvázaná u břehu... Ale všechno bude. Tady potom budete moci rozjímat nejen o krásách Nového Města nad Metují, ale i kráse lidského počínání. <br /> Naše projekční kancelář – DAD STUDIO, připravila projektovou dokumentaci od studie přes dokumentaci pro stavební povolení, prováděcí dokumentaci až po projekt interiéru a zároveň se podílela na realizaci. Vše trvalo 4 roky.<br /> Děkuji všem. <br /> Helena Dařbujánová