Stavba čtvrtstoletí

Kategorie: Administrativní budova, Stavba pro kulturu a osvětu, Rekonstrukce památky, Stavba pro obchod a služby, Rekonstrukce

Přihlašovatel

Hinton, a.s.

Autor

Ing. arch. Stanislav Fiala

Projektant

Fiala+Němec s.r.o.

Dodavatel

Hinton, a.s.

Investor

SEBRE, a.s.

Uživatel

SEBRE, a.s.

Popis stavby

DRN vyrostl v exponované poloze na nároží ulic Národní a Mikulandská v centru Prahy. Na pozemku bylo od roku 1966 parkoviště, se kterým sousedil barokní Schönkirchovský palác. Spojením starého a nového vznikl městský polyfunkční dům s dvorem, obchody, restauracemi a kancelářemi. Novostavba tvoří nároží a její hmota spojuje Palác Dunaj z roku 1930 s barokním palácem v Mikulandské. Obrys budovy sleduje uliční čáru a na výškové rozdíly svých sousedů reaguje ustupujícími patry, lemovanými balkóny se zelení a výtvarnou mříží. Významným městotvorným prvkem je pasáž a přístupný dvůr, který by měl být v budoucnu propojen se sousední školou UMPRUM. Na uliční prostor navazují dvě obchodní podlaží obchodních prostor a suterén pod dvorem. Čtyři podzemní podlaží ukrývají garáže a hlavní technologie. Horní patra jsou kancelářská, střecha slouží jako terasa s pečlivě udělanou zahradou. Prolínání barokního světa s moderním, propojení starého a nového, jsou motivy, které prostupují celým objektem. Najdeme je na hlavních stavebních konstrukcích i na drobných prvcích interiéru. Do pohledové železobetonové konstrukce jsou vkládány různé prvky, například původní cihly, prejzy, kameny a staré trámy. Do povrchu jsou otlačeny kmeny stromů, lana a různé druhy bednění. Beton je různě probarvený. Barokní palác byl očištěn od dostaveb a nánosů. Odkryty byly hodnotné gotické sklepy, klenby, kamenné schody, zdivo, polychromované trámové stropy i malby na stěnách. Vše bylo pečlivě zrestaurováno a doplněno s důrazem na řemeslné provedení. Původní krov, zničený novodobými přestavbami, byl navržen a proveden v barokní podobě, včetně dodržování starobylé tesařiny. Totéž je možné říci i o stropech ve 3. patře. Architektonické řešení Místo stavby a genius loci, přítomnost Schönkirchovské paláce, jeho dvorních křídel a konírny, již vydané stavební povolení na projekt hotelu, dle kterého se začalo stavět. To vše hrálo roli v architektonickém návrhu projektu Paláce Národní, který byl založen především na citlivém přístupu k původním objektům. Důraz byl kladen na používání klasických řemeslných postupů a materiálů kompatibilních s historickými materiály. Propojení barokního paláce a moderního domu diktuje estetiku celého komplexu. Prvořadým záměrem bylo co nejkvalitněji zrekonstruovat barokní stavbu a využít všechny nalezené hodnoty k prezentaci v dokončeném díle. Všechny původní materiály (cihly, opukové kameny, dřevěné trámy, valouny ze staré dlažby nebo třeba prejzy a tašky) byly pečlivě uloženy a následně v novostavbě zapracovány do jednoho harmonického celku. Bylo obnoveno původní tvarosloví střechy paláce, které bylo v průběhu času několikrát narušeno necitlivými úpravami. Autoři projektu také pracovali s informací o plánované rekonstrukci budovy jižního souseda a připravili prostor u jižní stěny pro možné propojení nádvoří obou objektů. Novostavba na volné nárožní proluce spojuje různé světy – vysoké jednoduché tvary Paláce Dunaj z třicátých let 20. století a nižší romantické barokní paláce v ulici Mikulandská. Hlavní fasáda sleduje uliční čáru, která díky existenci Schönkirchovské paláce (Kaňkova domu) ubíhá a zužuje ulici na původní historickou šířku. K propojení těchto světů pomáhá síť ze zapečených nerezových pásků, která vizuálně navazuje na římsy a nároží sousedních objektů. Propojení původního barokního objektu s moderní architekturou je možné nejintenzivněji vnímat na nádvoří, které vytváří spolu s nově vzniklou pasáží příjemný a klidný veřejný prostor na jedné z nejrušnějších městských tříd v Praze. Z prostoru nádvoří tak lze nejlépe pozorovat celkový rozsah i složitost projektu. Osm nadzemních podlaží nového paláce se propojuje s pěti nadzemními podlažími starého paláce. Díky tomuto propojení vzniká zajímavé členění vnitřních prostor k pronájmu o celkové výměře cca 11.000 m2. V přízemí a v prvním patře jsou to jednotky pro obchodní využití, v ostatních podlažích pro kanceláře. Budova má také čtyři suterény, ve kterých je téměř 100 parkovacích míst, prostory pro sklady a technologické místnosti. Od třetího nadzemního podlaží je výraz domu ovládán průběžně lemujícími balkony, na jejichž okraji je navržen pás bohaté, řízeně a pečlivě pěstované zeleně, která by měla přispět k osvěžení uličního prostoru, ale také výhledům z oken. Balkony slouží nejen jako bonusový prostor, pomáhající utváření atmosféry interiérů, ale také jako velmi důležitý praktický prvek pro dobrou a pohodlnou údržbu domu, která se pak v konečném výsledku podepíše na celkovém působení objektu. Při výstupu na střechu novostavby se vstupuje do zahrady s platany, udržovaným trávníkem a terasou s lavičkami. Ani zde se v detailech nezapomíná na přiléhající barokní palác a plochy zeleně jsou obsypány drcenou pálenou krytinou. Potenciál místa je zde využit opravdu na maximum a nájemníkům budovy se tak otevírá prostor k odpočinku s výhledem na všechny pražské věže. Konstrukční řešení První krok – Zajištění stávajících objektů Požadavek památkářů na zachování dvorních křídel původních objektů a současný logický požadavek investora na vybudování podzemních garáží pod těmito objekty znásobily složitost provádění spodní stavby. Statik se tedy musel současně s návrhem konstrukce novostavby vypořádat také s návrhem zajištění podchycení památkově chráněných dvorních křídel objektu starého paláce pro umožnění těžby stavební jámy a následné realizace spodní stavby. Před zahájením těžby stavební jámy byly původní objekty starého paláce sepnuty ocelovými táhly tak, aby byla zajištěna jejich stabilita do doby, než̌ budou rekonstruovány a začleněny do monolitického skeletu novostavby. Aby bylo možné́ vyhloubit stavební́ jámu, byl objekt Starého Paláce (východní křídlo v ul. Mikulandská) a sousední domy podchycen tryskovou injektáží a dvorní́ objekty byly podepřeny mikropilotovými věžemi (bárkami). Tři křídla objektu tak v průběhu hloubení jámy a realizace spodní stavby levitovala na husté konstrukci ocelových tenkostěnných trubek. Provádění železobetonových monolitických konstrukcí spodní stavby bylo ztíženo umístěním těchto dočasných podpůrných konstrukcí– některé sloupy se nacházely uvnitř bárek, místy zavětrování bárek protínalo stěny, někdy zase sloupy nebo části stěn byly v kolizi se zavětrováním bárek. V těchto případech bylo nutné v bárkách po částech předělat zavětrování a teprve poté bylo možné bednit. Po dokončení stropu nad 1PP se objekty vynesené na bárkách dozdily zpět na přechodovou stropní desku a následně bylo možné „les zavětrovaných mikropilot“ postupně od 1.PP do základové desky 4.PP odřezávat. Části pilot, které „propichovaly“ stropní konstrukce, zůstaly ve stropě nad 1PP ponechány jako vzpomínka pro budoucí generace na tento technologicky náročný a také velmi nákladný proces. Konstrukční řešení novostavby Nosná konstrukce novostavby je navržena jako železobetonový monolitický kombinovaný systém složený ze stěn, sloupů a obousměrně pnutých stropních desek s hlavicemi, místy doplněný o průvlaky a ocelová táhla. Některé sloupy horní stavby jsou ocelové, vylité betonem. Spodní stavba je navržena jako bílá vana s přídavnou bentonitovou hydroizolací. Základ tvoří masivní ŽB deska. Spodní stavba (stejně jako horní) není dilatována. Použity byly konstrukční betony C 25/30 – C50/60, betony vodostavební, betony pro pohledové konstrukce a samozhutnitelné betony. Celkově bylo na stavbu dodáno okolo 9 000 m3 betonů včetně barevných betonů. Architekt požadoval cca 10-12 různých barevných odstínů a typů těchto betonů. Vmícháním barevného pigmentu do betonové směsi docházelo k různým konzistenčním změnám a bylo tedy nutné konzultovat a vzorkovat tato řešení s odborným dodavatelem.
Základy Základová spára je ve dvou úrovních s rozdílem výšky cca 1 m. Na dně stavební jámy byl proveden podkladní beton ve dvou vrstvách tl. min. 2x120mm. Je to z důvodu provádění vrtů pro tepelná čerpadla a vedení rozvodů primárních tras tepelných čerpadel v koridorech podkladního betonu od vrtů do míst sdružených prostupů základovou deskou. Stavba je založena na železobetonové základové desce tl. 700-1000 mm z vodonepropustného betonu. Před realizací základové desky byla na podkladním betonu provedena bentonitová hydroizolace. Všechny průchody mikropilot deskami byly dodatečně vyspraveny a průchody základovou deskou také utěsněny. Svislé nosné konstrukce Obvodové stěny spodní stavby, kopírující tvar proluky, jsou půdorysně poměrně členité a mají tloušťku 400-300mm. Vnitřní stěny horní i dolní stavby jsou vesměs navrženy v tloušťkách 200 a 250mm, místy 300, 350 a 150mm. Sloupy spodní stavby jsou vesměs kruhové φ450-600 nebo oválné 350x600-450x1200. V prostoru ramp mají některé sloupy zvláštní zaoblený tvar, bylo tedy nutné použít speciální bednění – jedná se o ovál navíc s jednou boční stranou zaoblenou. Sloupy horní stavby jsou až na ojedinělé výjimky kruhové φ 550, 500 a 450mm, místy šikmé z důvodu ustupujících podlaží. Vodorovné nosné konstrukce Stropní desky spodní stavby nad 4PP-2PP jsou tl.220 s hlavicemi tl. 280, 300 a 320mm. Deska běžných ramp je tl. 240mm, deska vjezdové vytápěné rampy je tl. 280mm. Stropní desky horní stavby jsou z valné většiny navrženy v tloušťce 210mm s hlavicemi tl.290 nad horním lícem desky (tj. 80mm nad desku). V ojedinělých případech jsou hlavice silnější tl. 300 a 320mm. Deska nad 1PP je navržena jako masivní přechodová konstrukce, protože nese nejen stávající památkově chráněné zděné objekty, ale umožňuje také změnu modulace nosného systému mezi suterény a nadzemními patry. Tomu odpovídá i poměrně vysoká pevnostní třída betonu (C50/60). Tloušťka přechodové desky se pohybuje od 450, 550, 650 až do 850mm. Pod nádvořím je deska tl. 290mm s hlavicemi tl. 410mm doplněná o studny, které slouží jako světlíky a dále o velký květník pro strom. Studny z valounků zde byly nalezeny během archeologického průzkumu, ale bohužel probíhaly skrz dnešní garáže a nebylo možné je zachovat. Deska 1PP má z estetických důvodů zachován rovný spodní líc a různá zesílení a hlavice vystupují nad horní líc. Z tohoto důvodu vznikají v některých místech velmi silné skladby podlah (až 400 mm). Ze statických důvodů bylo nutné́ tyto skladby vylehčit vrstvou porimentu (litá cementová pěna s přidaným drceným polystyrenem). Náročné bylo také usazení stávajících budov, do té doby na bárkách, na přechodovou stropní desku s rozdílnými výškami jejího horního líce. Mezery mezi patami původních masivních pilířů starého paláce a stropní deskou bylo nutné dozdít a proplétat se tak ve stísněném prostoru skrz konstrukci bárek. Vnější obrysy desek horních podlaží se mění dle tvaru postupně ustupujících podlaží a navazují tak na sousední budovy. To má za následek, že některé obvodové sloupy jsou šikmé. Poslední podlaží ustupuje výrazně a tím i deska nad 7NP má charakter přechodové konstrukce. V horní stavbě jsou některé desky vykonzolovány na značné rozpětí. Tato místa jsou vynesena pomocí kombinace průvlaků a ocelových táhel. Prostorovou tuhost horní stavby zajišťují stěny kolem komunikačních jader a podél hranice se sousedními objekty, které jsou vetknuté do tuhé krabice spodní stavby. Deska nad 2NP zahrnuje několik masivních průvlaků, které byly vyztuženy válcovanými profily HEM 550-700 z důvodu přenosu tahového zatížení z konzoly nad 1NP. Tyto průvlaky současně nesou sloupy skeletu nadzemních pater. Jedná se o sloupy, které nemohly z různých důvodů probíhat do přízemí (např. skrz trakty zděných staveb, nebo na chodník podél ulice Národní apod.). Jejich spodní líc je zaoblený a velký objem betonu vzniklý tímto tvarováním byl vylehčen plastovými trubkami osazenými do bednění – bylo nutné je řádně vyvázat a zajistit proti vyplavání při betonáži. Další takovéto průvlaky, ale o něco subtilnějších, se nachází i v 3NP a 6NP, kde bylo nutné přenést zatížení nestandartním způsobem. Schodiště Hlavní schodiště v novostavbě je provedeno jako přímočaré a je uloženo pouze v monolitických podestách, nikoliv mezipodestách, rozpon tedy činí téměř 9 metrů. Toto řešení má za následek vznik masivní konstrukce, která je hustě vyztužena a doplněna plastovými vylehčovacími trubkami o průměru 125 mm. Pro zjemnění této masy je spodní podhled schodiště řešen jako vlna bedněná z úzkých kartáčovaných latí. Na schodiště je použit 4% černý beton, ve finále broušený na stupních a mezipodestách. Z toho důvodu muselo být schodiště „nadbetonováno“ o 4 mm, které se následně zbrousily a vynikla tak struktura kameniva v kontrastu s černou hmotou betonu. Toto přímočaré schodiště přechází v posledních dvou podlažích ve schodiště točité o průměru 4,2m, provedeno jako monolitické z černého betonu. Šroubovice spodního podhledu schodiště byla provedena z úzkých kartáčovaných latí, které opět pohledově příjemně zlehčují a zjemňují konstrukci. V novostavbě se nachází také prefabrikovaná schodiště, která jsou provedena z prefabrikovaných ramen uložených v monolitických podestách a mezipodestách. I u prefa výroby byla na bednění nášlapů použita nesystémová kartáčovaná prkna jejichž obtisknutá struktura následně plní i protiskluznou funkci. DRN a beton Umění z bednění Jak již bylo zmíněno v úvodu, beton má na DRNu nosnou i pohledovou funkci. V suterénních podlažích se začínalo s tréninkem vkládání prvků do bednění a pilovaly se techniky a postupy. Následovalo vkládání materiálů pro finální zabudování do nové konstrukce a také použití barevných betonů. Prostřednictvím aplikace různých druhů bednícího materiálu (hladké i surové bednící desky, OSB desky, kartáčovaná prkna) se již od suterénních prostor realizovalo bednění stropů podle kladečských plánů. Na desky stropního bednění se dále v nadzemních podlažích upevňovaly další prvky jako lana a hadice, které vytvářely reminiscence stropních růžic jako odkaz na přítomnost barokního Schönkirchovského paláce. Zvláštní pozornost si zaslouží také provedení masivních průvlaků ve 2NP, které spočívalo v precizní tesařské práci. Spodní líc průvlaků je zaoblen specifickým způsobem a plynule přechází v rovný spodní líc desky. To si vyžádalo poměrně složité a pracné bednění připomínající tvar břicha velryby. Dnes se těmto průvlakům neřekne jinak než VORVANI. Při provádění bednění těchto průvlaků se postupovalo obdobnou metodou jako při stavbě lodního kýlu s tím rozdílem, že žebrování se provádělo vně formy. Původní prvky v nové hmotě Neobvyklé pojetí povrchů betonů vyvrcholilo vkládáním matric do bednění stěn a stropů, které po odbednění vytvářely na povrchu betonu plastické obtisky (stromky, lana, kmínky stromů, prkna). Krytí výztuže z těchto důvodů místy dosahovalo 40-60mm. V podzemních podlažích jsou pomocí vložených lan a prken do stěn označena čísla podlaží ve výtahových lobby. V nadzemní části, kromě orientační funkce, vytváří vkládané prvky do bednění stěn v každém podlaží jiný příběh – ve vstupním lobby dům doslova vyrůstá ze země s použitím probarvených betonů a vkládání stromků do bednění, v dalších podlažích jsou viditelné obtisky prutů betonářské výztuže, OSB desek, fragmentů profilovaných zárubní dveří, lan, prken. Do obvodové stěny u sousední objektu Paláce Dunaj se vkládaly cihly z původního zdiva, prejzy, kamenné ostění nebo trámy z krovu. Všechny tyto vložené prvky se našly v původním objektu Schönkirchovského paláce nebo byly použity materiály přímo ze stavby. V posledním podlaží, ve kterých již DRN stoupá do nebes, jsou stěny z bílého a světle modrého betonu. Stejně tak byl proveden i strop, který připomíná modrou oblohu s bílými oblaky. Využití tepelné akumulace betonu Nadstandardní provedení monolitických konstrukcí je podtrženo uložením trubních rozvodů do stropních desek, sloužících pro budoucí chlazení a vytápění objektu. Jednotlivá podlaží novostavby byla navržena jako velkoprostorové kanceláře s možností dělení prostor na menší kanceláře a zasedací místnosti. To se odrazilo také v návrhu systému stropního chlazení/vytápění a rozvody jsou tedy realizovány v samostatných okruzích dle možného dispozičního uspořádání prostor. Mimochodem – zdrojem tepla a chladu pro akumulaci v betonu je 24 vrtů o hloubce 120 m pod základovou deskou novostavby propojených do strojovny tepelných čerpadel země-voda. Tým DRN Myšlenka stavět v centru Prahy se zrodila v hlavě investora Petra Němce, který se spojil se Stanislavem Fialou, svým dlouholetým přítelem a architektem řady jeho soukromých projektů, a s Janem Fidlerem a s Petrem Šimonem, zakladateli čerstvě zrozené stavební společnosti Hinton. Společně promýšleli konkrétní obrysy vzájemné spolupráce, nakonec i samotné stavby. Postupem času došlo k sestavení a rozšiřování týmu investora – společnosti SEBRE, k rozvoji ateliéru architekta Fialy a týmu generálního dodavatele stavby – společnosti Hinton. Spolupráce byla založena na maximálním propojení všech partnerů, vzájemné chuti hledat poctivou cestu k dobrému výsledku, nebát se experimentovat, bavit se radostí z výsledku. Neméně se na celkovém výsledku podepsala také schopnost celého týmu navázat spolupráci s dalšími odborníky – od statiků, restaurátorů, zahradníků, ověřených subdodavatelských firem až po pasíře, kováře, kameníky, truhláře a umělce, kteří dotvářeli detaily, které stavbu výrazně charakterizují. DRN je příběh o přátelství a pracovitosti, příběh lidí, kteří společně umožnili jeho vznik a s touto kůží vyšli na trh.

Příběh stavby

Práce byly zahájeny na základě stavebního povolení, se kterým byl projekt v r. 2012 odkoupen od společnosti Ditrich, který počítal s výstavbou pěti hvězdičkového hotelu. Od začátku ale investor Petr Němec a architekt Stanislav Fiala počítali se změnou na polyfunkční dům. Tento nový architektonický záměr nicméně vycházel z původního půdorysného využití pozemků, a tak jsme mohli ještě v témže roce v souladu s původním stavebním povolením zahájit bourací práce, zajištění stavební jámy a záchranný archeologický výzkum. Mezitím architekt se svým týmem intenzivně pracoval na nové projektové dokumentaci. Celý proces změny funkčního využití objektů, který znamenal nutnost změny nejen stavebního povolení, ale také územního rozhodnutí byl velmi složitý především s ohledem na to, že měl zajistit kontinuitu provádění stavebních prací. Aby toho bylo nakonec dosaženo tak se změna stavebního povolení realizovala ve dvou navazujících fázích. V listopadu 2014 bylo vydáno stavební povolení na zabezpečení stavební jámy spodní stavbou, což umožnilo bez přerušení pokračovat v realizaci suterénních monolitických železobetonových konstrukcí. V březnu 2015 pak byla vydána změna územního rozhodnutí a stavebního povolení před dokončením, podle které jsme mohli pokračovat v budování hrubé stavby nadzemních částí objektu a současně zahájit rekonstrukci památkově chráněné historické části. Z hlediska statiky byla stavba zajímavá způsobem provizorního vynesení části historického objektu na tzv. bárkách tak, aby pod ním mohlo dojít k vyhloubení stavební jámy a postupnému provedení spodní stavby. Historické zděné konstrukce byly následně zpět „uloženy“ tentokrát na masivní stropní desku prvního suterénu. Při realizaci se do pohledových železobetonových stěn resp. mezi výztuže „vkládaly“ fragmenty při bourání natěžených materiálů jako cihly, prejzová krytina, dřevěné trámy, kamenná ostění. Bednění stropních desek se již od suterénních prostor realizovalo podle kladečských plánů, které v sobě zahrnovaly různé druhy bednícího materiálu (hladké i surové bednící desky, OSB desky, kartáčovaná prkna) což po odbednění evokovalo mozaikový povrch. Takto neobvyklé pojetí povrchů betonů vyvrcholilo vkládáním matric do bednění stěn a stropů, které po odbednění vytvářely na povrchu betonu plastické obtisky (stromky, lana, kmínky, prkna). Samostatnou kapitolou bylo bednění sedmi masívních průvlaků. Tvar bednění připomínal břicho velryby a tak se ujal pracovní název „Vorvaň“. Realizace tohoto prkenného bednění připomínalo výstavbu lodního kýlu s tím rozdílem že výztuhy byly umístěny vně nikoliv uvnitř. Nadstandardní provedení monolitických konstrukcí je podtrženo uložením trubních rozvodů do stropních desek sloužících pro budoucí vytápění a chlazení velké části podlažních ploch objektu. Princip sálavého chlazení nebo vytápění výrazně zvyšuje komfort pro jeho uživatele. Když je řeč o komfortu tak ho také dotváří řešení zeleně. A to nejen zelené střechy s již vzrostlými platany a dřevěnou terasou, ale především automaticky zavlažované květníky osázené travinami, které od 2 patra lemují balkóny novostavby. Vytváří tak příjemnou „bariéru“ oddělující kanceláře od ruchu ulice. Především díky zájmu investora se také na Schönkirchovský palác vrátila replika barokního krovu, jehož jednotlivé díly byly spojeny původním tesařským způsobem, což bude možné obdivovat v interiéru podkroví. Potvrzuje se, že u architekta Stanislava Fialy jde o dotahování detailů až do „posledního šroubku“ - v našem případě byla např. ve spolupráci s renomovaným výrobcem vyvinuta zcela nová řada dveřního kování. Dále jsme museli akceptovat jeho snahu o neustálé vylepšování výsledného produktu což je velmi náročný, pro všechny zúčastněné stresující proces, odměnou je výsledek který jednoduše řečeno „stojí za to“.

DRN, Praha