PŘEHLED STAVEB

Úprava ohlaví plavebního kanálu, Hořín
Řešené území se nachází u jihovýchodního okraje obce Hořín, zahrnuje velkou plavební komoru Hořín a navazující částí plavebního kanálu. V dolní vodě cca 250 m převážně na levém břehu, v horní vodě cca 60 m u levého břehu. Vraňansko – Hořínský plavební kanál byl spolu se zdymadlem Hořín vybudován v letech 1903 – 1905 pro splavnění Vltavy. Zdymadlo sestává ze dvou plavebních komor umístěných vedle sebe. Rozměry komor činí 137 × 20 metrů a 73 × 11 metrů. Plnění i vyprazdňování komor vodou probíhá pomocí obtokových kanálů podél celé jejich délky. Překonávaný spád je 8,5 m, zdymadlo tak tvoří nejvyšší plavební stupeň v úseku Praha – Mělník. Vlastní technické řešení úpravy velké plavební komory bude realizováno následujícím způsobem: - zvýšení podjezdné výšky západního oblouku mostu posuvným zdvihem mostního pole. Stávající železobetonová konstrukce bude nahrazena ocelovou příhradovou konstrukcí, na kterou bude upevněn původní a částečně nově doplněný kamenný obklad a zábradlí. Zdvih mostního pole bude prováděn pomocí hydraulických pístů osazených v podpěrách mostu. - rozšíření užitné šířky průjezdného profilu dolního ohlaví rozšířením západního mostního oblouku, natočením svislých stěn mostních pilířů – odbouráním západního oblouku a západní stěny a vytvořením nového oblouku jiného poloměru a konstrukce. Principem tohoto řešení je šikmý průjezd návrhového plavidla 11,4 x 137,0 m. Svislé stěny mostních pilířů budou natočeny o 2°. - rozšíření užitné šířky průjezdného profilu horního ohlaví rozšířením horního ohlaví směrem do levého (západního) břehu. - osazení horních a dolních vrat v nové šířce (12,0 m) vč. související technologie. - úprava dolní rejdy u levého břehu dolního plavebního kanálu - zřízení svislé stěny délky 175 m. - úprava horní rejdy u levého břehu horního plavebního kanálu - posunutí stávajících svodidel. - přeložka inženýrských sítí vedených vozovkou západního oblouku mostu.

Protipovodňová ochrana na Labi, Mělník
Protipovodňová opatření na ochranu částí města Mělník před velkými vodami z řeky Labe v následujících lokalitách:Lokalita Mlazice se nalézá v severozápadní části města Mělníka, na pravém břehu řeky Labe. Jedná se o lokalitu s převážnou zástavbou rodinných domků a menších provozoven. Pozemky pro navrženou protipovodňovou ochranu tvoří převážně pole a zahrady. Lokalita Přístav se nalézá rovněž v severozápadní části města Mělníka na pravém břehu řeky Labe. Jedná se o areál firmy České přístavy a.s. Součástí ochrany je i vjezd do přístavního bazénu a zaústění toku Pšovky do Labe. Tato lokalita leží v těsném sousedství řeky Labe.Lokalita Vinařství se nalézá na severozápad od historického centra města Mělník na pravém břehu Labe v ulici Rybáře. Protipovodňová ochrana řešená v tomto projektu je určena k ochraně dvou celků nemovitostí; komplexu vinařství a bytového domu.Lokalita Rybáře se nachází u stávajícího starého mostu přes Labe, na pravém břehu řeky. Jedná se o rodinné domy, které se nacházejí u břehu Labe.Základní výměry stavby :Lokalita Mlazice:Protipovodňová hráz dl. 1744 mDrenážní potrubí DN 300 dl. 1748,5 mLokalita PřístavŠtětovnicová zeď dl. 1177,8 mProtipovodňová vrata na vjezdu do přístavu 1 ksLokalita VinařstvíZáklady pro mobilní hrazení dl. 99,2 mOpěrná zeď dl. 248,0 mLokalita RybářeZáklady pro mobilní hrazení dl. 159,7 mZídka dl. 22,1 mNábřežní zeď dl. 30,2 m

Rekonstrukce Divadla Inspirace, Praha
Divadlo je umístěno v památkově chráněném objektu Lichtenštejnského paláce. Divadlo sice prošlo v minulosti dílčími stavebními úpravami, ale bylo potřeba je opravit a doplnit vzhledem k platným hygienickým předpisům a celkovému stavu opotřebení. Vlivem nedostatečné ventilace byly omítky i zdivo suterénu vlhké, místy opadané, v sociálním zázemí herců i havarijní. Pro potřebu stávajících kapacit bylo toto zázemí a zařízení nedostačující. V přízemí byla opravena sociální zařízení pro návštěvníky. Toto zařízení je dnes vestavěno do stávající klenuté místnosti a tak bude i ponecháno. Druhá šatna byla přesunuta do suterénu do místnosti pod schodiště navazující na foyer. Byl navržen nový bar, doplněn samostatným pohotovostním skladem a nově je v suterénu zřízeno invalidní pohotovostní WC. Sklad i WC je pouze vestavěno, nikoli provedeno až ke stropu tak, aby byl zachován celistvý prostor foyer. Do divadla je dnes možný bezbariérový přístup invalidním občanům schodišťovou rampou. Byly osazeny předělovací paravány pro oddělení prostoru návštěvníků od prostoru účinkujících a z provozních důvodů. Nově bylo opraveno sociální zařízení a šatny účinkujících. Byly provedeny nové instalace, rozvody ZI a elektro a doplněno nové odvětrání prostor. Byl rovněž navržen a osazen nový inventář – nábytek do šaten účinkujících. Jeviště bylo rozšířeno tak, aby bylo možné zde umístit pianino. Kapacity hlediště, jeviště i počet účinkujících zůstal zachován. Zařízení i interiér vlastního divadla (sálu) byly zachovány a po opravě vráceny na opět místo. Nová jsou pracoviště režie, zvuku a osvětlení v zadní části sálu a bylo navrženo nové pracoviště včetně pultů, židlí.V rámci této rekonstrukce došlo také k restaurování a úpravě gotických kamenných prvků sklepení Lichtenštejnského paláce.

Přestavba a přístavba Kulturního domu, Klášterec nad Ohří
Objekt kulturního domu byl zrealizován na počátku 60. let 20. století se společenským sálem pro 400 osob. Během kulturní sezóny zde probíhají taneční zábavy, plesy, divadelní zájezdová i ochotnická představení, koncerty, kurzy tance a cizích jazyků, pořady pro školy a školky apod. Jde o objekt občanského vybavení sloužící pro kulturu. Po dokončení stavby se jeho hlavní účel užívání nezmění a i nadále bude sloužit pro kulturu, která bude přístupná široké veřejnosti. Půjde o multifunkční kulturní centrum s knihovnou a mediatékou, víceúčelovým sálem. Budou zde prostory pro maminky s dětmi, klub důchodců, prostory pro výuku a vzdělávání, pro spolek divadelníků. Součástí budou také prostory k pronajmutí a pro vedení centra. Budova Kulturního domu se nachází v poloze, která je pro jeho funkci výhodou, je v bezprostřední blízkosti středu města - v místě, kde jsou významné zastávky veřejné hromadné dopravy a prodejny, které přitahují poměrně velké množství lidí. Objekt Kulturního domu je vystavěn na parcelách v k. ú. Klášterec nad Ohří na pozemcích, které jsou ve vlastnictví města. Pozemek kolem kulturního domu je v převažujícím rozsahu rovinný, přístupný sjezdem z východní strany z místní komunikace Sadová ul. a ze západní strany přes parkoviště obchodního řetězce Lidl. Stávající objekt (před přestavbou) byla budova typizovaného kulturního domu typu III, byla stavbou převážně z cihlového zdiva (suterénní stěny z betonových bloků), se stropy převážně z prefabrikovaných železobetonových nosníků a s ocelovou střešní konstrukcí. Schodiště byla monolitická desková. Dům byl částečně podsklepený. Konstrukční systém dostavby je kombinovaný s využitím monolitického železobetonu, částečně prefabrikovaných stropů (předpjaté dutinové panely) a sloupů i nosného zdiva. Celá dostavba je z větší části (vyjma galerie 3. NP naproti jevišti sálu) nezávislá na stávajícím objektu, tedy je od něho oddilatována. Založení je nezávislé, z důvodu geologie a neovlivňování stávajících základů. Založení je hlubinné, na vrtaných pilotách. S dostavbou došlo k rozsáhlým zásahům i do stávajících konstrukcí objektu. Především vstupní část byla z velké části odstraněna a realizována nově.Z hlavních zásahů jde především o bourání stropních konstrukcí (vytvoření prostor otevřených až do střešní konstrukce), navýšení střešní konstrukce, vytvoření technologické střechy pro umístění vzduchotechnických jednotek, novou realizaci některých stropních konstrukcí např. z důvodu vložených nových schodišť. Navrhované zásahy měly dopad do svislých konstrukcí i základů a vyžadovalo se jejich lokální posílení. Dále došlo k dílčím, místy však rozsáhlým zásahům spočívající v realizaci nových dveřních prostupů, odstranění některých nosných stěn apod. Tyto zásahy si vyžádaly podchycení stávajících konstrukcí především ocelovými překlady a rámy, někde bylo nutné stávající stropní konstrukce realizovat nově. Přestavbou a přístavbou v podstatě dochází ke zvýšení kapacity stávajícího kulturního domu. Stavba i nadále zůstává v souladu s charakterem území dle vydaného závazného stanoviska.

Opravárenské středisko letadel, Mošnov
JOB AIR Technic je jedno z největších opravárenských středisek ve střední Evropě, které se skládá ze 2 hangárů pro údržbu 2 širokotrupých nebo 8 úzkotrupých letadel typu Airbus A320 a Boeing 737 CL/NG současně. Celková rozloha hangárů je 17.235 m2. Rozloha dílen, skladů a kanceláří je 12.541 m2. Hangáry mají ideální polohu na mezinárodním letišti Leoše Janáčka v Ostravě (LKMT; OSR), v průmyslové zóně, která je velice dobře dostupná pro všechny okolní města.Společnost se specializuje na činnosti spojené se servisem, údržbou, opravou a přestavbou letadel nebo jejich části. Jeho součástí jsou specializované dílny jako klempířská, kompozitová, lakýrnická, interiérová, NDT, dílna na generální opravy leteckých baterií.V současné chvíli zaměstnává více než 350 zaměstnanců s různými specializacemi, jako např. letecké mechaniky, klempíře, lakýrníky, kompozitáře, skladníky, čalouníky, inženýry a plánovače a administrativní pracovníky.Konkrétní parametry jednotlivých hangárů jsou:Opravárenské centrum letadel 1*délka 146m*šířka 80m*výška 21 m*kapacita – 6 letadelOpravárenské centrum letadel 2*délka 94m*šířka 57m*výška 19m*kapacita – 2 letadlaPři výstavbě hangárů byl kladen důraz na kvalitní materiály. Byly také nainstalovány moderní hasící monitory a další systémy protipožární ochrany, kdy Hasičský Záchranný Sbor MSK provedl jejich zkoušku přímo na ploše hangáru. Společnost JOB AIR Technic a.s. je členem průmyslové skupiny CZECHOSLOVAK GROUP a její divize CSG Aerospace.

Centrála ČSOB - NHQ, Praha
Severní budova Kampusu ČSOB je jedním z výrazných počinů českého architekta Josefa Pleskota, má rozlohu přibližně jedné třetiny pražského Václavského náměstí a vyznačuje se velkou flexibilitou a variabilitou vnitřních prostor. Budova o užitné ploše přes 82 000 m2 byla velmi citlivě zasazena do prostoru Radlického údolí a dokončena v roce 2006. Komplex stavby se skládá ze tří částí od sebe oddělenými dvěma vnitřními otevřenými dvory. Díky použití přírodních materiálů se svou střídmostí sídlo ČSOB v Radlicích stalo protikladem staveb bankovních domů z 90. let. Otevřený pracovní prostor bez zbytečného dělení poskytuje všem zaměstnancům výhled do čtyř světových stran, a to nejen na zelené svahy okolních kopců či druhou budovu Kampusu, ale i na dvojici věží chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Budova je propojena s novým sídlem banky SHQ lávkou pro pěší a dohromady jako ČSOB Kampus poskytují pracovní prostor pro více než 5000 lidí. Budova má precizní systém ventilace, klimatizace a střešních rolet, díky tomu jsou minimalizovány náklady na vytápění. Střecha nového sídla a značná část teras je osázena vzrostlými stromy a keřovou výsadbou, čímž nejen zpříjemňuje pracovní prostředí, ale především zlepšuje tepelně-izolační vlastnosti budovy. Součástí je také pobočka banky otevřená pro veřejnost, zaměstnanecké restaurace, lékařské centrum, pobočka pošty a lékárna. Budova NHQ získala Cenu zdraví a bezpečného životního prostředí a již v roce 2007 jí byla udělena certifikace LEED Gold.

Centrála ČSOB - SHQ, Praha
Budova  je koncipována jako mimořádně progresivní a ohleduplná k životnímu prostředí. Budova je nízkopodlažní a centrálně organizovaná, jejímž středem je vnitřní zastřešená dvorana. Na ni navazuje soubor 7 pavilonů, rozložených po svahu, díky čemuž došlo k souladu s profilem údolí a morfologií terénu. Užitná plocha budovy je 60 100 m2. Vnitřní prostředí je navrženo jako klidné a příjemné. Interiér je svěží, s hojností interiérových rostlin, použity jsou přírodní materiály. Důraz je kladen na trvanlivost a nadčasovost. Samotný kancelářský prostor v krajních pavilonech je flexibilní, poskytuje možnost využití pracovních míst i pro více pracovníků – tzv. desksharing. Jeho charakter je klidný a nerušivý s dostatkem denního osvětlení. V celkovém uspořádání je dbáno na ergonomii pracovního prostředí. Budova je maximálně přizpůsobena potřebám zaměstnanců a jejich rozdílným pracovním rytmům. Budova je propojena s původním sídlem banky NHQ lávkou pro pěší a dohromady jako ČSOB Kampus poskytují pracovní prostor pro více než 5000 lidí. Nezbytnou součástí jsou střešní zahrady mající zcela soukromý charakter a jsou využívány jako alternativní pracoviště. Zahrada na střeše severního pavilonu je díky streetballovému hřišti, posilovacímu vybavení a oválnou plochou pro běh určena pro sportovní odreagování. Technologicky je budova špičkově vybavena plně inteligentním řídícím systémem, který zajišťuje jak účinný provoz, tak vysoce komfortní podmínky vnitřního prostředí. Budova využívá tepelných čerpadel pro chlazení a vytápění s hlubinným geotermálním polem o počtu 177 vrtů v hloubce přibližně 150 m. Systém umožňuje i rekuperaci provozní i vedlejší tepelné energie a sezónní ukládku tepla nebo chladu pod budovou. Díky tomu není nutné použití klasické kotelny. Velikost tohoto pole nemá v ČR srovnání a budova tak patří mezi dvacítku evropských budov dané kategorie s touto špičkovou technologií. Na pracovištích je zajištěna komfortní teplota sálavými betonovými stropy. Větrání je řízeno dle koncentrace škodlivin v interiéru, vzduch je zvlhčován účinným adiabatickým systémem. Budova získala za své charakteristiky ocenění LEED Platinum. Součástí stavby je pro zaměstnance kolárna pro 100 kol, 612 parkovacích míst a možnost nabíjení elektrovozidel.

Knihovní centrum u Vokolků na Příhrádku, Pardubice
Areál Příhrádku je dokladem stavebního vývoje města, technické vyspělosti řemesla a estetické úrovně řemeslné, uměleckořemeslné a umělecké produkce v regionu té doby. Celý objekt je situován v severovýchodní části historického jádra Pardubic. Z téměř čtvercového základního půdorysu města zde vybíhá protáhlý útvar trojúhelníkového půdorysu směrem k zámku. Areál Příhrádku zaujímá severní polovinu tohoto trojúhelníku. Přes Příhrádek vedla jediná přístupová cesta na zámek, takže s celým městem tvořily opevněné předpolí zámku. Objekty Příhrádku vymezují malé nádvoří trojúhelného tvaru, do jehož jižního rohu ústí komunikace od kulisové brány ukončující Zámeckou ulici. Západní frontu tvoří tři objekty podélně orientované podle hradby. Od jihu je to přízemní dům čp. 8, který severní stěnou přiléhá ke zdi oddělující Příhrádek od města, a dále pak dvojice jednopatrových domů čp. 7 a čp. 6, které sjednocuje společná střecha. Severní stěnou dům čp. 6 přiléhá ke zdivu věžové brány. Věžová průjezdná brána na severu je výškovou dominantou areálu a je formálně i uživatelsky součástí domu čp. 6. Ke zdi mezi Příhrádkem a městem přiléhá rozměrná jednopatrová sýpka s nepravidelným obdélným půdorysem. Severovýchodní část Příhrádku pak uzavírá podélně obdélný dům čp. 5. Nově jsou objekty využity pro potřeby Krajské knihovny v Pardubicích.

Depozitáře Východočeského muzea, Pardubice - Ohrazenice
Provozní uspořádání budovy vychází z kryté rampy, kam je směřován příjem nálezů a dědictví. Tyto předměty následně projdou karanténou, dekontaminací, odborným ošetřením s možností digitalizace a následně budou zařazeny do příslušných sbírek. Objekt depozitáře je navržen jako energeticky mimořádně úsporný. Stejně tak je přistupováno i ke stavebním materiálům – je použito téměř 1 000 tun betonového recyklátu. Vlastní depozitář je navržen jako jednoduchý kvádr, téměř čtvercového půdorysu, obložený cor-tenovým plechem. Ze tří stran je fasáda budovy téměř zcela prosta jakýchkoliv otvorů a z dominantních pohledů tak působí nedobytným dojmem. Spojovací chodba mezi pavilony byla přeměněna na subtilní parkovou kolonádu z pohledového betonu. Tato komunikace bude nadále sloužit pro krytý pohyb mezi pavilony a zároveň otevře průhledy do zahrady a nebude působit jako neprostupná bariéra. Z východní strany nového pavilonu depozitáře byla dobudována lávka do tvaru ostře lomené klikatice, jejíž ostrý hrot levituje nad příjezdovou cestou. Pod novou stříškou vedou vyrovnávací rampy, umožňující příjezd osobním vozům na nakládací rampu a k depu knihovny (sousední pavilon). Konstrukci depozitáře tvoří železobetonový skelet s panelovým stropem na spřažených ocelobetonových nosnících. Obálku budovy pak tvoří cor-tenová fasáda (druh korozi odolné slitiny oceli), provětrávaná mezera, vrstva minerální tepelné izolace tloušťky 300mm, pálená cihla a nepálená cihla s hliněnou omítkou. Kombinace těchto materiálů přináší velkou akumulační kapacitu tepla a vlhkosti. Díky tomu je možné přirozeně regulovat výkyvy teploty a vlhkosti a v případě odstávky nebo poruchy udržovat uspokojivé klima po několik dní. Zastavěná plocha 1 060 m2 Užitná plocha 1 849 m2 Obestavěný prostor 10 130 m3

Výjezdová základna Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje, Chrudim
Objekt je řešen na půdoryse nesymetrického písmene T s hlavní podélnou osou ve směru jihovýchod – severozápad. Vzhledem k šířce pozemku je objekt situován při jihozápadní hranici pozemku, delší stranou rovnoběžně se silnicí I/17. V podélném směru je objekt umístěn blíže k severozápadní straně pro stavbu uvažovaného pozemku. Situování objektu na pozemku vychází z požadavků na dostatečný manipulační prostor před budovou ze strany od silnice a z polohy stávajících tras sítí technické infrastruktury. Stavba je řešena jako sestava dvou nestejně vysokých hmot, kdy každá z nich představuje jedno rameno písmene T. Jako dvoupodlažní je řešeno křídlo na severozápadní straně objektu, toto křídlo má podélnou osu kolmou k hlavní podélné ose objektu, která je zároveň osou křídla přízemního. Vjezdy do garáží a hlavní vstup do objektu jsou řešeny ze severovýchodní strany objektu orientované směrem k silnici I/17. V jihovýchodním průčelí je řešen vedlejší vstup do objektu, tento vstup bude sloužit zejména pro techniku určenou k údržbě pozemku. V prostoru mezi silnicí a objektem výjezdové základny je navržena manipulační zpevněná plocha pro výjezd z garáží, na kterou při jihovýchodní straně objektu navazuje zpevněná plocha pro parkování vozidel s kapacitou 15 stání. Manipulační plocha je k silnici napojena obousměrným sjezdem šířky 8 m. Podél jihovýchodního průčelí objektu je navržen chodník, z něhož je řešen vedlejší vstup do budovy a nika v obvodovém zdivu objektu pro umístění popelnic. Zastavěná plocha objektu 732,21 m2 Zastavěná plocha zpevněných ploch (vč. Sjezdu) 758,75 m2 Obestavěný prostor objektu 4570,23 m3

Rekonstrukce Musea Josefa Váchala Portmoneum, Litomyšl
Jedná se o přízemní volně stojící dům o pěti okenních osách do ulice. V prostřední ose je pravoúhlé ploché ostění dveří. Ostatní osy mají osazena čtyřtabulková okna v plochých štukových ostěních. Hladká fasáda šedé barvy je doplněna tmavším soklem a bílými ostěními. Korunní římsa je jednoduchá, prohnutá. Horní a boční okraje fasády zvýrazňují lizény. Sedlová střecha, orientovaná hřebenem souběžně s průčelím, krytá vláknocementovou šablonou, má ve štítech po dvou oknech. Krovní konstrukce vaznicová, s ležatou stolicí. Podkroví je zatepleno a vznikla zde půdní vestavba. Na levou hranu domu navazuje zeď se segmentově zaklenutým průjezdem do dvora. Dvorek je zatravněn a částečně pokryt dlažbou. Do dvorního průčelí vystupuje ze střechy vikýř s polokruhově zaklenutým oknem (osvětluje schodiště na půdu). INT: Dům na obdélném půdorysu je rozdělen hloubkově orientovanou chodbou na dvě poloviny. Chodba je klenuta segmentově valeně, navazuje pas a za ním širší prostor s plackou, ze kterého se vystupuje vpravo na schodiště na půdu, klenuté segmentově a nad podestou plackou. Vlevo chodba pokračuje další plackovou klenbou. Ostatní místnosti mají ploché stropy. Z chodby se vpravo sestupuje schodištěm do sklepa o jedné příčně položené prostoře, klenuté z kamene valeně, s velkými kamennými dlaždicemi na podlaze. V čele domu je vlevo i vpravo od chodby vždy jedna prostora. Za levou místností jsou zařazeny další dvě, při dvorním průčelí, vyzdobené malbami Josefa Váchala. Stavební práce spočívaly především ve statickém zajištění budovy, opatření proti zemní vlhkosti, doplnění a sanace krovu, výměna střešní krytiny, zateplení půdního prostoru a provedení funkční půdní vestavby pro umístění nové stálé expozice. Dále budou provedeny nezbytné úpravy technických instalací, úpravy zahrady a objektu bývalé prádelny. Provozní schéma v přízemí zůstane zachováno ve stávající podobě a v nevyužitých prostorách dojde k dobudování zázemí pro návštěvníky a zaměstnance muzea. Nově bude pro veřejnost zpřístupněno podkroví hlavní budovy, kde si v hlavním půdním prostoru návštěvníci sami spustí videomapping, nebo promítání filmu, případně se za přítomnosti lektora budou věnovat doprovodným aktivitám, pro které je určena též menší přilehlá místnost. V podkroví se dále nachází technická místnost a sklad.

Rekonstrukce leháren, Odborný léčebný ústav Jevíčko
Dřevěné lehárny pavilonu S a N jsou funkčně samostatné části, které navazující na hlavní budovu s jednotraktovou nečleněnou dispozicí, která se v původní podobě navenek projevovala jako jedenáctiosá třípatrová, k jihu otevřená arkáda. Jedná se o třípodlažní dřevěnou skeletovou konstrukci, která je v nejvyšším patře završená terasou se dvěma nárožními pavilony ukončenými vysokými valbovými střechami. Obnova dřevěných leháren byla prováděna v rámci programu na záchranu architektonického dědictví v roce 2017-2019. Zahrnuje obnovu leháren pavilonu S (stará budova) postavené v letech 1913-1916. Dřevěné konstrukce lehárny staré budovy byly zachovány téměř v původním, ale velmi špatném stavu. Předmětem obnovy byla výměna nebo náhrada svislých a vodorovných dřevěných konstrukcí, sanace poškozených dřevěných prvků, výměna střešní krytiny a klempířských prvků, náhrada podlahového roštu terasy v posledním patře. Všechny dřevěné konstrukce byly opatřeny ochranným několikanásobným nátěrem. Součástí obnovy bylo provedení nové elektroinstalace. Pavilon N (nová budova) s křídlem dřevěných leháren byl postaven v r.1926 podle projektu J. Flory a V. Rybky v ose hlavní budovy. Lehárny nové budovy byly na přelomu devadesátých let kompletně rekonstruovány. Tomu odpovídal i stav a potřeba obnovy. Práce spočívaly především v zamezení degradace dřeva, ochranném nátěru a částečné výměně poškozených konstrukcí. Lehárna pavilonu S Užitková plocha 612 m2 Obestavěný prostor 1600 m3 Zastavěná plocha 204 m2 Lehárna pavilonu N Užitková plocha 666 m2 Obestavěný prostor 1740 m3 Zastavěná plocha 222 m2

Penzion Theresian apartment, Ostružná
Provozní požadavky, které svou výměrou a charakterem přesahovaly stávající kapacitní a technické možnosti obytných ploch, určily předpoklad pro stavební úpravy, jak stávajících bytových jednotek, tak dosud nevyužitého podkrovního a suterénního prostoru. Vzhledem k novému využití, především podkrovních prostor, se částečně změnilo tvarosloví obytného objektu s ohledem na historické, materiálové a hmotové souvislosti. Celkový charakter však zůstává v maximální míře zachován. Nově koncipovaný hlavní vchod orientovaný do ulice zajišťuje přístup do velkorysé vstupní schodišťové haly, odkud jsou po nově vybudovaném schodišti přístupné suterénní prostory a stávajícím schodištěm první nadzemní podlaží. Další „zadní“ vchod propojující objekt se zahradou přímo navazuje na hlavní schodiště, ze kterého jsou přístupná jednotlivá podlaží. Do stávajících prostor prvního podzemního podlaží jsou nově umístěny technické místnosti a sklepní kóje příslušející jednotlivým bytům, sloužící k uskladnění především sportovního vybavení. První nadzemní podlaží je na jihovýchodní straně vyhrazeno společenské části, která slouží, jak účelům setkávání obyvatel bytového domu ve společenské místnosti, tak k relaxaci v malém wellness centru. V severozápadní části prvního nadzemního podlaží jsou vytvořeny dvě bytové jednotky, které jsou přístupné ze společné vstupní předsíňky tvořící hlukový filtr od společenské části. Jedna v kategorii 1+KK, druhá v 2+KK. Ve druhém nadzemním podlaží je umístěno pět bytových jednotek.

LONG STORY SHORT, Olomouc
Rezidence Podkova - stavba bývalé vojenské pekárny, která se nachází na severním okraji historického jádra města, v parku po bývalých městských hradbách na ulici Koželužská č.945/31. Dvoupodlažní objekt, se sedlovou střechou a bez podzemního podlaží, je vystavěn v prostoru strženého tzv. Locatelliho bastionu (vybudován v letech 1656-1676) v klasicisticním slohu a jeho výstavba byla dokončena v r. 1809. Původní bastion byl součástí pevnostního systému města Olomouce, jehož valy jsou dosud patrny východně od objektu a vlastní stavby se dotýkají. Charakteristický pětiúhelníkový půdorys stavby, kopírující půdorys strženého bastionu, dal objektu název. Stavba byla dne 3. května 1958 zařazena do Ústředního seznamu kulturních památek. Objekt se rozkládá na celkové ploše 3189 m2, z čehož 1874 m2 je zastavěno budovou. V 1. NP (nadzemním podlaží) se nachází Restaurace Long Story Short Eatery & Bakery, co-workingové centrum Vault42 spolu s dalšími kancelářskými a obchodními prostory a plynová kotelna. Na nádvoří se nachází prostorná zahrádka restaurace a stojí zde budova správy objektu. Ve 2. NP je provozována pekárna a kavárna Long Story Short s prostornou zahrádkou, a další prostory jsou zčásti pronajaté jako kanceláře. Ve zbylých prostorách 2.NP byly provozovány vysokoškolské koleje se 74 lůžky, ale po dokončení rekonstrukce jsou prostory provozovány jako hostel Long Story Short s kapacitou 56 lůžek. Na severovýchodě jsou situovány parkovací prostory pro ubytované hosty a petanque hřiště. Půdní prostor má světlou výškou cca 6,5 m a celkovou plochou 1874 m2. Výhoda stavby je umístění budovy v zeleném pásu městských parků, ale i blízkost historického centra města, snadným přístupem pěších i vozidel, zajištěním odstavování vozidel v klidu (v sousedství parkovací garáže s 465 parkovacími místy) a v neposlední radě orientací objektu ke světovým stranám s možností umělecké kultivace nádvoří a přilehlých ploch zeleně. Jedinou zřejmou negací pozemku a stavby na něm, byla do nedávné doby blízkost Mlýnského potoka, jehož rozvodnění v poměrně nedávné minulosti, způsobilo zaplavení části 1. N.P. objektu a následné zavlhčení svislého zdiva. Po záplavách v roce 1997 byl realizován tzv. Protipovodňový plán a tím je dotčený prostor spolehlivě zabezpečen proti 300 leté vodě. Objekt byl důkladně sanován technologii ELKINET. Při záplavách v polovina května 2010 nebyl objekt vůbec ohrožen. Příjezdová komunikace byla stylově zrekonstruována v roce 2005.

Lávka Velké Moravy, Mikulčice
Projekt propojení obou břehů řeky, cest a cyklostezek, které vedou po tělesech břehových hrází, po dlouhodobé snaze realizoval Jihomoravský kraj spolu s Trnavským samosprávným krajem. Projektová dokumentace pro zadání stavby byla dokončena v roce 2012, samotná stavba byla zahájena poklepáním základního kamene na podzim roku 2018. V rámci projektu byla navržena 141 metrů dlouhá ocelobetonová lávka a navazující zpevněné stezky pro pěší a cyklisty. přizpůsobit požadavkům a připomínkám Odborů životního prostředí, správců rezervací a správce toku, Povodí Moravy. Požadavky bylo rovněž nutné zohlednit v návrhu způsobu výstavby, kdy lávku bylo nutno stavět a montovat převážně na slovenském břehu a na český břeh byl přístup pouze v časově vymezeném období. Lávka je navržena jako subtilní ocelová konstrukce s ocelobetonovou spřaženou mostovkou. Z hlediska statického působení se jedná o spojitý nosník o třech polích o rozpětí 24,5+ 92 + 24,5 m. Krajní pole nesou parapetní trámy z příhradových nosníků výšky 1,74 m, ve středním poli nad řekou byl navržen Langrův trám – příhradové nosníky jsou zde zesíleny ocelovými oblouky s trubkovými závěsy, kterými je mostovka nesena. Rozteč závěsů přes 12 m byla nastavena dle požadavku ornitologů. Lávka má proměnnou šířku, v nejužším místě uprostřed délky konstrukce má volnou šířku 3,50 m a v symetrických půdorysných obloucích se směrem ke koncům rozšiřuje až na cca 5,6 m. V podélném směru povrch mostovky stoupá zhruba do třetiny délky, odkud opisuje výškový oblouk o poloměru 251 m až do dvou třetin délky, kde opět klesá k druhé opěře. Spodní stavbu tvoří dvě opěry na krajích a dva mezilehlé pilíře, umístěné v inundačním území podél řeky. Nosná konstrukce je na krajních opěrách uložena na hrncová ložiska a na pilířích na ložiska elastomerová. Na každé opěře je vždy jedno ložisko všesměrně posuvné a jedno ložisko posuvné v podélném směru mostu. Pro snížení rozsahu závěrů byla konstrukce navržena jako plovoucí. Pro přenos vodorovných sil jsou elastomerová ložiska zajišťující plovoucí chování konstrukce svými vratnými silami opatřena zarážkami.

Smarthotel Nezvalova Archa, Olomouc
Na přízemním hranolu výměníkové stanice poblíž olomouckého hlavního nádraží přistála dvoupatrová Noezvalova Archa. Její čistý dynamicky prohnutý trup jemně kontrastuje se solidním fundamentem přízemí a okolními paneláky. Čtyřicet vymazlených pasažérských dvoulůžkových kajut v nástavbě nad čarou ponoru doplňuje společné autentické podpalubí původního výměníku. Recepční hala + samoobslužná kuchyň s jídelnou + společenský salón jsou k dispozici všem hostům non stop. Obě hlavní hmoty Archy pointuje vzdušné ocelové kormidlo únikového schodiště na zádi lodi. Výměníková stanice, čerstvá padesátnice, je stále funkční, dnešní technologie zabírá jen třetinu původní plochy. Tři nosné podélné stěny vynášející původní železobetonový panelový strop byly nadezděny. Po injektáži základů a montáži ocelového roznášecího roštu byla jeřábem osazena dvě patra /rovných 40 kusů/ komplet vybavených prefabrikovaných buněk ubytovacích kajut. Poté bylo doplněno zateplené opláštění fasády z vlnitého plechu a fóliový plášť ploché střechy. Přízemí dostalo minerální kontaktní zateplení se strukturně vodorovně pruhovanou omítkou. Barevně je Archa laděna do nevtíravých, noblesních tónů béžové perleti a světlé kávy s růžovými nádechy. Tepelná energie je na lodi zajištěna dvěma nástřešními tepelnými čerpadly, ostatní potřeby kryjí veřejné sítě /voda + kanalizace + elektro/.

Obnova palmového skleníku - oranžerie, Olomouc
Budova oranžerie - starého palmového skleníku je zapsána jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkový číslem 10570/8-3124. Je to přízemní objekt obdélníkového půdorysu o rozměrech 22,3 x 8,55 m, s předstupující vstupní částí s výrazně předsazenou sedlovou střechou. Výška budovy se pohybuje v rozmezí od 6,60 m do 7,50 m Objekt má obvodový plášť z cihelného zdiva. Na SV a JV straně je průčelí prolomeno vysokými obdélnými okny s dřevěnými profilovanými šambránami. JV a JZ průčelí vyplňují rozměrné okenní plochy s dřevěnou skeletovou konstrukcí vyplněnou skleněnými tabulkami. Interiér má halový charakter v původní otevřené formě. Obnova se týkala exteriéru i interiéru. Byly provedeny nové omítky a oprava soklu v původním barevném a materiálovém řešení. Konstrukce krovu a stropu se nahradila novým s využitím části použitelných původních prvků, krytina je z měděného plechu. Byly vyrobeny a osazeny repliky původních okenních i dveřních otvorů a prosklených stěn. Dřevěné zdobné prvky se po restaurování vrátily na původní místa. V interiéru se provedla oprava a doplnění dřevěného podhledu, parapetů a omítek. Byla položena cihelná dlažba. Z důvodu celoroční využitelnosti objektu se v interiéru instalovaly vnitřní prosklené stěny včetně dřevěných žaluzií. Nově bylo řešeno osvětlení LED reflektory v kombinaci s centrálním lustrem. Venkovní úpravy objektu skleníku zahrnují okapové chodníky z žulových odseků po obvodě půdorysu. Dále byla provedena dlažba plochy před vstupní částí ze severovýchodní strany od aleje žulovou mozaikou.

Pasivní bytový dům pro seniory, Modřice
PBDS je největší pasivní stavba v ČR postavená a financovaná municipalitou. Je příkladnou ukázkou hospodaření s energiemi, řešení kvality vnitřního prostředí, nakládání s dešťovou vodou i šetrným přístupem k životnímu prostředí. Dům poskytuje komfortní bydlení s přijatelným nájmem pro seniory se souvisejícími službami v 41 bytech, jedno a dvoupokojových s kuchyňským koutem, dům je bezbariérový. Obestavěný prostor 12 067 m2, zastavěná plocha 2 081 m3. Dům tvoří 3 objekty – vstupní se zázemím a dva bytové objekty, které tvoří atrium. Nosné konstrukce jsou kombinace dřeva a vápenopískových cihel, fasáda je systém ETICS s tl. 300 mm izolací. Střecha je dvouplášťová, izolace z celulózy s tl. 500 mm, stropy železobetonové. Konstrukce balkonů je ze dřeva. Zásobování teplem a teplou vodou zajišťují solární termické panely, dotápí se kotli na peletky. Je instalován systém nuceného větrání s rekuperací, dostatečná výměna vzduchu v jednotlivých bytech je hlídána čidly CO2. Zelené střechy přispívají ke kvalitě mikroklimatu i k ochraně proti letnímu přehřívání. Veškerá dešťová voda z ploch areálu i střech je svedena do tří podzemních nádrží, používá se pro splachování toalet, při nedostatku se automaticky přepíná vodovodní řad. Přepad z nádrží pro případ přívalových dešťů je sveden do jezírka v atriu objektu. Energetická náročnost projektu je 12 kWh/m2rok a 18 kWh/m2rok. Areál je osvětlen venkovními svítidly nezpůsobujícími světelný smog, je ozeleněn stromy místních ovocných odrůd a keřovými porosty i několika hlavami vína.

Víceúčelová sportovní hala, Modřice
Měřítko městské struktury města Modřice není příliš velké, domy v Benešově ulici jsou jednopodlažní, dvojpodlažní a zcela výjimečně trojpodlažní. Nový objekt sportovní haly ctí tento princip a výšku okolní zástavby i přesto, že hala má světlou výšku v rozmezí 9 – 11 metrů, což je výška trojpodlažního domu. Vyhrazený prostor pro stavbu haly je klín mezi železničním koridorem a základní školou, což může zlepšit hlukové poměry pro budovu školy, ale zároveň zhoršit poměry světelně technické v učebnách. Proto je budova haly situována na samé hranici území směrem k trati. Původní objekt – dnešní restauraci vnímáme jako historickou vrstvu, která je pro území kvalitou. Paměť místa je něco, co má vysokou hodnotu i když těžko kvantifikovatelnou. Obyvatelé se často jen velmi těžko vyrovnávají s demolicí takových objektů, naopak vnímají tato místa jako něco původního, neměnného a uklidňujícího. Předprostor budovy tvoří nástupní plocha dlážděná drobnou žulovou mozaikou různých odstínů, která zdůrazňuje význam budovy oproti okolní zástavbě. Aby nedošlo k zastínění budovy školy, je proti ní situován jednopodlažní obslužný trakt sportovního centra. Nosnou konstrukci domu tvoří železobetonový monolit, který zůstává z velké části z interieru pohledový. Nosná konstrukce světlíků je ocelová, průvlaky v hale betonové lité. Celý dům tedy tvoří těžký obvodový plášť s tepelnou izolací. Částečné zapuštění haly zlepšuje její klima v extrémech vysokých i nízkých teplot. Okenní otvory jsou minimalizovány, nejen s ohledem k tepelným ztrátám i ziskům, ale i z důvodu horního osvětlení hal, které přináší výrazně kvalitnější světlo. Vzduchotechnická jednotka pro halu zaujímá prostor pod vstupní halou, bazén má svou vlastní vzduchotechnickou jednotku. Pod bazénem se nachází technické patro, ve kterém se filtruje a upravuje voda do bazénu a whirlpoolu. Střecha novostavby haly je plechová, tónovaná v barvě omítky. Střecha původního objektu je z pálených tašek – brněnek. Nízká část se šatnami, posilovnou a bazénem má plochou střechu a je pokryta extenzivní zelení. Prostranství před sportovním centrem je vydlážděno tak, aby působilo jako skutečný městský prostor. Mezi halou a školou vznikla nová ulice se stromy a parkováním pro návštěvníky dlážděná tvárnicemi, které umožní prorůstání trávy. U stávajících kurtů vznikla dvě nová hřiště, jedno víceúčelové, které je v zimním období možné přeměnit na ledovou plochu a jedno antukové pro trénování nohejbalu. Velké stromy u zahrádky restaurace zůstaly zachovány a v letních měsících tvoří velmi příjemný prostor pro trávení volného času. V tomto místě se nyní buduje také venkovní taneční parket a dětské hřiště. Objekt sportovní haly má ambici a potenciál stát se i centrem komunitním. Architektura domu by proto měla vyjadřovat solidnost, vážnost a vzbuzovat klid. To od takového domu bude pravděpodobně očekávat i veřejnost. Stavba je proto navržena jako klidný dům pevně stojící na zemi. Parametry stavby: Zastavěná plocha 2.375 m2 Obestavěný prostor 29.297 m3 Užitná plocha 4.226 m2 Obsah stavby Vnitřní prostory - hlavní hrací plocha 24x45 m rozdělitelná na 3 samostatná hřiště stahovacími sítěmi s tribunou pro až 300 diváků včetně sociálního zařízení - 2 nářaďovny a několik menších prostor pro uložení sportovního i kulturního vybavení - taneční (zrcadlový) sál 12x17 m se skladovacím prostorem - bazén 6x12 m s výřivkou a zázemím pro obsluhu bazénu - posilovna s obslužným pultem - celkem 18 šaten pro vnitřní i venkovní sportoviště - VIP prostor a prostor pro televizní přenosy - salonek slávy - klubovna - restaurace - ubytování pro 40-60 osob - propojovací chodba se sousední budovou základní školy Venkovní prostory - 3 antuková hřiště - víceúčelové hřiště s umělým povrchem se zřízením ledové plochy v zimním období - venkovní zahrádka restaurace s tanečním parketem, pevným pódiem a dětským hřištěm - 77 parkovacích stání včetně 4 pro invalidy

Vinařský dům SONBERK, Popice
Vinařský dům je postaven moderním způsobem, ale z elementů, které jsou známé a prastaré. Je fenoménem stálosti a solidnosti, originální v současné architektuře. Nezapomenutelné místo, které vzbuzuje touhu vracet se pod tuto velkou střechu, pod kterou se odehrává komplexní proces výroby vína. Vinařský dům Sonberk má rozsáhlou část podzemní a poněkud subtilnější část nadzemní. Střed jeho dispozice je tvořen tankovou halou s přiléhajícími sklepy zcela zanořenými do terénu a technologickými plochami víceúčelového charakteru. Zatímco podzemí musí mít velmi solidní pevnou podstatu, která se nebude po staletí měnit a užíváním bude jenom krásnět, nadzemní stavba může být lehce koketní a podbízivá. Musí již z dálky upoutávat, musí umět vyjádřit otevřenost i uzavřenost, vstřícnost i záhadnost. Musí umět být místem nezapomenutelným, originálním, vzbuzujícím stálost a solidnost i touhu vracet se. Ze široce pojatého urbanisticko-krajinářského hlediska stavba vinařského domu reaguje na podněty prastaré kulturní krajiny charakteristické svým velkým měřítkem krajinotvorných forem, velkoryse rozložitým nebem, množstvím světla a tepla a nepřehlédnutelným majestátním sebevědomím. Pálava, Dyje, Dyjskosvratecký úval, Sonberk, prastaré osídlení, vinná réva – společný základ evropských kultur. Na tyto veškeré podněty stavba odpovídá svým zasazením do terénu i dominantní střechou dekorovanou speciální vlnitou krytinou, která umožňuje měkkou modelaci světla, příznivé proudění vzduchu a efektní viditelné vedení vody. Snahou je vytvořit střechu, která bude vinařský dům zeširoka chránit, zdaleka charakterizovat a nastavovat opojné zrcadlo dominantním živlům – slunci, větru a vodě. Lidskému měřítku konvenuje mohutné přístupové schodiště, které kotví vinařskou usedlost k hlavní přístupové cestě odbočující ze silnice Hustopeče – Mikulov. Široké schodiště je nejen prastarým známým architektonickým prvkem, ale zde i místem pro nevšední zážitek návštěvníka ocitnuvšího se proti majestátu Pálavy a Dyje. Schodiště demonstruje vstřícnost a otevřenost vinařského domu Sonberk. Ústí na uměle vytvořené platformě s vyhlídkovým ochozem a přilehlým hospodářským dvorem. Z této platformy bude možné užívat velmi krásných dalekých výhledů do krajiny. Pod rozložitou střechou se odehrává velké množství činností. Střecha nejenom že zakrývá vlastní dům a chrání před sluncem produkty vinice, ale také zakrývá volné prostory určené pro ukládání sklizně, pro činorodý pobyt lidí, pro parkování a odstav vinařské techniky a pro sušení hroznů určených k pozdnímu zpracování. Vinaři mají rádi absolutní formy. Je to asi dáno podstatou vinařství. Vše je dokonale srovnáno: vinice, sudy ve sklepích, láhve i sběrné koše. Není divu, že jejich stavby tuto řádumilovnost napodobují. Vinařství Sonberk nabízí formu, která z přesné geometrie vychází a může být v krajině vnímána jako opravdu moderní stavba nezaměnitelně spojená s geniem loci.

Dětský svět - Aquacentrum, Teplice
Architektonické řešení rekonstrukce bylo přísně limitováno stávajícím objektem AQUACENTRA Teplice a profilem terénu v místě dostavby. Hlavní důraz při řešení byl kladen na účel a funkčnost interiéru, zvýšení atraktivnosti pro návštěvníky při současném trendu aquaparků s vyšší teplotou vody a zábavnými atrakcemi. Rozsáhlá rekonstrukce zcela zásadně mění filosofii původního bazénu, a to oddělením rozdílných provozů – plaveckého bazénu od rekreačního. Z původního plaveckého bazénu vznikl rekreační bazén s teplotou vody 33 °C a atrakcemi v podobě široké skluzavky s dojezdem, lezecké sítě, divoké řeky, masážních lehátek, chrličů vody. V kruhové části kromě kompletní rekonstrukce tobogánu, přibyla houpací jeskyně a masážní lavice. K rekreačnímu bazénu bylo přistavěno brouzdaliště se skluzavkou pro nejmenší a dětská sauna. V původních prostorách došlo ke kompletní rekonstrukci zázemím – šatny, sprchy, vestibul a recepce. Ke stávající stavbě byl do patra přistavěn 25 m plavecký bazén s novým zázemí – šatny, sociální zařízení, zázemí pro oddíly, personál, spojovací chodba z nových šaten do plaveckého bazénu. Pro větší komplexnost areálu bylo z rekreačního bazénu vybudováno schodiště do plaveckého bazénu. AQUACENTRUM Teplice i nadále využívá termální vodu do bazénů, výhody technologií tepelných čerpadel, která umožňují využít odpadního tepla jednak z použité bazénové vody a odpadní termální vody z balneo provozů společnosti Lázně Teplice, a.s.

Zimák, Teplice
Krytá ledová plocha byla přistavěna ke stávající sportovní hale, s níž nyní tvoří provozní komplex. Funkcí jde o malý městský zimní stadion pro hokej, krasobruslení i veřejné bruslení. Je domovem klubu Teplice Huskies. Stavba má pravidelný obdélníkový půdorys. Situace na svažitém terénu umožnila řešení ve dvou úrovních. Obě spojuje převýšený vestibul se schodištěm. Vstup pro veřejnost a do hlediště s kapacitou 400 míst je z jihu. Sportovci a personál vstupují ze severu na nižší úrovni. Všechny provozní cesty stadionu i sportovní haly jsou propojené. Hrací plocha má parametry pro mezinárodní zápasy. Kapacita zázemí čítá 11 šaten pro sportovce a rozhodčí. Na severní galerii je vestavěna ubytovna s 30 lůžky. Stavba je založena na desce a pilotech. Konstrukcí je monolitický betonový skelet s vyzdívkou z liaporu. Nosný oblouk zastřešení je z dřevěného lepeného vazníku. Fasáda má plášť z ohýbaných hliníkových pásů systému kalzip. Východní průčelí tvoří iluminovaná fasáda z polykarbonátových desek danpalon na celou výšku. Řízené led osvětlení umožňuje světelnou show dle pořádané akce. Architektura stavby navazuje tvarem střechy na stávající halu. Plechová kapota šedo stříbrné barvy odvádí vodu a sníh přímo do žlabu v patě haly. Jednoduchost a bezúdržbovost stavby byla důležitá. Fasáda je prolomena jen únikovými východy na jihu a prosvětlením ubytovny na severní straně. V interiéru jsou rozhodujícími materiály: led, šedý liapor, pohledový beton, a dřevěný obloukový vazník. Kolem hrací plochy obíhá galerie, ochoz, která navyšuje kapacitu o dalších 200 diváků a nabízí zajímavé blízké pohledy na hru. Součástí investice byla i výstavba přilehlé kominice včetně parkoviště a veřejného osvětlení. „Zimák“ je součástí sportovní zóny Na Stínadlech v Teplicích v blízkosti fotbalového stadionu. Zastavěná plocha - 3 487 m2 Obestavěný prostor - 41 670 m3

Zámek Mitrowicz, Koloděje nad Lužnicí
Zámek prošel náročnou desetiletou záchranou, kdy byl převzat v havarijním stavu, po povodních, narušenou statikou a desítky let bez údržby. Areál se nachází v Kolodějích nad Lužnicí nedaleko Týna nad Vltavou. Jedná se o převážně barokní areál jehož historie sahá až do poloviny 16. stol. Pro areál je charakteristické drobné měřítko a rozvolněná zástavba prostoupená parkem. Dominantní budovou areálu je zámek s přiléhající kaplí. První patro zámku je určené pro veřejnost, kde si mohou projít návštěvnickou trasu. Druhé podlaží je pak stejně jako další “správcovská” budova určena k ubytování hostů, které je poskytováno jen v rámci skupin. K areálu náležely též budovy starého lihovaru, které se bohužel nepodařilo zachránit. U torza stodoly, které se nachází v zadní části pozemku, se podařilo zrekonstruovat obvodové zdivo, přičemž vznikl nezastřešený prostor nabízející příjemné útočiště pro pořádání sezónních venkovních akcí. Veřejný prostor areálu má přírodní, parkově upravený charakter a nabízí kvalitní a atraktivní odpočinek. V parku bylo vysázeno více než 11.000 sazenic a 30 stromů. Kvalita areálu spočívá nejen v architektuře samotné, ale i v bohaté malířské výzdobě zámku a přilehlé kaple. Přístup k rekonstrukci lze charakterizovat jako velmi tradiční a konzervativní. Vybrané budovy byly opraveny v duchu původního historického detailu, tvarosloví a tradičních materiálů. Významnou roli sehrála i přítomnost rozsáhlých nástěnných maleb v reprezentačních prostorách zámku a zámecké kapli, za jejichž úplnou záchranou stojí nemalé úsilí investora. Moderní architektonické zásahy jsou téměř výhradně svázány s adaptací vybraných částí pro účely ubytování hostů a doprovodných aktivit. Volba kontrastně strohého architektonického výrazu zřetelně poukazuje na to, které části jsou historické a prošly rekonstrukcí a které jsou do objektu nově vsazeny. V historicky cenných prostorách zámeckých pokojů jsou nové prvky osazeny volně do prostoru. Odsazením od stěn jsme nechali co nejvíce vyniknout původním proporcím a prostorovému působení dotčených prostorů. Současně jsou tak minimalizovány stavební zásahy do historicky hodnotného zdiva.

Aula a CIT - centrum informačních technologií VŠB-TUO, Ostrava
Z hlediska širších urbanistických vazeb je podstatné, že pohledové ukončení nejznámější ulice Poruby - Hlavní třídy souvisí s areálem VŠB-TUO. Tato myšlenka je stavbou Auly a CIT rozvinuta vytvořením výrazného vstupu ve formě brány a průchodu na náměstí s vodní plochou a amfiteátrem v ose Hlavní třídy. Objekt ve tvaru L dělí plochu na vnější s vjezdem na parkoviště a zásobování, a vnitřní tvořenou shromažďovací plochou a amfiteátrem. Vnitřní plocha je doplněna o vodní prvek a prostor pro příp. plastiku a má charakter místa pro oddych a relaxaci. Z hlediska vazby na stávající komplex budov školy je tato stavba ukončením jižního křídla komplexu, z hlediska výšky zástavby navržená stavba vytváří svou horizontální strukturou podnož pro okolní navazující stávající zástavbu. Stavebně navazuje na knihovnu školy, přes kterou je proveden krytý koridor pro pěší a v podzemí koridor inženýrských sítí. Výtvarné řešení vychází z použití lehkého sklometalického pláště v kombinaci s pevnými pasážemi fasády. Koncepce interiéru v použití dřeva s lesklým kovem, keramikou a kamennými podlahami v hlavních prostorách vytváří materiálovou a barevnou jednotu. Stropní konstrukce v posluchárnách jsou tvarovány podhledy. Nový objekt AULY VŠB-TU slučuje v sobě dva nezávislé funkční celky : - aulu s vedlejšími sály - CIT (centrum informačních technologií) Koncepce uspořádání je založena na řazení sálů po vnějším obvodu objektu, zatímco foyery se schodišti a občerstvením do akademického náměstí chráněného před hlukem. Propojením s knihovnou spojovací chodbou se nová přístavba Auly a CIT začlenila do stávajícího seskupení budov navzájem rovněž propojených. Technické a konstrukční řešení objektu Třípodlažní vlastní objekt s částečným podsklepením je rozdilatován na tři celky A, B a C. Stavba je provedena v technologii monolitického železobetonu. Svislé konstrukce jsou tvořeny soustavou betonových sloupů, které jsou kombinované s betonovými stěnami zajišťujícími také funkci ztužení stavby. Vodorovné konstrukce jsou tvořeny průvlaky a monolitickými deskami. Průvlaky tvoří s deskou T průřez. V některých stropních deskách jsou průvlaky orientovány pouze jedním směrem. Ve stropních deskách s větším zatížením jsou průvlaky v obou směrech. V místech uložení ocelových vazníků jsou železobetonové průvlaky větších rozměrů dle požadavku na únosnost. Nad sály jsou osazeny ocelové příhradové vazníky uložené na železobetonových průvlacích. Nad velkou aulou vytváří v radiální osnově prostorový útvar anuloid. Překrytí vazníků je trapézovým plechem osazeným na mezilehlé I nosníky. Prostorovou tuhost jednotlivých dilatačních celků zajišťují monolitické železobetonové stěny orientované v obou na sebe kolmých směrech v dostatečném množství a železobetonová schodiště. Obvodový plášť je tvořen předsazeným sklometalickým pláštěm na bázi hliníku a skla. Plné části fasády jsou obloženy tvarovaným hliníkovým plechem s tepelnou izolací. Podlahy jsou tvořeny v převážné míře z dlažeb a povlaků. Jedná se o stěrkopískový potah použitý ve stupňovitých posluchárnách. Podlahovina lino je v kancelářích. Keramická dlažba je použita v hygienických zařízeních a v přípravnách kuchyně, kamenná dlažba ve společných a vstupních prostorech - foayerech. Akustická pohoda je zajištěna pohltivými kazetovými podhledy. V aule a stupňovitých posluchárnách je navržen tvarovaný akustický podhled dle výpočtu akusticky uzařených prostorů. Výtahy jsou upraveny pro dopravu osob tělesně postižených. Obestavěný prostor objektu: 51 631 m3 Zastavěná plocha: 9 234 m2

FEI - fakulta elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO, Ostrava
Urbanistické řešení vycházelo z analýzy komunikačních a prostorových vazeb v areálu VŠB a vedlo k vytvoření nového veřejného prostoru, který navazuje na komunikační prostor protínající areál. Z tohoto „náměstíčka“ je navržen hlavní vstup do objektu FEI. Cílem architektonického řešení bylo vytvořit atraktivní objekt, který navenek zřetelně vyjadřuje svou funkci moderní školy, která se zabývá progresivními technologiemi. Hmota objektu je členěna při respektování vnitřních a vnějších vztahů s akcentací hlavního vstupu a použití současných materiálů a technologií. Objekt se sestává z několika hmot, které navenek vyjadřují odlišnou vnitřní funkci. Je to jednak čtyřpodlažní objekt tvaru „U“, ve kterém jsou umístěny jednotlivé katedry, děkanát, studijní oddělení atd. s klidnou a jednoduchou fasádou, kterou oživují venkovní žaluzie. Na část určenou pro katedry navazuje průchozí „krček“ se seminárními učebnami, který ústí do pětipodlažního objektu lehkých a těžkých laboratoří a učeben. Tento mírně prohnutý objekt pro laboratoře má zcela jinak řešenou fasádu – řešení vychází z toho, že laboratoře a počítačové učebny zde umístěné by neměly být přesvětleny, a to se na fasádě projevuje užšími, nepravidelně uspořádanými okenními otvory s venkovními žaluziemi. Na část kateder navazují přes společnou dvoupodlažní halu tři samostatné posluchárny, do této haly také vede na severovýchodní straně hlavní vstup do objektu, zdůrazněný předsazenou střechou. Na jihovýchodní straně jsou katedry propojeny částečně zasklenou galerií s únikovými schodišti, která uzavírá prostor mezi nimi a vytváří tak atrium, přístupné i z haly poslucháren. V celém konceptu řešení má důležitou úlohu řešení zeleně a komunikační ploch, kdy vznikly atraktivní a využívané venkovní prostory. Technické a konstrukční řešení objektu Celý objekt je z důvodu půdorysného rozsahu rozdělen dilatačními spárami na menší dilatační části pro eliminaci teplotních přetvoření a také deformací. Na dvě části je dilatační spárou rozdělena hlavní budova, samostatnými dilatačními částmi pak jsou s ohledem na odlišný konstrukční systém a velikost tři posluchárny. Nosný systém objektu je proveden jako monolitický železobetonový skelet doplněný nosnými ztužujícími stěnami samostatnými nebo stěnami komunikačních jader. V místě foyeru v 1.NP jsou z dispozičního požadavku na vynechání vnitřních sloupů v 1. a 2.NP vytvořeny v prvních vnitřních modulových osách masivní železobetonové rámy na výšku dvou podlaží vynášející sloupy ostatních nadzemních podlaží a pomocí táhel také okraje desky kolem otvoru pro schodiště. V obvodové fasádě je tento vynášecí rám proveden na výšku tří podlaží. Stropní desky jsou provedeny z monolitického železobetonu, a to většinou jako bezhřibové. Konstrukce tří křídel s posluchárnami je provedena z monolitického železobetonu včetně šítových zdí, nosná konstrukce střechy z dřevěných lepených rámů vynášejících vaznice opláštění. Z monolitického železobetonu jsou provedena také všechna schodiště včetně jednoramenného ve vstupním foyeru, které je podepřeno stěnou uloženou na stropní desce. Založení svislých nosných konstrukcí, tedy sloupů a stěn, zejména s ohledem na geologickou stavbu území, koncentraci zatížení do skeletových sloupů a také z důvodu minimalizace sedání jednotlivých částí objektu, zejména v místě dilatací různě vysokých částí, je provedena na pilotových základech - vrtaných velkoprůměrových pilotách. Kromě vlastní budovy fakulty tvoří projekt i další objekty technické infrastruktury a technologické celky. Jedná se např. přípojky technické infrastruktury, komunikace, parkoviště a zpevněné plochy s živičným povrchem nebo dlážděným povrchem z betonové dlažby nebo velkoformátové kamenné dlažby, mlatové cesty, dále opěrnou gabionovou zeď, sadové úpravy s mobiliářem a vodní prvky s technologií. V neposlední řadě je součástí stavby i systém vytápění tepelnými čerpadly s deseti agregáty o celkovém výkonu 688 kW, se 110 hlubinnými vrty o celkové délce 14 km. Součástí projektu je dále i samostatně stojící objekt těžkých laboratoří, neboli automatizované dopravní centrum, umožňující automatické parkování až 37 osobních automobilů. Tento objekt má své vlastní technické i technologické objekty a zázemí. Obestavěný prostor objektu: 83 761 m3 Zastavěná plocha: 4 882 m2

IT4Innovations - Národní superpočítačové centrum při VŠB-TUO, Ostrava
Popis stavby Stavba IT4I je téma, které svou nadčasovostí a progresivností do značné míry přesahuje danou dobu i danou lokalitu. Samotný výraz budovy by měl na první pohled evokovat poslání a oblast, ve které se budeme po vstupu do budovy pohybovat. Jedná se o objekt postavený na pravidelném půdorysu o výšce čtyř nadzemních podlaží, jednoho podzemního podlaží a zastřešen je plochou střechou. Dům je v podstatě kompaktní kvádr, který představuje kovovou skříň na počítač. Na kvádru je aplikován motiv do schématu převedené matiční desky. Vertikální spoje jsou jako nervy procházející přes celou výšku budovy. Na dynamice jejich zalomování je postaven celkový výraz budovy superpočítačového centra. Ta je ve struktuře fasády kompletní, narušuje ji jen akcentovaná hmota ve 2. nadzemním podlaží, kde se nachází samotný datový sál se superpočítačovými technologiemi. Ve večerních a nočních hodinách je nasvícený, a díky tomu prezentuje nervové centrum celého objektu. Velkoformátová dlažba a nervy z žulových dlažebních kostek jasně vymezují hlavní vstup do budovy. Uvnitř je objekt rozčleněn dle funkčnosti a potřeb. Přes 3. a 4. nadzemní podlaží prochází prosvětlené atrium, které vytváří flexibilní multifunkční prostředí např. pro meetingy, konference, workshopy, ale i pro pořádání společenských a kulturních akcí. Nadčasovost je jak v exteriéru, tak i interiéru podpořená volbou povrchových materiálů. Technické a konstrukční řešení objektu Vzhledem ke složitým základovým podmínkám byly základové konstrukce provedeny jako hlubinné - vrtané piloty v kombinaci se základovou monolitickou železobetonovou deskou se ztužujícími trámy. Z horní strany je deska doplněna o žebra přenášející zatížení ze svislých nosných konstrukcí a schodiště do desky. Základová konstrukce je uzavřená drátkobetonovou deskou sloužící jako podklad pro provedení podlahy. Svislé nosné konstrukce tvoří monolitický železobetonový skelet se ztužujícími železobetonovými stěnami schodišťových jader a výtahových šachet a obvodovou nosnou železobetonovou stěnou. Některé stěny jsou z architektonického hlediska provedeny v pohledové kvalitě. Stropní desky (vodorovné konstrukce) jsou z monolitické železobetonové konstrukce, stejně jako mezipodesty schodiště a ty jsou buď vetknuty do železobetonových schodišťových stěn a železobetonových stěn výtahového jádra, nebo jsou uloženy do stěny přes systémovou kapsu pro izolaci kročejového hluku. Mezipodesta středního schodiště v atriu je tvořena konzolou. Obvodový plášť je kombinací materiálů vytvářejících motiv matiční desky. Železobetonová stěna s kontaktním zateplovacím systémem je provedena na strojovně VZT na střeše a u obvodových stěn schodišťového jádra a výtahových šachet 1.PP a 1.NP. Obvodové stěny trafostanice a rozvodny v 1.NP jsou z keramických tvarovek a obvodové stěny energobloku v 1.PP jsou z keramických tvarovek AKU se stejným kontaktním zateplovacím systémem. Větraná fasáda, která tvoří hlavní část obvodového pláště je provedena jako obvodová železobetonová stěna horních podlaží plnící zároveň nosnou funkci, je zateplená fasádními deskami z hydrofobizované minerální plsti. Pohledovou část pak tvoří svislé zalamované pásy z titanzinkových šablon na plnoplošném bednění z OSB3 desek, ukotvené na nosné konstrukci z dřevěných hranolů. Prosklená část fasády je řešena jako lehký obvodový plášť. Nosná konstrukce sloupkopříčkové fasády je tvořena obdélníkovými vícekomorovými dutými profily. Nosné profily jsou umístěny na straně směrem do místnosti. Všechny hrany profilů jsou zaoblené. Ve fasádě jsou v místě otvorů ŽB nosné stěny osazena systémová okna s přerušeným tepelným mostem. V části 2. nadzemní podlaží je vytvořená předsazená konstrukce, jako architektonický prvek podtrhující celkový výraz objektu. Jde o předsazené ŽB římsy, mezi které je provedena prosklená fasáda jako alkalické profilové lité stavební sklo. Objekt je zastřešen jednoplášťovou plochou střechou s vnitřním odvodem dešťových vod. Střecha je ohraničena monolitickou atikou. Velkoplošná prosklená střecha nad střešním atriem je provedena na nosnou ocelovou konstrukci. Obestavěný prostor objektu: 41 960 m3 Zastavěná plocha: 2 180 m2

AZ Tower, Brno
Výšková budova v Brně a nejvyšší budova Česka, postavená v letech 2011 až 2013. Stavba mrakodrapu byla oficiálně zahájena 20. dubna 2011, dodavatelem byla společnost PSJ, investorem společnost Properity, celkové náklady měly dosáhnout částky 800 milionů korun. Budovu navrhla Architektonická kancelář Burian – Křivinka. Podle plánů dosáhla po dokončení 30 podlaží a výšky 111 m, čímž se stala nejvyšší výškovou budovou v Česku. Budova AZ Tower je komplexem třípodlažní víceúčelové podnože (obchodní galerie, fitness, autoservis) s dvoupodlažním podzemním parkováním a výškové budovy (pouze nad částí půdorysu stavby). Železobetonová konstrukce věže s charakteristicky prolomenou fasádou, obsahující kancelářské prostory a apartmány, měla původně dosahovat výšky 85 m. Po změně projektu byla realizována do výšky 109,5 m, díky ocelové konstrukci dosáhla výšky 111 m. Anténa na vrcholu dosahuje do výšky 116 m. Objekt byl projektován se zřetelem na ohleduplnost k životnímu prostředí (využití geotermálního tepla a akumulace hlubokými pilotami apod.). V železobetonové věži se nachází kanceláře a v posledních sedmi podlažích apartmány. Včetně třípodlažní podnože je zde celkově 17 000 metrů čtverečních obchodních, kancelářských a rezidenčních ploch. Podle záměru stavba budovy měla být dokončena 25 měsíců od zahájení, tedy v květnu 2013. Již 27. března 2013 bylo oznámeno dokončení samotné stavby, s předpokladem pokračování dokončovacích prací v interiéru, v dubnu a květnu následovala kolaudace, po ní, 21. května, den otevřených dveří. AZ Tower byl slavnostně otevřen 26. června 2013. Svou výškou překonal do té doby nejvyšší budovu Brna, Spilberk Tower B.

Multifunkční dopravní terminál, Česká Třebová
Vlastní stavební a technologické řešení představuje nové uspořádání místních komunikací (ul. Sadová, ul. Nádražní, ul. Komenského, ul. Slovanská) s kruhovou křižovatkou, z níž je přístup do podzemních garáží. Podzemní garáže velikosti cca 200 x 32 m o čtyřech sekcích disponují celkem 259 parkovacími místy, z toho 13 míst je pro tělesně postižené, a umožňují přímý přístup osob do podchodu k jednotlivým vlakovým nástupištím. Železobetonová konstrukce podzemních garáží je založena na převrtávaných pilotových stěnách a pilotách pod prefabrikovanými sloupy. Střešní konstrukci garáží tvoří 188 ks železobetonových nosníků zalitých spřaženou monolitickou železobetonovou deskou. Na stavebním objektu podzemních garáží byly vybudovány kompletní konstrukce komunikací, ocelová konstrukce autobusového nádraží, veřejné osvětlení, mobiliář, zeleň či parkoviště pro TAXI. Nové autobusové nádraží s barevně proskleným zastřešením a s informačním systémem, navazujícím na informační systém Českých drah, a.s., představuje výrazný kvalitativní krok v místní i dálkové autobusové dopravě. Objekt je vybaven moderním parkovacím systémem s 2 automatickými pokladnami, eskalátorem a výtahem tak, aby bylo dosaženo odpovídajících standardů občanské vybavenosti pro 21. století. Neméně důležitým prvkem je kolostav s 26 ks uzamykatelnými boxy na kola, který navazuje na dokonalou síť cyklostezek v Regionu Orlicko - Třebovsko a doplňuje další druh dopravy tohoto projektu.

Rodinný dům se zimní zahradou, Pardubice
Stavební pozemek pro navržený dům je poměrně úzký a rovinatý s příjezdem z východní strany. Okolí bude hustě zastavěné, ale ani v době návrhu nenabízel žádné zajímavé výhledy. Bylo tedy zřejmé, že dům se bude moci výrazněji otevírat pouze do zahrady na západní straně domu. Zadáním klientů byl pohodlný přízemní dům pro čtyřčlennou rodinu s garáží pro dvě auta a dostatkem úložných prostor na sportovní vybavení. Inspirací pro návrh domu se stala záliba klientů v interiérové zeleni. Zimní zahrada, která je vizuálně propojená s obytnou místností, se stala srdcem domu a díky světlíku také zdrojem světla pro přilehnou kuchyň. Zeleň je řešena formou vertikální zahrady. Zimní zahrada leží na průhledová ose, která vede domem od vstupu až do zahrady. Tato osa směřuje z východu na západ a architektonicky dělí dům na dvě hmoty a zároveň i dispozičně na dvě provozní části. Podél jižní fasády jsou umístěny všechny ložnice, protože orientace ložnic do ulice nebyla žádoucí. Na sever od osy je pak umístěna garáž, technické místnosti a směrem do zahrady obytný prostor. Hmoty jsou koncipována tak, aby se i do obytného prostoru dostalo i jižní slunce. Prodloužením obytného prostoru je krytá terasa s úložným prostorem na potřebné vybavení. Dům je vybaven inteligentní elektroinstalací, řízeným větráním s rekuperací tepla, chlazením obytných místností a tepelným čerpadlem. Akustika hlavní obytné místnosti, chodeb a koupelen je řešena napínanými podhledy. Zastavěná plocha 347 m2 Užitná plocha 283 m2

Centrum Eden v Bystřici nad Pernštejnem
Stavba je rozdělena na 4 stavební objekty a to Panský dvůr, Ekopavilon, Skanzen a Zemědělský objekt. Panský dvůr je rekonstrukce stávající budovy historického panství Mitrovských na expozici bydlení venkovského panstva, zemědělské muzeum, živá expozice řemesel, minipivovar, moštárnu a seminární sál. Zastavěná plocha tohoto objektu je 6 100 m2. Ekopavilon je novostavba, která ve dvou podzemních a čtyřech nadzemních podlažích reprezentuje možná technická řešení venkovských staveb budoucnosti, nízkoenergetický objekt využívající tradičních technik a materiálů v kombinaci s technologicky vyspělými systémy a využitím obnovitelných zdrojů. Zastavěná plocha této budovy je 570 m2. Skanzen jsou vystavěny nové domky (repliky) ukazující historické bydlení na horácké vesnici v dobách našich praprababiček. Je zde soubor staveb ukazující řemesla a to statek, mlýn, hrnčířské, včelařské, tkalcovké a bylinkářské stavení. Dále je zde ukázky kapličky, pazderny a takzvaných Haltýřů. Dále jsou zde vybudovány dva rybníčky, které hospodaří s dešťovou vodou z areálu Panského bydlení. Tento rozlehlý soubor staveb se rozprostírá na ploše 13 300 m2. Poslední stavbou je rekonstrukce stávající budovy kravína, která po rekonstrukci dostala funkci zázemí pro obsluhu hospodářských zvířat, vybudování stání pro koně a hovězí dobytek. Součástí této budovy je i venkovní a vnitřní jízdárna. Plocha celého komplexu je 15 200 m2.

B21 - Baťův mrakodrap, Zlín
V roce 2003 byla zahájena rekonstrukce budovy 21 v bývalém továrním areálu Svit - “Baťova mrakodrapu“, který byl vybrán jako nové sídlo Krajského úřadu Zlínského kraje a Finančního úřadu pro Zlínský kraj. Před touto rekonstrukcí byl objekt několik let nevyužívaný a postupně chátral. Rekonstrukce v roce 2003 spočívala z hlediska architektonického v rehabilitaci původního řešení jak konstrukčního, tak materiálového a barevného, především formou odstranění nevhodných přístaveb, repasí, příp. replikami původních architektonických prvků a detailů. Nově architektonicky řešena byla v exteriéru pouze terasa budovy a vstup v 3.NP. Konstrukčním systémem objektu je železobetonový skelet se sloupy v modulu 6,15 x 6,15 m. Objekt je vysoký 77,5 m. Hlavní křídlo velikosti 80,0 x 20,0 m je určeno pro administrativní činnost. Prostor haly je opatřen dvěma požárně únikovými schodišti, 1 osobním výtahem, 1 nákladním výtahem a 1 speciálně upraveným výtahem - který sloužil jako pojízdná kancelář ředitele firmy Baťa. Vedlejší severní křídlo tzv. prostor sociálně-komunikační, tvoří vertikální komunikační jádro objektu doplněné sociálními prostory a technickým zázemím pro VZT. Je tvořeno dvojtraktem se dvěma dvojicemi polí. Toto jádro obsahuje oběžný kabinkový výtah - páternoster, 4 osobní výtahy, centrální schodiště a sociální zařízení. V roce 2016 byl schválen investiční záměr, jehož cílem byla revitalizace Baťova mrakodrapu po 13 letech plného provozu budovy. Revitalizace zahrnovala - obnovu páternosteru, obnovu teracových podlah ve 3. NP, modernizaci výtahů, stavební úpravy vstupu do budovy, rekonstrukci rozvodny NN a zhotovení expozic. Revitalizace Baťova mrakodrapu byla dokončena v roce 2018.

14|15 - Baťův institut, Zlín
Územní plán pro východní část bývalého továrního areálu Svit generoval poptávku po doplnění dalších funkcí v tomto území. V roce 2009 proběhla architektonická soutěž na rekonstrukci a konverzi dvou budov č. 14 a č. 15 postavených v letech 1948 až 1949 podle návrhu Jiřího Voženílka. Rekonstrukce začala v roce 2011 a byla dokončena v srpnu 2013. V opravených budovách našly pod souhrnným názvem „14|15 Baťův institut“ nové sídlo organizace Zlínského kraje. Konstrukčním systémem obou budov je jako u většiny ostatních v bývalém areálu Svit železobetonový skelet. Vzhledem k nevyhovujícím světlým výškám byly odstraněny stropní desky vestavěných pater - stávající hygienické zázemí budovy 15 a částečně i v budově č. 14 při východní a západní fasádě objektů. Sloupy a průvlaky byly zachovány. Nejvýraznější zásah do nosné konstrukce byl proveden v budově č. 15 krajské knihovny. Podlaha stávajícího prvního nadzemního podlaží byla odstraněna a je založena o cca 1 metr níže tak, aby bylo možno do vzniklého prostoru umístit jedno administrativní a jedno parkovací podlaží. Ve všech podlažích byla doplněna zdvojená podlaha s rozvody elektřiny a s datovými sítěmi. Výškový rozdíl mezi novou a starou podlahou (schodišťové podesty) je vyrovnán rampou ve výklenku schodišť nebo přidaným stupněm. Všechny příčky jsou navrženy jako lehké sádrokartonové. Vnější okna s jednoduchým zasklením a se subtilním rámovím byla repasována. Vnitřní okna byla odstraněna a nahrazena moderními okny s dvojskly a přerušeným tepelným mostem. Okna umožňují přirozené provětrávání. Obvodový plášť je tvořen skeletem - systémem železobetonových průvlaků a sloupů propsaných na obě strany pláště s parapetními a meziokenními vyzdívkami z lícových plných cihel. Meziokenní zděné pilířky jsou z vnitřní strany podporovány železobetonovým ztužujícím sloupkem zakomponovaným do zdiva. Zásadou je zachování pohledového dojmu původní fasády tedy omítaného betonového skeletu a pohledového lícového zdiva. Navržena je vnitřní izolace pomocí pěnoskla a paronepropustné konstrukce z OSB desek. Do vstupní haly budovy č. 14 (galerie a muzeum) se vstupuje z průchodu a je zde navrženo nezbytné vybavení pro vstup k expozicím. V 1.np je umístěna krátkodobá expozice galerie v západní části a krátkodobá expozice muzea ve východní části. Ta je propojena pěším průchodem pod schodištěm na platformu, takže expozice v 1.np tvoří kontinuální celek. Ve 2.np je navržena stálá expozice galerie, ve 3.np stálá expozice muzea. Ve 4.np jsou umístěny provozy galerie - administrativa a depozitáře. Administrativní provozy muzea jsou navrženy v 5.np spolu s kancelářskými prostory servisní organizace. V 6.np v bývalé strojovně lanovky jsou umístěny vzduchotechnické jednotky. Střešní rovina vytváří klidné prostředí s pochozí terasou. Hygienické zázemí a doplňkové funkce k expozicím jsou umístěny v koncových polích. V 1.np je navržena nákladová rampa s návazností na nákladní výtah. V budově č. 15 (knihovna) je vstupní podlaží (2.np) rozděleno několik funkčních celků, které se vzájemně doplňují. Jedná se o vstupní halu s kavárnou a odpočinkovými prostory, výukové centrum se dvěma přednáškovými sály a počítačovou učebnu. Vstupní hala slouží jako hlavní vnitřní veřejný prostor pro všechny instituce. Dále jsou zde soustředěny všechny doplňkové funkce jako kavárna se zázemím, samoobslužné odkládací skříňky a sociální zázemí umístěné v koncích budovy. Pro mimořádné příležitosti (akce, letní provoz) je umožněn vstup do prostor sezení kavárny přímo z veřejné platformy. Kontrolní body knihovny se nachází při vstupech do jednotlivých podlaží pro veřejnost - tedy ve 3.np a 4.np. Ve 3.np budovy č. 15 (knihovna) je v západní polovině objektu umístěna dětská knihovna se samostatnými odkládacími skříňkami a knihovnickým pultem. Menší část podlaží ve střední části u hlavního výpůjčního pultu zaujímá studovna audiovizuálních dokumentů (média), která umožňuje přímý nekolizní přístup zrakově znevýhodněným. Ve východní polovině podlaží je navržen knihovní provoz pro veřejnost s volnými výběry knih. Ve 4.np je navržen knihovní provoz pro veřejnost se studovnou vzácných tisků a čítárnou. V 5.np jsou umístěny kanceláře vedení knihovny a další kancelářské plochy.

ZOO Jihlava
Rok 2003 a africká vesnice MATONGO, ve svahilštině Vesnice v poušti, je praktickou ukázkou staveb afrických domorodých vesnic. Modelem byly vesnice Tongů, žijících v západním Zimbabwe. Při stavbě byly použity klasické přírodní materiály, přísně jsme dodržovali ruční, hrubé opracování dřevěných konstrukcí střech, ručně tvořené omítky s využitím větví, použití přírodního rákosu a kamene. Jako kontrast přírodních materiálů jsme použili moderní stavební prvky, sklo a nerez. Kolorit venkovského nepořádku dotváří malá ukázka domácího hospodářství, domácí plemena malých slepic. Cílem bylo spojení chybějícího servisu pro návštěvníky ZOO Jihlava, občerstvení, WC s ukázkou expozic afrických zvířat, prezentovaných netradičně formou africké vesnic. Roky 2004-2005 a nový vstupní objekt, stavba zahrnující vlastní vstupní objekt, jeho návaznost na parkoviště a řešení komunikačního propojení se stávajícím areálem ZOO. Urbanistické a architektonické řešení představuje jakousi "megalitickou vizi ležícího štíra v krajině", jehož mohutné tělo je symbolizováno právě řešeným vstupním objektem do nové části zoologické zahrady. Vlastní klepeta tohoto "štíra" tvoří dvě cesty v již dotvarované cestní síti budoucího areálu, které obepínají pahorek proti hlavní ose vstupu do zahrady, a ocas se prolíná s centrální římsou záchytného parkoviště. Celková megalitická vize je navíc umocněna řadou menhirů a dolmenů. Navržený objekt vstupu do areálu ZOO Jihlava je důsledně zakomponován do krajiny tak, aby harmonicky splynul, avšak aby na sebe zásadně upozornil každého návštěvníka a to i z výrazného nadhledu z nového Brněnského mostu. Roky 2007-2009 a medvědinec, velkoryse pojatá expozice koresponduje s požadavky na chov zvířat, pohodlí návštěvníků a atraktivní vzhled. Párek medvědů malajských ve svém výběhu našel příjemné prostředí s velkou proudící vodou a skalními průrvami. Expozice umožňuje pohodlné pozorování medvědů malajských nejen z atraktivní terasy, ale též díky průhledům umístěným v dutině umělého kmene sekvoje i v jejich soukromí. Podzim 2011 a Centrum environmentálního vzdělávání PodpoVRCH, netradiční objekt, který je postaven na principu pasivního domu, jehož nejčastějšími návštěvníky jsou děti. Stavba je uspořádána v důmyslném architektonickém pojetí a přirozeně navazuje na nový vstupní objekt. Samotná stavba vychází z principů starobylé megalitické architektury a je definována oválným půdorysem, který je složen ze čtyř soustředných kamenných prstenců. Vnější stavba má vzhled dávné mohyly, která je porostlá divokou trávou a která je po obvodu lemována mohutnými kamennými bloky, menhiry a rozvolněnou dřevěnou palisádou. Roky 2011-2014 a ZOO pěti kontinentů, projekt výstavby pavilonu žiraf, expozic afrických primátů, hyen, expozic Austrálie a Asie a Pavilon plazů. Pavilon žiraf a prostorný výběh tvoří dvě části spojené visutou lávkou a velkým terénním valem. Obvodové zdivo je omítnuto hrubou nepravidelnou Hliněnou omítkou, doplněnou proutím a rákosem. Ve výběhu jsou umístěny staré kmeny stromů a mohutné kameny. Střecha je z umělé travní krytiny, tzv. sloní trávy. Ubikace afrických primátů jsou částečně expoziční, hlavní pozornost návštěvníka je však směřována na venkovní výběhy. Pohledy do ubikací jsou zastíněny replikami afrických přístřešků, které mají podobu lehkých jednoduchých chýší z přírodního materiálu. Ubikace hyen je navržena jako větší skalní masiv v prostředí africké hornaté savany, je rozdělena do 4 částí, z nichž dvě mají volný přístup přes nory do venkovního výběhu. Kolem celého výběhu je zvýšená betonová bariéra a uvnitř jsou situovány mohutné kmeny a kameny. Expozice Austrálie tvoří jednotlivé ubikace a venkovní výběhy napodobující přirozený biotop a architekturu australského venkova - spíše polopouštní biotop s využitím umělých skalních prvků, termitišť a autentických etnik s poukazem na život původních obyvatel. Nejdůležitějším aspektem této expozice je až realisticky ztvárněná australská divočina a stará opuštěná farma. Expozice Asie je charakterizována ubikací, která byla postavena ve stylu asijského obydlí, chatrče na kůlech, která jako by vyrostla na pozůstatcích rozpadlého khmerského chrámu. Vnitřní část této nové expozice je řešena ve dvou úrovních. Vnitřní expozice je pak doplněna ve svém severovýchodním rohu ještě o malou expozici s drobným venkovním výběhem, který bude přecházet do tzv. bambusového lesa s labyrintem. Pavilon plazů je stavbou s architektonicky ojedinělým řešením, kdy způsob využití stavby se promítá i do jejího vzhledu napodobujícího kůži ještěra. Koncept atypicky řešeného interiéru je založen na maximálním přiblížení představy přirozeného prostředí chovaných zvířat návštěvníkům a zajištění optimálních podmínek pro jejich chov. Unikátním z hlediska technického řešení stavby je propojení dispozičně složitého celku s použitím specifických technologií pro vytvoření vhodných chovných podmínek. Pozn. ZOO pěti kontinentů - dodavatel splečnost SUBTERRA a.s.

Rodinný dům Neveklov
Dům pracuje se základním, archetypálním tvaroslovím rodinného domu se sedlovou střechou. Vnitřek v sobě ovšem ukrývá naprosto současný pohodlný interiér moderního bungalovu, vzdušný prostor plný světla a průhledů do velké zahrady. Kompozičně jde o dvě budovy se stejným sklonem střechy a rozdílnou výškou, lehce od sebe uskočené a spojené proskleným krčkem. Na dvou místech je dům v interiéru otevřený do krovu obloženého bílými prkny, v obývacím pokoji a v koncovém segmentu ložnice, což také umožnilo, aby se podoba domu se sedlovou střechou otiskla do proskleného čela ložnice. Barevná kompozice domu je velmi minimalistická, vychází z naší dlouholeté inspirace nordic stylem a Skandinávií. Dům je zvenku černý a uvnitř převážně bílý. Barevnost a design vytvářejí detaily a nábytek. Pohodu domu dotváří krb na dřevo a množství polštářů, dek a svíček v lampionech. Dům stojí ve velké staré zahradě - bývalém ovocném sadu. Propojení interiéru s exteriérem velkými okny a terasami je hlavním motivem našeho konceptu rodinného domu, který se stává Domovem. Proto je i tento dům do zahrady komponovaný tak, aby ji minimálně zatížil a časem se stal její nedílnou součástí. Při navrhování jsme hodně mysleli na japonskou filozofii Wabi-sabi, kráse v nedokonalosti. Počítáme s tím, že černá fasáda časem dostane patinu, oprší, dřevěné terasy zestříbrní, doroste tráva a luční kytky. A vše se nádherně propojí a splyne do jednoho organického celku, dům i místo… Konstrukčně se jedná o dřevostavbu, skeletový systém s instalační předstěnou. Fasády včetně šikmé střechy jsou provedeny starou japonskou technikou, jsou obaleny ručně hloubkově opalovanými modřínovými prkny. Abychom podtrhli minimalistický výraz domu, navrhli jsme skrytý zaatikový žlab. V interiéru jsou na obvodových konstrukcích použita prkna, natřená na bílo, vnitřní příčky jsou sádrokartonové, podlaha litá cementová stěrka, v koupelnách jsou použity stěrky na stěnách, v jedné z koupelen pak černobílé obklady. Veškerý nábytek jsme navrhli jako vestavný na míru interiéru: jde kombinaci bílých lakovaných MDF a přírodního olejovaného dubu. Drobné, kontrastní detaily jsou černé. V koupelnách jsou zařizovací prvky v matně černém odstínu. Obytná plocha: 380 m2 Zastavěná plocha: 440 m2 Pozemek: 4575 m2

Kanceláře firmy Deloitte, Praha
Kancelářský prostor je navržen jako obytná krajina by ATELIER KUNC architects, pohodlný a příjemný interiér který stírá rozdíl mezi klasickým pracovním prostředím a pocitem domácí pohody. Architektonický koncept je postaven na fenoménu hubů, jednotlivá patra mají každý svůj střed, svůj vlastní HUB s kavárnou a výhledem. Přízemí je koncipováno tak, aby byl maximálně využitý potenciál bohatě proskleného atria s návazností na venkovní pobytovou a relaxační terasu. Highlightem atria je Deloitte kavárna, která slouží jak pro klienty, tak pro zaměstnance firmy. Spolu s klientskou částí na kavárnu navazují i trainingové a konferenční prostory. Zcela novým prvkem pro Deloitte je coworkingová zóna, která plní všechny projektové a prezentační potřeby firmy. Coworking je navržen tak, aby splňoval maximální prostorovou variabilitu pro interní i externí projekty. Důležitým interiérovým prvkem je točité designové schodiště, které prostorově propojuje přízemí atria a vstupní haly s coworkingovým patrem. Pět pater nad atriem slouží pouze pro zaměstnance Deloitte. Všechna jsou propojena otevřeným designovým schodištěm, které spolu s atriem zlepšují celkovou komunikaci a transparentnost napříč celou firmou. Hlavní komunikačním a sociálním prvkem interiéru je HUB – kavárna s neformálním sezením. Na každý HUB navazují projektové místnosti včetně provozního zázemí. Díky centrální poloze HUBu v rámci celého patra je to oblíbené místo k formálnímu i neformálnímu setkávání. Jednotlivé HUBy enormně zvyšují efektivitu celé firmy. Protikladem k rušnému HUBu jsou prostorově oddělené semi-openspace zálivy, určené pro standardní pracovní úkony jednotlivých „core“ týmů. Výjimečnost posledního patra s benefitem velké terasy slouží pro zaměstnanecké i klientské eventy. Specifikem v návrhu kanceláří byl i důraz firmy Deloitte na maximální hospodárnost a ekologickou stránku projektu. To se například projevilo v požadavku na opětovné využití stávajícího kvalitního pracovního nábytku, což ovlivnilo celkové uspořádání openspace prostoru. Architektem správně připravený spaceplan tak ušetřil významné finanční prostředky. Pokud budete spolupracovat s architektem, vždy vybírejte studio, které už má konkrétní zkušenosti s realizací kanceláří. Zcela zásadní jsou velkoobjemové kanceláře, protože jen na větších projektech se architekt naučí jak pracovat správně s prostorem. Plocha: 12 500 m2

Záchrana gotického hradu - Městská knihovna v Soběslavi
Hlavním kriteriem při návrhu přestavby a dostavby hradu s ohledem na zvolenou funkční náplň je snaha autora o konvergenci původního objektu s novými konstrukcemi. Tím byl stanoven limit zásahů do stávajících historických konstrukcí. Provizorní konstrukční statické zajištění, které bylo řešeno táhly a výdřevami, převzala realizovaná vodorovná ztužující železobetonová deska vetknutá do stěn přibližně v polovině výšky palácového křídla. Tato deska definuje podlahu vloženého „kontejneru“ knihovny, který může být kdykoliv v budoucnosti demontován a odstraněn, pokud budou dalšími generacemi na daný prostor kladeny jiné nároky s jiným prostorovým využitím. Kontejner knihovny je jak fyzicky, tak technicky oddělen od stávajících konstrukcí stěn a krovu. Kontejner je realizován jako celoprosklená konstrukce, podlaha je plná s požadovanou únosností, stěny a strop jsou celoprosklené s dostatečnými odstupy od vnitřních líců historických stěn (s distancí cca 90 – 150 cm mezi sklem a původní stěnou). Kontejner má svou „atmosféru“ s minimální stálou vlhkostí a teplotou vnitřního prostoru potřebnou pro ochranu knižního fondu, naopak historické konstrukce hradních stěn jsou i po realizaci kontejneru stále v původním „venkovním“ prostředí s dosavadními parametry vlhkosti a teploty venkovního prostoru potřebnými pro stabilizaci dochovaných stavebních konstrukcí. Rekonstrukce hradu a vestavba knihovny do palácového křídla hradu byla dokončena v červnu 2010. provozní náplň a charakteristika objektu: • městská knihovna cca 35 000 svazků v oddělení pro děti, mládež a pro dospělé, hudební oddělení, PC terminály s internetem, zázemí knihovníka – kancelář a šatna personálu • vstupní foyer s komunikačním propojením objektů palácového křídla a věže Hlásky • zázemí pro personál a návštěvníky knihovny - WC muži a ženy, WC pro imobilní, úklidové prostory, zázemí personálu • venkovní terasa nad objektem lednice – střešní zahrada s vegetačním souvrstvím – prostor pro kulturní akce open air v letních měsících • osobonákladní výtah – bezbariérový přístup dle vyhl.č. 369/2001 Sb. pro přístup imobilních do knihovny a do sálu, dále pro snadnou manipulaci s knižními svazky při transportu a naskladňování knihovny od zadního vchodu do pater knihovny • osobní výtah ve vstupní hale • technické zázemí – plynová kotelna, elektrostrojovna, vzduchotechnika • počet osob: o knihovna  návštěvníci cca 30 osob/den  personál 3 osoby o letní terasa cca 50 osob • plocha zastavěná o palácová část včetně jednice 878 m2 o nová přístavba vstupu 35,2 m2 o věž Hláska 71,35 m2 o zastavěná plocha celkem 984,55 m2 • obestavěný prostor o palácová část 8 630 m3 o nová přístavba vstupu 387 m3 o vnitřní vestavba knihovny (samostatná část – prosklený kontejner) 1 450 m3 o obestavěný prostor bez věže 11 627 m3 • užitková plocha o nová přístavba vstupu 82,1 m2 o vnitřní vestavba knihovny včetně 2. úrovně podlahy 401,4 m2 o sociální zázemí 44,8 m2 o chodby, schodiště 99,8 m2 o technické prostory 129,8 m2 o venkovní terasa 236,9 m2

Stezka v oblacích, Dolní Morava
Pod Kralickým Sněžníkem v nadmořské výšce 1116 metrů nad mořem vyrostla unikátní stavba, která nemá ve střední Evropě obdoby, nazvaná Stezka v oblacích. Již samotný název napovídá, že se jedná se o stavbu vyhlídkové stezky, která se vypíná až do výšky 58,5 metru nad okolním svažitým terénem a již z několika kilometrů jasně dominuje hřebenu Slamníku. Architektonický návrh pochází z dílny známého architekta Zdeňka Fránka, který se při návrhu jejího tvaru nechal inspirovat dráhou letu nočního motýla. Tvorba realizační dokumentace, statického řešení a samotné realizace pak je prací Taros Nova s.r.o. Na cestě vzhůru je nutné překonat vzdálenost 750 m a výškové převýšení 38 m. Lávka je konstruována tak, aby byla celoročně přístupná i pro kočárky a invalidní vozíky. Kromě krásných výhledů na okolní horskou krajinu, je možné načerpat zajímavosti o místech a historii zdejšího údolí z 10 informačních tabulí. Stezka je ukončena tzv. kapkou, která je vykonzolovaná nad údolí přibližně 11 metrů. Kromě výhledu na celý masiv Kralického Sněžníku s popisem jednotlivých vrcholů na panoramatických tabulích, mohou odvážlivci využít adrenalinovou atrakci, tzv. odpočinkovou síť, která je napnuta ve volném prostoru kapky. Milovníci adrenalinových zážitků mohou prolézt síťový rukáv propojující dvě úrovně lávky, anebo sjet unikátním 101 m dlouhým nerezovým tobogánem. Materiály: Lepené lamelové dřevo Gl24h modřín, smrk 550 m³/Ocel S355, S460 v objemu 380 t/betonové základy 280 m³/objem oceli 380 t/spojovací materiál: přes 40.000 ks kolíků, svorníků, šroubů

Městská knihovna - Centrum celoživotního vzdělávání, Písek
Objekt určený pro nové umístění Městské knihovny Písek tvoří dominantní budovu Alšova náměstí v bloku domů mezi Chelčického, Soukenické, Nerudovy a na Alšovo náměstí navazující Smetanovy ulice. Kromě vlastních pozemků bývalé základní školy J. A. Komenského se řešení týká i příjezdu pro zásobování a parkování pro zaměstnance knihovny na dvou nezastavěných pozemcích v Soukenické ulici, které navazují uvnitř bloku na pozemky školy. Funkčně tvoří provoz Městské knihovny Písek - Centra celoživotního vzdělávání dva celky, které budou využívány v několika možných režimech s tím, že budou dle potřeby přístupné jen některé prostory knihovny. Režim hlavní otevírací doby (celodenní přes týden a dopolední v sobotu), podvečerní provoz všedního dne, večerní provoz s přednáškami, sobotní odpolední a nedělní provoz, slavnostní provoz, případně dle aktuálních potřeb. Částečně budou od tohoto základního provozu odděleny oba komerční prostory v přízemí při vstupech z Alšova náměstí (jeden z nich bude využíván pro městské Turistické informační centrum) a archív MÚ Písek umístěný rovněž v přízemí v přistavovaném skladovém bloku se vstupem ze Soukenické ulice. Objekt je navržen v souladu s požadavky zabezpečujícími bezbariérové užívání staveb především díky srovnání výškových úrovní přízemí v rámci provedení nových podlahových skladeb na úroveň vstupů do objektu a návrhu dvou výtahů, jeden pro přístup hlavními vchody z Alšova náměstí, druhý při zadním vstupu z parkoviště pro možný příjezd osob s omezenou možností pohybu automobilem. - celkem vnitřní užitné plochy: 3 729,90 m2 - celkem venkovní plochy: 1 487,20 m2

Tančící dům, Praha
Tančící dům navrhl chorvatský architekt Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym a britskou architektkou českého původu Evu Jiřičnou. Z této vzájemné spolupráce vznikla současná budova, která ve své železobetonové konstrukci skrývá devět nadzemních podlaží a dvě podlaží podzemní. V současné době se v budově nachází nově otevřený luxusní hotel, který nabízí celkem 21 luxusních pokojů s nezapomenutelným výhledem na Pražský Hrad, kavárna a v nejvyšším patře restaurace. Na vrcholu domu najdete vyhlídkovou terasu, kde můžete obdivovat Prahu a prohlížet si její panorama kruhovým výhledem o 360 stupních. Své pojmenování stavba získala díky svým věžím, které připomínají postavy tanečníků Ginger Rogersové a Freda Astaira. Tanečníka představuje věž kamenná a jeho partnerku věž skleněná. Na vrcholu věže symbolizujícího tanečníka je kupole s konstrukcí z kovových trubek potažená nerez síťovinou s oky, zahalená do pomyslných vlasů a představuje hlavu medúzy. Tančící dům se protančil ke svému otevření v roce 1996 a ještě téhož roku získal prestižní ocenění amerického časopisu Time v kategorii design roku. Neméně významná je i skutečnost, ze si jej Česká národní banka nechala vyobrazit na pamětních mincích jako příklad současné budovy pro cyklus Deset století architektury. Tančící dům patří, patřil a pravděpodobně ještě nějakou dobu bude patřit mezi rozporuplné stavby novodobé pražské architektury, která vznikala v devadesátých letech minulého století.

Stavební úpravy Galerie moderního umění v Hradci Králové
Budova slouží i po rekonstrukci především potřebám galerie jako paměťové instituce, která zpřístupňuje a uchovává díla výtvarného umění a také je centrem rozmanitého kulturního dění. Rekonstrukce budovy přinesla i prostory úplně nové – kancelářské. Po přestavbě bytů na kanceláře vznikly prostory pro příspěvkovou organizaci Královéhradeckého kraje Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit. Budova objektu Galerie je šestipodlažní s jedním podzemním podlažím, kancelářská část je osmipodlažní, se dvěma podzemními podlažími a jedním mezipatrem, umístěným mezi 1. a 2. NP. Galerie moderního umění v Hradci Králové se nachází v historickém centru města, v pozdně secesní budově bývalého Záložního úvěrového ústavu, postaveného podle návrhu významného českého architekta Osvalda Polívky v letech 1911–1912. Na vstupním průčelí jsou umístěny bronzové plastiky Ladislava Šalouna, alegorie Obchodu a Úrody. Budova vznikla na bývalé gotické parcelaci a vytváří samostatný objekt s jižním průčelím do Velkého náměstí. Budova má dva vnitřní světlíky a dva hlavní vstupy (severní a jižní) a jeden bezbariérový hospodářský. Galerijní část objektu byla modernizována, čímž lépe vyhovuje moderním trendům ve výstavní činnosti a poskytuje instituci jak kvalitně osvětlené vzdušné výstavní prostory v hodnotné stavbě, tak i potřebné zázemí. Nedílnou součástí galerie jsou sklepní prostory, ve kterých se nachází depozitáře galerie a technické místnosti. Objekt je na seznamu nemovitých památkových objektů, stojí na st.p.č. 149 (zastavěná plocha a nádvoří) a st.p.č. 150 (zastavěná plocha a nádvoří), vše v k.ú. Hradec Králové, obec Hradec Králové, LV č. 23446.

Náměstí v Čeladné
Celá stavba byla materiálově pojata tak, aby prezentovala tradiční stavební materiály našich předků - tedy kámen, dřevo, železo a cihla. V 11 bytových domech vzniklo celkem 120 bytových jednotek a 19 provozoven. Stavba byla zahájena na podzim r. 1999 a hlavní části k bydlení a podnikání ukončeny v roce 2002. V roce 2007 byla zahájena poslední část dostavby centra a vznikla radnice, kde jsou prostory obecního úřadu, lékařů (obvodní, dětský a zubní lékař), lékárny a kavárny. Na místě dnešního náměstí stával před rokem 2000 jen zchátralý objekt bývalé Žárovy textilní továrny, využívaný jako sklad armády. Projekt výstavby nového centra obce započal v roce 1999, dostavba centra byla dokončena výstavbou radnice v roce 2008. Z hlediska architektonického dominuje prostoru náměstí objekt bývalé Žárovy továrny s věžičkou s hodinami, kterou připomíná čelní stěna v industriálním stylu a bývalý tovární komín, který byl využit v rámci centrální plynové kotelny. Druhou výraznou hmotou je budova radnice, zvýrazněná předsazením před linii ostatních domů a vyšší výškou s gradujícími střechami a s vyhlídkou na panorama Beskyd. Uzavřené náměstí je vytvořeno kompaktní hmotou čtyřpodlažních domů, tvarovaných do podkovy. S výjimkou objektu radnice se jedná o bytové domy. Náměstí je lemováno loubím, z něhož je přístup do malých provozoven, které společně s prodejnou COOP a informačním střediskem s knihovnou, dotvářejí celou podobu tohoto centra obce. Duši tomuto centru vtiskl akademický sochař Petr Honzátko s kašnou znázorňující Bránu času. No, a k bráně času patří symbolicky i zvony. Zvon, to není jen dřevo, zvon má své srdce, které nejen pláče a naříká, ale také jásá radostí i Boží chválou. Ty ocelové, které vyrobili naši zruční dědové ve Vítkovících v roce 1948, zde byly pro místní kostel nainstalovány v roce 2014. V centru jsou dva průchody, které vedou k samostatnému bytovému domu, postavenému v rámci obytného centra a ke sportovnímu centru obce. Všechny objekty náměstí jsou nepodsklepené, čtyřpodlažní (včetně podkroví), zastřešené sedlovými a valbovými střechami. Samostatný bytový dům ve východní části za náměstím je podsklepený, pavlačový a je řešen jako bezbariérový (dům s pečovatelskou službou). Technický popis: základy: žlb. základové pasy, nosná konstrukce: zdivo z cihelných bloků Porotherm, žlb. monolitické stropní desky, zastřešení: nosná ocelová konstrukce, dřevěné krokve, střešní krytina: tašková krytina Tondach, okna a balkónové dveře: dřevěné, zasklené izol. dvojsklem, vytápění: centrální z plynové kotelny u náměstí, zastavěná plocha celkem: 3.865 m2, obestavěný prostor: 60.910 m3, počet bytů: 120, počet provozoven: 19 a dále v budově radnice – lékaři, lékárna a kavárna garážová stání: 62, parkovací místa: 90

Hospoda Máslovice
Budova stojí na návsi v centru obce. Tato poloha je pro dům takového společenského významu správná. Původní podoba objektu byla výsledkem mnohaletého přistavování a přestavování objektu, které nakonec vedlo k prostorové srostlici a dispozičnímu bludišti. Toto nepřehledné řešení se změnilo ve snadno pochopitelné dispoziční schéma kříže. Objekt je rozčleněn na dva trakty. Trakt obslužný, který je situován ke dvorku a trakt obsluhovaný bezprostředně navazující na náves v celé délce východní fasády. Hlavní vstup do domu je z návsi a vedlejší podružný vstup ze dvorku. Na hlavní vstup navazuje chodba – osa, na kterou se pojí všechny provozy a vertikální komunikace. Vpravo se nachází lokál, vlevo sál, ty jsou odděleny od chodby velkými dvoukřídlími dřevěnými dveřmi, které se v případě konání větší akce dají otevřít do kolmé polohy, protilehlá křídla do sebe zapadají a dveře tak slouží pro oddělení zádveří a zbytku chodby a vzniká jeden velký propojený prostor sálu a hospody. Rekonstruovaná budova je zděná. Nově byl vybudován žebrový monolitický strop z pohledového betonu nad hospodou. Při rekonstrukci bylo také nutné vyměnit část krovu, ale byla znovu použita původní krytina. Dům je možné vytápět výměníkem, který je umístěn v krbových kamnech v hospodě. Zastavěná plocha je 399,05 m2, užitková plocha 421 m2, obestavěný prostor 2324 m3. Energetická náročnost stavby je velmi úsporná, tj. B.

Wellness hotel Rajská zahrada, Nové Město nad Metují
Nový hotel vznikl na místě bývalé tiskárny, jedné z nejpřednějších v době Rakouska-Uherska, kterou v Novém Městě nad Metují vybudoval Theodor Böhm. Hotel stojí na skále nad tajemnou "rajskou" zahradou, pod kterou se dole klikatí meandry řeky Metuje. Podle zahrady dostal hotel také jméno - Rajská zahrada. Komplex hotelu je tvořen třemi budovami, jeho součástí je 21 hotelových pokojů, 3 apartmány - Jurkovič, Bartoň a Mácha, wellness centrum s bazénem, fitness, konferenční sál, restaurace, nová vyhlídka, zahrada, řeka … Původní budovy byly zrekonstruovány a k tomu provedena železobetonová přístavba s použitím grafického betonu obsahující wellness, restauraci a konferenční sál. Z prosklených stěn a teras se otevírají neuvěřitelné výhledy do údolí s meandry řeky Metuje, do „rajské“ zahrady i na historické centrum města. V Novém Městě působil také můj oblíbený architekt Dušan Jurkovič a já se domnívám, i když prokázané to není, že drobná stavba malebné verandy, kterou jsme na počátku v areálu objevili, vznikla možná (pro mě určitě) pod jeho vedením. Bohužel byla v takovém stavu, že se ji nepodařilo zachránit. Tady jsem také objevila jedno zvláštní okénko, které se stalo hlavním motivem výtvarného manuálu celého hotelu (autoři: Matyáš Chochola a Bára Kleinhamplová). Investor je osvícený muž, který jasně specifikoval co chce, zároveň mi ale naprosto důvěřoval a nechal mi volnou ruku, s projektem souzněl a zrealizoval vše tak, jak bylo navrženo. Mým cílem bylo navrhnout hotel, jak říkám s nadsázkou - na pomezí zoufalství a krásy. Chci tím vyjádřit, že mi šlo v prvé řadě o emoce, o radost ze života, poezii, úsměv… o výzkum, kde je ta křehká, mnohdy rozmazaná, neměřitelná a pro každého jiná hranice mezi uměním a kýčem… A o co mi šlo hlavně - o poctu Dušanu Jurkovičovi. V interiérech hotelu najdete designové kousky od - Tom Dixon, Phillip Starck, Patricie Urquoila, Brokis, Precioza, Ateh, TON, Designers Guild, LLEV, Bomma, LA PALMA, Helena Dařbujánová … Jediné, co tu zatím chybí, je plovárna, na molu pár houpacích křesel a loďka uvázaná u břehu... Ale všechno bude. Tady potom budete moci rozjímat nejen o krásách Nového Města nad Metují, ale i kráse lidského počínání. Naše projekční kancelář – DAD STUDIO, připravila projektovou dokumentaci od studie přes dokumentaci pro stavební povolení, prováděcí dokumentaci až po projekt interiéru a zároveň se podílela na realizaci. Vše trvalo 4 roky. Děkuji všem. Helena Dařbujánová

Mlýn Vrchpolí, Zbyslavice
Rekonstruovaný větrný mlýn a přístavba rodinného domu. Původní větrný mlýn byl staticky a stavebně sanován (fasáda), poškozené prvky vyměněny nebo doplněny (stropy, krov) a v patrech zřízeny obytné prostory s novými schodišti. Nová přístavba je provedena jako zděná přízemní stavba na monolitických základech a patkách s použitím tvárnic ztraceného bednění. Stávající ponechaný suterén byl sanován a nově zastropen. Nosné konstrukce jsou kombinací zděného keramického zdiva s ŽB věnci s částečnou nosnou ocelovou rámovou konstrukcí doplněnou dřevěnými fošnovými stropy spřaženými s konstrukcí jednoduchého sedlového krovu. Střechu doplňují ploché nepochozí jednoplášťové střechy. Obvodové konstrukce a podlaha jsou doplněny tepelným izolacemi na bázi EPS – PUR a minerální vaty, doplněné potřebnými hydroizolačními vrstvami na bázi asfaltové a EPDM a pojistnými HI. Fasáda objektu je provedena jako provětrávaná konstrukce s vnějším obkladem štípaným modřínovým šindelem, sedlové střechy objektu jsou provedeny jako vícevrstvé provětrávané skladby s krytinou opět tvořenou štípaným modřínovým šindelem. Výplně fasádních otvorů jsou tvořeny dřevohliníkovými okny a dveřmi s tepelně izolačním sklem, některé fasádní prvky jsou lemovány antracitovými plechy. Vnitřní povrchy jsou provedeny v jednoduché kombinaci obkladových desek z překližky a betonové hlazené podlahy s vytápěním. Atypické jsou pouze sociální a mokré provozy se stěrkovými vrstvami. Objekt má vlastní novodobou vrtanou studnu a původní zachovanou kamennou studnu, dále síť dešťové kanalizace s retenční nádrží a vsakem dešťových vod, splašková kanalizace je přes septik svedena do dvoustupňové kořenové čističky. Dům je vytápěn elektricky s vlastní fotovoltaickou elektrárnou s doplňkovými solárními panely pro TUV.

MEZI PLŮTKY boutique hotel, Čeladná
Proměna obytného stavení na hotel s čtyřmi velkorysými hostinskými pokoji a obdobně velkorysým společným prostorem vyžadovala celkovou rekonstrukci. OBYTNÉ STAVENÍ (250 m2) nový krov - smrk, zateplení mezi a pod krokvemi, nová střešní krytina - ručně štípaný šindel, smrk, nová střešní okna, typ “volské oko”, původní smíšené zdivo, nezateplené, vápenná omítka s obnovenými štuky původní trámový strop, restaurovaný - druhotně použité dřevo, smrk repliky původních špaletových oken - borovice nové vstupní dveře - sklo v hliníkovém rámu podlahy - druhotně použitý kámen, opuka a pískovec, historická pálená cihla “půdovka”, historická cementová dlažba, v podkroví smrková prkna vytápění - podlahové a historické radiátory obklad stěn v podkroví - druhotně použité dřevo, smrk rekonstrukce sklepa (40m2) - obnova klenby a valounové dlažby PŮVODNÍ A NOVÁ STODOLA (33 m2 & 72 m2) nový krov - smrk nová střešní krytina - ručně štípaný šindel, smrk původní cihlové zdivo obklad - modřín, bez povrchové úpravy nová okna a posuvná vrata - sklo v hliníkovém rámu podlaha - druhotně použitý kámen, opuka, modřínová prkna krb, podezdívka - pohledový beton ZAHRADA (4000 m2) plot a opěrné zídky - místní kámen, modřín parkoviště - valounová dlažba, místní kámen terasy - druhotně použitý kámen, pískovec, žula biobazén s jednoduchým biofiltrem, obruba - druhotně použitý kámen, žula rekonstrukce studny - místní kámen výsadba - původní dřeviny a rostliny (jedle, buk, lípa, bříza, buxus, byliny) originály kamenných nádob INTERIÉR vlastní návrh: jednostranně obložené svlakové dveře, stoly, lavice, kredenc, postele, knihovna, komody - český dub, masiv mobiliář: Karl Andersson & Sonner, Kartel, Hay, Baxter svítidla: Friz Hansen/ Lightyears, Flos vybavení koupelen: Duravit, Riho, Huppe, Zucchetti zásuvky a vypínače: ABB kliky a kování: Formani umění: MGM Valašské Meziříčí, zarámované originály herbáře (Basilius Besler, 1613), Dechem, Georg Jensen, Bomma

DRN, Praha
DRN vyrostl v exponované poloze na nároží ulic Národní a Mikulandská v centru Prahy. Na pozemku bylo od roku 1966 parkoviště, se kterým sousedil barokní Schönkirchovský palác. Spojením starého a nového vznikl městský polyfunkční dům s dvorem, obchody, restauracemi a kancelářemi. Novostavba tvoří nároží a její hmota spojuje Palác Dunaj z roku 1930 s barokním palácem v Mikulandské. Obrys budovy sleduje uliční čáru a na výškové rozdíly svých sousedů reaguje ustupujícími patry, lemovanými balkóny se zelení a výtvarnou mříží. Významným městotvorným prvkem je pasáž a přístupný dvůr, který by měl být v budoucnu propojen se sousední školou UMPRUM. Na uliční prostor navazují dvě obchodní podlaží obchodních prostor a suterén pod dvorem. Čtyři podzemní podlaží ukrývají garáže a hlavní technologie. Horní patra jsou kancelářská, střecha slouží jako terasa s pečlivě udělanou zahradou. Prolínání barokního světa s moderním, propojení starého a nového, jsou motivy, které prostupují celým objektem. Najdeme je na hlavních stavebních konstrukcích i na drobných prvcích interiéru. Do pohledové železobetonové konstrukce jsou vkládány různé prvky, například původní cihly, prejzy, kameny a staré trámy. Do povrchu jsou otlačeny kmeny stromů, lana a různé druhy bednění. Beton je různě probarvený. Barokní palác byl očištěn od dostaveb a nánosů. Odkryty byly hodnotné gotické sklepy, klenby, kamenné schody, zdivo, polychromované trámové stropy i malby na stěnách. Vše bylo pečlivě zrestaurováno a doplněno s důrazem na řemeslné provedení. Původní krov, zničený novodobými přestavbami, byl navržen a proveden v barokní podobě, včetně dodržování starobylé tesařiny. Totéž je možné říci i o stropech ve 3. patře. Architektonické řešení Místo stavby a genius loci, přítomnost Schönkirchovské paláce, jeho dvorních křídel a konírny, již vydané stavební povolení na projekt hotelu, dle kterého se začalo stavět. To vše hrálo roli v architektonickém návrhu projektu Paláce Národní, který byl založen především na citlivém přístupu k původním objektům. Důraz byl kladen na používání klasických řemeslných postupů a materiálů kompatibilních s historickými materiály. Propojení barokního paláce a moderního domu diktuje estetiku celého komplexu. Prvořadým záměrem bylo co nejkvalitněji zrekonstruovat barokní stavbu a využít všechny nalezené hodnoty k prezentaci v dokončeném díle. Všechny původní materiály (cihly, opukové kameny, dřevěné trámy, valouny ze staré dlažby nebo třeba prejzy a tašky) byly pečlivě uloženy a následně v novostavbě zapracovány do jednoho harmonického celku. Bylo obnoveno původní tvarosloví střechy paláce, které bylo v průběhu času několikrát narušeno necitlivými úpravami. Autoři projektu také pracovali s informací o plánované rekonstrukci budovy jižního souseda a připravili prostor u jižní stěny pro možné propojení nádvoří obou objektů. Novostavba na volné nárožní proluce spojuje různé světy – vysoké jednoduché tvary Paláce Dunaj z třicátých let 20. století a nižší romantické barokní paláce v ulici Mikulandská. Hlavní fasáda sleduje uliční čáru, která díky existenci Schönkirchovské paláce (Kaňkova domu) ubíhá a zužuje ulici na původní historickou šířku. K propojení těchto světů pomáhá síť ze zapečených nerezových pásků, která vizuálně navazuje na římsy a nároží sousedních objektů. Propojení původního barokního objektu s moderní architekturou je možné nejintenzivněji vnímat na nádvoří, které vytváří spolu s nově vzniklou pasáží příjemný a klidný veřejný prostor na jedné z nejrušnějších městských tříd v Praze. Z prostoru nádvoří tak lze nejlépe pozorovat celkový rozsah i složitost projektu. Osm nadzemních podlaží nového paláce se propojuje s pěti nadzemními podlažími starého paláce. Díky tomuto propojení vzniká zajímavé členění vnitřních prostor k pronájmu o celkové výměře cca 11.000 m2. V přízemí a v prvním patře jsou to jednotky pro obchodní využití, v ostatních podlažích pro kanceláře. Budova má také čtyři suterény, ve kterých je téměř 100 parkovacích míst, prostory pro sklady a technologické místnosti. Od třetího nadzemního podlaží je výraz domu ovládán průběžně lemujícími balkony, na jejichž okraji je navržen pás bohaté, řízeně a pečlivě pěstované zeleně, která by měla přispět k osvěžení uličního prostoru, ale také výhledům z oken. Balkony slouží nejen jako bonusový prostor, pomáhající utváření atmosféry interiérů, ale také jako velmi důležitý praktický prvek pro dobrou a pohodlnou údržbu domu, která se pak v konečném výsledku podepíše na celkovém působení objektu. Při výstupu na střechu novostavby se vstupuje do zahrady s platany, udržovaným trávníkem a terasou s lavičkami. Ani zde se v detailech nezapomíná na přiléhající barokní palác a plochy zeleně jsou obsypány drcenou pálenou krytinou. Potenciál místa je zde využit opravdu na maximum a nájemníkům budovy se tak otevírá prostor k odpočinku s výhledem na všechny pražské věže. Konstrukční řešení První krok – Zajištění stávajících objektů Požadavek památkářů na zachování dvorních křídel původních objektů a současný logický požadavek investora na vybudování podzemních garáží pod těmito objekty znásobily složitost provádění spodní stavby. Statik se tedy musel současně s návrhem konstrukce novostavby vypořádat také s návrhem zajištění podchycení památkově chráněných dvorních křídel objektu starého paláce pro umožnění těžby stavební jámy a následné realizace spodní stavby. Před zahájením těžby stavební jámy byly původní objekty starého paláce sepnuty ocelovými táhly tak, aby byla zajištěna jejich stabilita do doby, než̌ budou rekonstruovány a začleněny do monolitického skeletu novostavby. Aby bylo možné́ vyhloubit stavební́ jámu, byl objekt Starého Paláce (východní křídlo v ul. Mikulandská) a sousední domy podchycen tryskovou injektáží a dvorní́ objekty byly podepřeny mikropilotovými věžemi (bárkami). Tři křídla objektu tak v průběhu hloubení jámy a realizace spodní stavby levitovala na husté konstrukci ocelových tenkostěnných trubek. Provádění železobetonových monolitických konstrukcí spodní stavby bylo ztíženo umístěním těchto dočasných podpůrných konstrukcí– některé sloupy se nacházely uvnitř bárek, místy zavětrování bárek protínalo stěny, někdy zase sloupy nebo části stěn byly v kolizi se zavětrováním bárek. V těchto případech bylo nutné v bárkách po částech předělat zavětrování a teprve poté bylo možné bednit. Po dokončení stropu nad 1PP se objekty vynesené na bárkách dozdily zpět na přechodovou stropní desku a následně bylo možné „les zavětrovaných mikropilot“ postupně od 1.PP do základové desky 4.PP odřezávat. Části pilot, které „propichovaly“ stropní konstrukce, zůstaly ve stropě nad 1PP ponechány jako vzpomínka pro budoucí generace na tento technologicky náročný a také velmi nákladný proces. Konstrukční řešení novostavby Nosná konstrukce novostavby je navržena jako železobetonový monolitický kombinovaný systém složený ze stěn, sloupů a obousměrně pnutých stropních desek s hlavicemi, místy doplněný o průvlaky a ocelová táhla. Některé sloupy horní stavby jsou ocelové, vylité betonem. Spodní stavba je navržena jako bílá vana s přídavnou bentonitovou hydroizolací. Základ tvoří masivní ŽB deska. Spodní stavba (stejně jako horní) není dilatována. Použity byly konstrukční betony C 25/30 – C50/60, betony vodostavební, betony pro pohledové konstrukce a samozhutnitelné betony. Celkově bylo na stavbu dodáno okolo 9 000 m3 betonů včetně barevných betonů. Architekt požadoval cca 10-12 různých barevných odstínů a typů těchto betonů. Vmícháním barevného pigmentu do betonové směsi docházelo k různým konzistenčním změnám a bylo tedy nutné konzultovat a vzorkovat tato řešení s odborným dodavatelem. Základy Základová spára je ve dvou úrovních s rozdílem výšky cca 1 m. Na dně stavební jámy byl proveden podkladní beton ve dvou vrstvách tl. min. 2x120mm. Je to z důvodu provádění vrtů pro tepelná čerpadla a vedení rozvodů primárních tras tepelných čerpadel v koridorech podkladního betonu od vrtů do míst sdružených prostupů základovou deskou. Stavba je založena na železobetonové základové desce tl. 700-1000 mm z vodonepropustného betonu. Před realizací základové desky byla na podkladním betonu provedena bentonitová hydroizolace. Všechny průchody mikropilot deskami byly dodatečně vyspraveny a průchody základovou deskou také utěsněny. Svislé nosné konstrukce Obvodové stěny spodní stavby, kopírující tvar proluky, jsou půdorysně poměrně členité a mají tloušťku 400-300mm. Vnitřní stěny horní i dolní stavby jsou vesměs navrženy v tloušťkách 200 a 250mm, místy 300, 350 a 150mm. Sloupy spodní stavby jsou vesměs kruhové φ450-600 nebo oválné 350x600-450x1200. V prostoru ramp mají některé sloupy zvláštní zaoblený tvar, bylo tedy nutné použít speciální bednění – jedná se o ovál navíc s jednou boční stranou zaoblenou. Sloupy horní stavby jsou až na ojedinělé výjimky kruhové φ 550, 500 a 450mm, místy šikmé z důvodu ustupujících podlaží. Vodorovné nosné konstrukce Stropní desky spodní stavby nad 4PP-2PP jsou tl.220 s hlavicemi tl. 280, 300 a 320mm. Deska běžných ramp je tl. 240mm, deska vjezdové vytápěné rampy je tl. 280mm. Stropní desky horní stavby jsou z valné většiny navrženy v tloušťce 210mm s hlavicemi tl.290 nad horním lícem desky (tj. 80mm nad desku). V ojedinělých případech jsou hlavice silnější tl. 300 a 320mm. Deska nad 1PP je navržena jako masivní přechodová konstrukce, protože nese nejen stávající památkově chráněné zděné objekty, ale umožňuje také změnu modulace nosného systému mezi suterény a nadzemními patry. Tomu odpovídá i poměrně vysoká pevnostní třída betonu (C50/60). Tloušťka přechodové desky se pohybuje od 450, 550, 650 až do 850mm. Pod nádvořím je deska tl. 290mm s hlavicemi tl. 410mm doplněná o studny, které slouží jako světlíky a dále o velký květník pro strom. Studny z valounků zde byly nalezeny během archeologického průzkumu, ale bohužel probíhaly skrz dnešní garáže a nebylo možné je zachovat. Deska 1PP má z estetických důvodů zachován rovný spodní líc a různá zesílení a hlavice vystupují nad horní líc. Z tohoto důvodu vznikají v některých místech velmi silné skladby podlah (až 400 mm). Ze statických důvodů bylo nutné́ tyto skladby vylehčit vrstvou porimentu (litá cementová pěna s přidaným drceným polystyrenem). Náročné bylo také usazení stávajících budov, do té doby na bárkách, na přechodovou stropní desku s rozdílnými výškami jejího horního líce. Mezery mezi patami původních masivních pilířů starého paláce a stropní deskou bylo nutné dozdít a proplétat se tak ve stísněném prostoru skrz konstrukci bárek. Vnější obrysy desek horních podlaží se mění dle tvaru postupně ustupujících podlaží a navazují tak na sousední budovy. To má za následek, že některé obvodové sloupy jsou šikmé. Poslední podlaží ustupuje výrazně a tím i deska nad 7NP má charakter přechodové konstrukce. V horní stavbě jsou některé desky vykonzolovány na značné rozpětí. Tato místa jsou vynesena pomocí kombinace průvlaků a ocelových táhel. Prostorovou tuhost horní stavby zajišťují stěny kolem komunikačních jader a podél hranice se sousedními objekty, které jsou vetknuté do tuhé krabice spodní stavby. Deska nad 2NP zahrnuje několik masivních průvlaků, které byly vyztuženy válcovanými profily HEM 550-700 z důvodu přenosu tahového zatížení z konzoly nad 1NP. Tyto průvlaky současně nesou sloupy skeletu nadzemních pater. Jedná se o sloupy, které nemohly z různých důvodů probíhat do přízemí (např. skrz trakty zděných staveb, nebo na chodník podél ulice Národní apod.). Jejich spodní líc je zaoblený a velký objem betonu vzniklý tímto tvarováním byl vylehčen plastovými trubkami osazenými do bednění – bylo nutné je řádně vyvázat a zajistit proti vyplavání při betonáži. Další takovéto průvlaky, ale o něco subtilnějších, se nachází i v 3NP a 6NP, kde bylo nutné přenést zatížení nestandartním způsobem. Schodiště Hlavní schodiště v novostavbě je provedeno jako přímočaré a je uloženo pouze v monolitických podestách, nikoliv mezipodestách, rozpon tedy činí téměř 9 metrů. Toto řešení má za následek vznik masivní konstrukce, která je hustě vyztužena a doplněna plastovými vylehčovacími trubkami o průměru 125 mm. Pro zjemnění této masy je spodní podhled schodiště řešen jako vlna bedněná z úzkých kartáčovaných latí. Na schodiště je použit 4% černý beton, ve finále broušený na stupních a mezipodestách. Z toho důvodu muselo být schodiště „nadbetonováno“ o 4 mm, které se následně zbrousily a vynikla tak struktura kameniva v kontrastu s černou hmotou betonu. Toto přímočaré schodiště přechází v posledních dvou podlažích ve schodiště točité o průměru 4,2m, provedeno jako monolitické z černého betonu. Šroubovice spodního podhledu schodiště byla provedena z úzkých kartáčovaných latí, které opět pohledově příjemně zlehčují a zjemňují konstrukci. V novostavbě se nachází také prefabrikovaná schodiště, která jsou provedena z prefabrikovaných ramen uložených v monolitických podestách a mezipodestách. I u prefa výroby byla na bednění nášlapů použita nesystémová kartáčovaná prkna jejichž obtisknutá struktura následně plní i protiskluznou funkci. DRN a beton Umění z bednění Jak již bylo zmíněno v úvodu, beton má na DRNu nosnou i pohledovou funkci. V suterénních podlažích se začínalo s tréninkem vkládání prvků do bednění a pilovaly se techniky a postupy. Následovalo vkládání materiálů pro finální zabudování do nové konstrukce a také použití barevných betonů. Prostřednictvím aplikace různých druhů bednícího materiálu (hladké i surové bednící desky, OSB desky, kartáčovaná prkna) se již od suterénních prostor realizovalo bednění stropů podle kladečských plánů. Na desky stropního bednění se dále v nadzemních podlažích upevňovaly další prvky jako lana a hadice, které vytvářely reminiscence stropních růžic jako odkaz na přítomnost barokního Schönkirchovského paláce. Zvláštní pozornost si zaslouží také provedení masivních průvlaků ve 2NP, které spočívalo v precizní tesařské práci. Spodní líc průvlaků je zaoblen specifickým způsobem a plynule přechází v rovný spodní líc desky. To si vyžádalo poměrně složité a pracné bednění připomínající tvar břicha velryby. Dnes se těmto průvlakům neřekne jinak než VORVANI. Při provádění bednění těchto průvlaků se postupovalo obdobnou metodou jako při stavbě lodního kýlu s tím rozdílem, že žebrování se provádělo vně formy. Původní prvky v nové hmotě Neobvyklé pojetí povrchů betonů vyvrcholilo vkládáním matric do bednění stěn a stropů, které po odbednění vytvářely na povrchu betonu plastické obtisky (stromky, lana, kmínky stromů, prkna). Krytí výztuže z těchto důvodů místy dosahovalo 40-60mm. V podzemních podlažích jsou pomocí vložených lan a prken do stěn označena čísla podlaží ve výtahových lobby. V nadzemní části, kromě orientační funkce, vytváří vkládané prvky do bednění stěn v každém podlaží jiný příběh – ve vstupním lobby dům doslova vyrůstá ze země s použitím probarvených betonů a vkládání stromků do bednění, v dalších podlažích jsou viditelné obtisky prutů betonářské výztuže, OSB desek, fragmentů profilovaných zárubní dveří, lan, prken. Do obvodové stěny u sousední objektu Paláce Dunaj se vkládaly cihly z původního zdiva, prejzy, kamenné ostění nebo trámy z krovu. Všechny tyto vložené prvky se našly v původním objektu Schönkirchovského paláce nebo byly použity materiály přímo ze stavby. V posledním podlaží, ve kterých již DRN stoupá do nebes, jsou stěny z bílého a světle modrého betonu. Stejně tak byl proveden i strop, který připomíná modrou oblohu s bílými oblaky. Využití tepelné akumulace betonu Nadstandardní provedení monolitických konstrukcí je podtrženo uložením trubních rozvodů do stropních desek, sloužících pro budoucí chlazení a vytápění objektu. Jednotlivá podlaží novostavby byla navržena jako velkoprostorové kanceláře s možností dělení prostor na menší kanceláře a zasedací místnosti. To se odrazilo také v návrhu systému stropního chlazení/vytápění a rozvody jsou tedy realizovány v samostatných okruzích dle možného dispozičního uspořádání prostor. Mimochodem – zdrojem tepla a chladu pro akumulaci v betonu je 24 vrtů o hloubce 120 m pod základovou deskou novostavby propojených do strojovny tepelných čerpadel země-voda. Tým DRN Myšlenka stavět v centru Prahy se zrodila v hlavě investora Petra Němce, který se spojil se Stanislavem Fialou, svým dlouholetým přítelem a architektem řady jeho soukromých projektů, a s Janem Fidlerem a s Petrem Šimonem, zakladateli čerstvě zrozené stavební společnosti Hinton. Společně promýšleli konkrétní obrysy vzájemné spolupráce, nakonec i samotné stavby. Postupem času došlo k sestavení a rozšiřování týmu investora – společnosti SEBRE, k rozvoji ateliéru architekta Fialy a týmu generálního dodavatele stavby – společnosti Hinton. Spolupráce byla založena na maximálním propojení všech partnerů, vzájemné chuti hledat poctivou cestu k dobrému výsledku, nebát se experimentovat, bavit se radostí z výsledku. Neméně se na celkovém výsledku podepsala také schopnost celého týmu navázat spolupráci s dalšími odborníky – od statiků, restaurátorů, zahradníků, ověřených subdodavatelských firem až po pasíře, kováře, kameníky, truhláře a umělce, kteří dotvářeli detaily, které stavbu výrazně charakterizují. DRN je příběh o přátelství a pracovitosti, příběh lidí, kteří společně umožnili jeho vznik a s touto kůží vyšli na trh.

Šporkovský palác, Praha
Rekonstrukce „paláce Špork“ je příkladem řešení revitalizace souboru budov na území Pražské památkové rezervace. Původní palác byl dokončen r. 1790 podle návrhu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho, jednalo se o tradiční rozvržení městské šlechtické stavby – zhruba čtvercový čtyřkřídlý půdorys s nádvořím a průjezdem do zadní hospodářské části. V této kompozici zůstal až do počátku 20. století, kdy nemovitost zakoupila Anglo-Rakouská banka (posléze Anglo-Československá) a pro své potřeby nechala na místě původních hospodářských budov postupně vystavět dvě nová administrativní křídla pod vedením arch. Karla Jarraye (spolupráce s B. Kozákem, dokončeno r. 1923). Poté byl pověřen arch. J. Gočár, aby navrhl zcela novou budovu banky na místě samotného šlechtického paláce. Josef Gočár v projekční fázi novostavby narazil na tuhý odpor Klubu Za starou Prahu, který jej přiměl zachovat přinejmenším barokní průčelí do Hybernské ulice a převýšený objem nového domu poodstoupit o jedno travé od uliční čáry. Tato stavba / součást komplexu byla dokončena v r. 1925. Vznikla výjimečná podoba modernistického domu s hlavní fasádou barokní a v této podobě se dochovala dodnes. Celý soubor domů získal památkovou ochranu v květnu 1958. V roce 2012 zakoupil dům soukromý investor a pověřil arch. Stanislava Fialu celkovou rekonstrukcí, revitalizací zpustlého souboru a jeho zapojení do organismu města, oživení parteru a jeho propojení s veřejným prostorem. Gočárova část je ponechána v zachované podobě, přičemž je z většiny nově zpracován interiér kancelářských podlaží. Ucelenější fragmenty prvorepublikových interiérů jsou restaurovány v původním řešení včetně dochovaných prvků výzdoby a vestavěného nábytku. Přízemí a podzemí, které sloužilo provozu banky je nyní v parteru otevřeno do tří stran a připraveno pro zřízení restauračního provozu. Korunou přízemního prostoru je centrální hala s horním osvětlením, nyní zastřešena ohýbanými skly na skruženou hliníkovou kostru kotvenou do původních klenutých betonových žeber. V západním (původně slepém) štítu bankovní haly je zřízena série otvorů při respektování historického architektonického traktování stěny. Originální povrchy tvořené částečně kamennými obklady a částečně leštěnými sádrovými omítkami – „umělými mramory“ – byly v celém rozsahu restaurovány, chybějící plochy doplněny originální technikou s ručním broušením povrchu kamenem ve vodní lázni. Navazující 1.patro – Piano nobile – je pak restaurováno jako celek v jeho původní členité dispozici konzervačním způsobem včetně omítek, všech dochovaných truhlářských aj. prvků. Podobným způsobem je řešeno i 5. patro v rozsahu dochovaného interiéru. V ploše nových kanceláří v běžných podlažích (3.-5.) je odhalen originální nosný monolitický ŽB skelet avantgardní stavby. Původní konstrukční betony jsou otryskány a prezentovány v holé podobně společně s obnaženými žebírkovými stropy. Od zděných příček uvolněné dispozice jsou členěny celoskleněnými příčkami s vsazovanými historickými dveřmi v originálních zárubních. V nejvyšších podlažích je takto představena původní progresivní konstrukce betonového krovu z r. 1925(!). Původní podlahy byly vybourány a nahrazeny zdvojenými s instalační dutinou. Nášlapná vrstva je tvořena přírodním kaučukem v barvě lomené bílé, která pomáhá prosvětlit hloubku dispozice. Na stávajících stropech je v plochách mezi žebry provedeno podomítkové vodní chlazení jako integrální součást nových rozvodů TZB. Veškeré další přidané instalace (VZT, SHZ,..) jsou vedeny pohledově pod stropem a skleněnými příčkami prostupují přesně vyřezávanými prostupy. Jarrayovy budovy byly tvarově zachovány a doplněny vestavbou a dvoupodlažní nástavbou, čímž došlo ke sjednocení, svázaní, dříve pavilonového členění souboru do jednolitější hmoty rehabilitovaného „paláce Špork“. Celková výška nového řešení navazuje na niveletu originální atiky Gočárovy části v Hybernské ulici. Dvojice historických domů byla vyztužena novým ŽB skeletem s trámkovými stropy, vycházejícími z originálního tvarosloví (nově doplněny o systém vnitřního chlazení). Mezi dvojici domů přibyla vestavba, která hmoty spojuje, přidává další horizontální komunikaci a podlažní plochu. Tvarově reaguje na půlkruhovou hmotu původního točitého schodiště a společně s ním vytváří hluboké vnitřní atrium ve tvaru písmene C. V přízemí v sousedství ulice V Celnici vznikl přepatrováním převýšený prostor, který je nově řešen jako restaurační provoz s mnoha volně plovoucími úrovněmi formou zavěšených pódií, propojených krátkými schodišti. Z tohoto prostoru je přístupné výše zmíněné atrium, které má ve spodní úrovni formu zelené zahrady. Dvoupodlažní nástavba je řešena s hladkými stropy v posledním (7.) podlaží lomenicově tvarovanými. Celá nástavba je v této úrovni lemována průběžným balkónem, který stylově tvoří reminiscenci mohutné korunní římsy. Meziokenní pilíře nad pochozí plochou balkonu jsou navenek tvořeny skládanými prejzovými plochami, tedy abstrahovanými střešními plochami. K jejich zhotovení bylo užito množství původních prejzových tvarovek z někdejších střešních ploch domu. Dům je završen pobytovou střechou s kombinací terasy a zelené zahrady. Vnitřní kancelářské prostory mají volnou dispozici, členěnou pouze minimálně celoskleněnými příčkami s vkládanými replikami původních (vesměs nedochovaných) dveří. Plochy trámkového stropu jsou ponechány režné, betonové, rozvody TZB probíhají přiznaně podvěšené. Zázemí kanceláří vč. toalet je vyřešeno vložením měkce tvarovaných zděných jader do těžiště podlažní plochy. Nové vyzdívky nejsou plošně zaomítány, ale jemně stěrkovány, přebroušeny a natřeny omyvatelnými nátěry, čímž zůstává zdící materiál výtvarně živý, nezastřený. Prostor vnitřního dvora a přístupové uličky byl nově upraven a přespádován. Nášlapná vrstva je tvořena broušeným betonem probarveným ve hmotě do cihelné červeně. Plocha je rozdilatována ocelovými pásovinami uspořádanými v nepravidelném diamantovém řezu.

Miura Hotel, Čeladná
Architektura celé budovy je drsná jako okolní hory, ale zároveň útulná tam, kde má být. Hlavním materiálem je beton, z venku kombinovaný rezavějícím plechem corten a fialovými skly. Plášť budovy tvoří cembonitové desky. Uvnitř se beton potkává se dřevem, nerezovými plechy a corianem. Art & Design MIURA hotel poskytuje ubytování ve 44 pokojích, včetně 4 Junior Suite a Miura Suite. Hotel se nachází přímo na 7. fairwayi golfového hřiště Čeladná, kde se pořádal golfový turnaj European PGA Tour – Czech Open. Tento jedinečný hotelový koncept nabízí nečekané spojení designu, umění, Miura SPA, golfu a přírody v srdci Beskyd – v Čeladné. Restaurace MIURA pod vedením šéfkuchaře Michala Götha nabízí delikatesy regionální Beskydské kuchyně. Celý objekt je rozdělen na 3 části, z nichž jedna volně levituje nad terénem. Hotelové pokoje jsou umístěny v krajních křídlech hotelu a jsou všechny orientovány na jih ke golfovému hřišti. Některé pokoje nabízejí lodžie a ze všech pokojů se vám naskytne neuvěřitelný výhled na okolní hory. Apartmány mají navíc prosklené stěny s výhledem na Lysou horu a Ondřejník. V centru budovy je umístěna recepce s lobby barem a jižní terasou, noční bar a restaurace s terasou. V hotelu jsou 2 konferenční místnosti a především – MIURA SPA. Osvětlení celého hotelu zajistil italský výrobce osvětlení Artemide. Nábytek pochází od designových výrobců Alias, KFF, Magis, Moroso, Paola Lenti, Pedralli, Poliform a Vondom. V hotelu se nachází ale také nábytek designovaný pouze pro tento projekt, např. levitující lehátka v Privat Spa (Lucie Koldová), karbonový stůl v Boardroomu (Jerry Koza) či kosmické stolky, které v různých barvách najdete v celém hotelu (Vladimír Ambroz). Autorem celého konceptu je architektonické studio LABOR13, vedené Albertem Pražákem, Martinem Vomastkem a Jiřím Bardodějem. Grafické zpracování připravilo studio SIDE2. Na projektu se podílely také další osobnosti ze světa designu, jako Vladimír Ambroz, Lucie Koldová a Jerry Koza, nebo společnosti Artemide, Bang&Olufsen, AMOSDESIGN, 3DH Interier, KLAFS a Konsepti.

Náměstí Velké Moravy, Staré Město
Zpevněné plochy vytvářejí promenády pro pěší rozdělené do dvou samostatných okruhů a zajišťují přístup od parkovacích ploch k jednotlivým objektům na celém náměstí. Kruhová zpevněná plocha uprostřed náměstí slouží jako prostor pro konání akcí pod širým nebem. Odpočinkové, intimnější až meditativní prostředí nabízí bohatě členěná promenáda s řadou galerijních stěn z přírodních materiálů a posezením v klidném prostředí, krytém kamennými zídkami od relativně rušné ulice. Místo stávajícího oplocení areálu Památníku Velké Moravy vznikla prezentační zeď, podél níž byla byla vybudována dřevěná lávka pro pěší. Expozice přibližuje návštěvníkům období Velké Moravy. Náměstí je doplněno travnatými plochami a dřevinami, po setmění upoutá neobvyklým osvětlením. Výškový rozdíl mezi samotným prostranstvím a Památníkem Velké Moravy vyrovnává soubor teras propojených schodištěm a přístupovou rampou pro imobilní občany. V rohu náměstí, zapuštěné v terénu, se nachází návštěvnické centrum, které je zároveň vstupní branou do zrekonstruovaného jezuitského křížového sklepení. Sklepní prostory slouží zejména jako výstavní a jsou využívány i ke konání akcí. Nepřehlédnutelnou dominantou prostoru náměstí je kostel Sv. Ducha, který byl předán do užívání v roce 2014. Jeho stavbu iniciovala a provedla Římskokatolická farnost ve Starém Městě. Financována byla převážně ze sponzorských darů a výtěžků veřejných sbírek. Kostelní věž je koncipována jako vyhlídková a je zpřístupněna veřejnosti.

Pavilon T, Výstaviště, České Budějovice
Jedná se o multifunkční pavilon, který slouží zároveň jako monumentální vstupní brána do areálu. Vstupní krytý prostor rozděluje pavilon T na 2 samostatné haly T1 a T2. Hala T1 o výměře 4400 m² představuje multifunkční pavilon pro výstavnictví, sportovní akce, společenské události a další eventy. Východní část haly T1 zahrnuje galerii se salónky/konferenčními místnostmi do výše 2.NP. Po celé délce severní strany pavilonu se nachází zázemí pavilonu. V 1.NP nalezneme toalety, šatny se sprchami, dále zázemí pro catering, úklid, sklady vybavení a TZB. TZB zabírá většinu prostoru i ve 2.NP. V JV rohu u hlavního vchodu jsou informace a velín pavilonu. V SV rohu haly se nachází schodiště mezi 1.NP a 2.NP. Pavilon T2 má výměru 850 m². Pavilon je navržen na ortogonálním půdorysu s rozměry cca 150m ve směru východ-západ a 50m ve směru sever-jih. Kruhový objezd komunikace okolo pavilonu Z půdorysně zasahuje do pravidelného obdélníkového půdorysu pavilonu T a utváří v něm kruhový výřez. V příčném řezu má pavilon tvar půl-elipsy odsazené kolmo od terénu, jejíž výška roste směrem ke středu půdorysu. Podélný řez objektu je tvořen od země odsazeným obloukem. Světlá výška haly je v nejvyšších bodech krajních polí pavilonu 9m. Z těchto bodů roste, kulminuje na hodnotě 11,4m v půdorysném středu pavilonu. Hlavní vstupy do hal T1 a T2 jsou ze zastřešeného vstupního koridoru o ploše 790m². Vstupním prostorem se od brány do areálu až k dalšímu pavilonu Z táhne pás vypnutých membrán, který oba pavilony opticky spojuje. Nosnou konstrukci stavby tvoří systém dřevěných lepených vazníků v osové vzdálenosti 4m. Vazníky jsou umístěny na zvýšených betonových patkách a sloupech. Střešní plášť pavilonu T pozvolna přechází do fasády, je tvořen průmyslovým hliníkovým systémem se stojatou drážkou a šířkou lamely přibližně 600 mm. Jižní fasáda je prosklená v místě vykrojení, naopak fasáda severní části tvoří celistvý plášť, který přerušuje jen pás oken. Západní fasáda má funkční charakter, je rovněž tvořena skládaným kovovým pláštěm z profilovaných plechů, ve kterém je podlouhlý obdélníkový okenní otvor a ve svém středu přechází do posuvných vrat. Východní fasáda evokuje svým tvarem výseč turbíny a je tvořena oblým přesahem střechy, který je tvořen skládaným kovovým pláštěm z profilovaných plechů s kruhovými otvory a předsazenými membránami vypnutými na ocelových lanech v podobě právě lopatek turbíny.

Telč – bezpečná, bezbariérová a atraktivní
Jde o vzájemně se prolínající dopravní stavby v Telči realizované v posledních 10 letech. Na základě strategie města byly realizovány stavby řešící rekonstrukci či výstavbu komunikací pro pěší v Telči s cílem zvýšit bezpečnost chodců, odstranit bariéry pro pohyb osob s omezením pohybu a orientace. Dále navazovaly stavby pro veřejnou dopravu zahrnující nové integrované nádraží v Telči, novou atraktivní zastávku. Z pohledu bezpečnosti dopravy jsou rovněž významné nové cyklostezky, které zároveň významně posílily nabídku volnočasového aktivního vyžití pro občany i návštěvníky města Telče. Za posledních 10 let došlo ze strany Města Telče k vybudování bezpečných a bezbariérových chodníků kolem silnic I. a II. třídy v Telči v celkové délce 5,5 km. Chodníky jsou řešené v jednotném architektonickém duchu, převažuje kámen právě s ohledem na historický význam města. Cílem modernizace nádraží v Telči bylo propojit autobusovou a vlakovou dopravu a poskytnout občanům a návštěvníkům města kvalitní zázemí odpovídající významu městu Telč, městu UNESCO. Došlo k rekonstrukci výpravní budovy, kde se nachází zázemí jak pro cestující vlakem, tak i veřejnou autobusovou dopravou. Je zde moderní čekárna, ale i např. místnost pro maminky s dětmi vybavená dětskými prvky, skluzavkou aj. Současně bylo vybudováno nové autobusové nádraží u nádraží vlakového, zahrnující 9 zastávek. Nechybí parkoviště pro cestující. Frekventovaná autobusová zastávka u areálu škol v ul. Hradecká získala nový atraktivní vzhled. Byl vybudován chybějící záliv poskytující větší bezpečnost pro cestující. Jak modernizované nádraží, tak novou zastávku propojují zmiňované nové chodníky. Mezi další velmi významné dopravní stavby v Telči patří cyklostezky, jejich rozvoj a rozšíření. Za posledních 10 let došlo k vybudování cyklostezek v Telči v délce cca 5 km. Jde o stezky vedené zcela mimo komunikace pro auta. Snahou je jak posílit bezpečnost cyklistů a obecně dopravy, tak i posílit volnočasové vyžití občanů a návštěvníků města. Snahou je cyklostezky propojit dále na stezky vedené regionem Telčsko, propojující ostatní obce v širším okolí. Výše uvedené aktivity by nebylo možné realizovat bez dotačních zdrojů. Jde především o využití dotací ze Státního fondu dopravní infrastruktury, Regionálního operačního programu Jihovýchod a Integrovaného regionálního operačního programu.

Gulliver, DOX, Praha
Základní kostra vzducholodě se skládá ze 14 ks příhradových obručí z lepeného modřínového dřeva, umístěných v příčném směru v roztečích 2,2 – 3 m, které jsou vzájemně propojeny podélnými dřevěnými příhradovými prvky. Konstrukce je doplněna ocelovými lany. Nosná dřevěná konstrukce vzducholodě je zavěšena a ukotvena na nakloněnou ocelovou příhradovou mostovku, která současně tvoří nosný podklad pro vnitřní dřevěnou podlahu vzducholodi. Mostovka je podepřena dvojicí ocelových příhradových sloupů-bárek vedených podél fasád uvnitř dvora, které jsou osazené na nově zhotovené pilotované základy. Vykonzolovaná část mostovky zasahující nad část terasy je stabilizovaná v horizontálních směrech vzpěrou a táhly. Přístup do vzducholodě je řešen dvojicí ocelových schodišť. Základní dřevěná kostra vzducholodě je opláštěná modřínovými lamelami. Ke vzducholodi je připojena gondola, do které je přístup po žebříku z paluby vzducholodě. Celá konstrukce je zastřešena jednovrstvou transparentní membránovou ETFE folií. Vzducholoď je vybavena audiovizuální a světelnou technikou s možností celoročního provozu díky instalovaným infra panelům. Zastavěná plocha: 322 m2 (dřevená kostra vzducholodě), 161 m2 (pochozí vnitřní plocha), obestavěný prostor: 2050 m3 Konstrukce a technologie: Délka 42,2 m, max. průměr 9,35 m, nejvyšší bod 24,35 m (tělo vzducholodě)

Obnova poutního areálu v Klokotech, Tábor
Již ve 13. století je v těchto místech zmiňován hrádek pana Vítka Voka z Klokot, u kterého stál malý kostelík. Podle legendy se tu zjevila Madona v podobě krásné dívky a vyučovala místní lid o Bohu. Malý kostelík brzy přestal postačovat zástupům věřících a od roku 1700 se začalo s přestavbou a rozšířením středověkého kostela. Ve správě tohoto místa se postupně vystřídalo několik řádů. Od roku 1993 zde působí kongregace Oblátů Panny Marie Neposvrněné. Tento řád započal náročnou, více jak dvacetiletou obnovu tohoto areálu. Ta spočívala v obnově havarijních stavů krovů, střešních krytin a klempířských prvků na kostele, ambitech, nárožních kaplí i věžích areálu. V dalších letech bylo postupně provedeno odvlhčení a odvodnění základového zdiva a byla provedena obnova fasád celého areálu. Po té se přistoupilo k náročnému restaurování interiérů. Byla provedena generální rekonstrukce varhan a bylo provedeno též restaurování vitrážových oken. Byla zrestaurovaná veškerá štuková výzdoba a nástěnné malby a medailony. Zrestaurován byl též obraz Panny Marie na hlavním oltáři, oltáře v bočních kaplích, barokní kazatelna, soubor lunetových obrazů, barokní vrata kostela, barokní kostelní lavice, kované chorové mřížky a cínové svícny. Podařilo se též zachránit a zrestaurovat barokní oltářní mřížku, která se nalezla ve sklepeních areálu a po restaurování byla navrácena na své původní místo. Bez finanční pomoci Ministerstva kultury a města Tábor by nebylo možné toto poutní místo obnovit a tím mu navrátit jeho původní krásu.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlaté Koruně
Jedná se o farní kostel klášterního komplexu, bývalého cisterciáckého kláštera, ve Zlaté Koruně. Celý klášter byl před rokem 1988 zapsán do státního seznamu a od roku 1995 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Klášter ve Zlaté Koruně patří k nejlépe zachovalým gotickým klášterům v Čechách. Díky odlehlosti místa a sevřenému okolí přirozeným terénem nezasáhly dostavby, demolice ani opravy výrazně do původní středověké podoby kláštera. Kostel je gotický trojlodní s transeptem. Vybavení kostela - hlavní, boční oltáře, kazatelna, ... včetně výmalby stropu presbytáře jsou barokní. Stavba se nachází na pozemku st.12 o ploše 1607m2 (zastavěná plocha). Historie: Klášter byl založen v r. 1263 listinou Přemysla Otakara II. A na základě daru Přemysla Otakara II. vzácné relikvii — údajný trn z Kristovy koruny a přání pojmenovat tento klášter podle tohoto vzácného předmětu dostal klášter jméno Santa Corona Spinea (Svatá Trnová koruna) později Corona Aurea (Zlatá Koruna). Po požáru v r. 1278 byla na místě dřevěného kostela vystavěna kamenná bazilika a konvent. Stavba byla dokončena v r.1370 parléřovskou stavební hutí. (Po třicetileté válce, kdy v klášteře pobývaly vojska a byl rabován) byl ve 2.pol. 17. stol. klášter nákladně opravován. Opravy však byly přerušeny zrušením kláštera dekretem Josefa II.. Klášter byl odkoupen krumlovskými Schwanzenbergy. Za 2. světové války byl klášter zkonfiskován protektorátními úřady, v roce 1948 přešel do vlastnictví českého státu. Od roku 1979 byl pod správou Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích a od r. 2000 je ve správě Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích.

Obnova Památníku Tomáše Bati, Zlín
Původní fasáda Památníku z katedrálního skla z roku 1933 byla během 2. světové války, při náletu 20. listopadu 1944, z velké části zničena. Její oprava proběhla až na podzim roku 1946, kdy byl objekt přestavěn pro potřeby filharmonického orchestru a krajské galerie na Dům umění. Zdržení opravy bylo způsobeno mimo jiné i tím, že bylo v té době obtížné získat tak velké množství skla. Celková výměna skel tedy nikdy neproběhla a jednotlivé poškozené tabule byly v průběhu dalších let přesklívány různými, i odlišnými, druhy ornamentních skel. Několik původních skel však bylo naštěstí zachováno a podle nich mohlo být vyrobeno sklo nové. O celkové rekonstrukci Památníku se mluvilo od roku 2000, v roce 2016 bylo vyhlášeno výběrové řízení. Cílem návrhu přestavby, jehož autorem je architekt Petr Všetečka, bylo vrátit objekt do původní podoby. Obnova Památníku stála přes 50 milionů korun, 32 milionů korun pokryla dotace ministerstva kultury, zbytek uvolnilo město ze svého rozpočtu. Firmy a veřejnost přispěly prostřednictvím sbírky 600 000 korunami. Odstraněny byly nejen dva přístavky po bocích budovy, ale také dřevěné obložení. Zachovány zůstaly původní podlahy, omítky na sloupech a zrepasované osvětlení, ocel, beton a sklo. Některé skleněné tabule byly původní, jiné nové, a kazilo to celkový vzhled stavby. Jejich vzhled bylo tedy třeba sjednotit. Bylo rozhodnuto, že vzhled skleněné fasády je třeba sjednotit, a to tak, aby všechna skla vypadala přesně tak, jako před více než osmdesáti lety, když Památník vznikl. A stalo se tak právě díky unikátnímu ornamentnímu sklu z výrobního závodu Barevka v teplické sklárně AGC.

Rezidence Sacre Coeur 2, Praha
Architektonicky unikátní bytový dům, který splňuje všechny předpoklady současné moderní architektury. Projekt stojí na ocelové nosné konstrukci přímo nad Strahovským tunelem. Založení je mimo půdorys tunelů na mohutných železobetonových pilotech. Přemostění je zajištěno soustavou ocelových příhradových nosníků. Na ocelové konstrukci je postavena vlastní sloupová železobetonová konstrukce domu, jedná se o technologickou raritu světového charakteru. Úžasné výhledy, špičkové standardy, vzdušná architektura, bezpečnost a respektování soukromí, to vše nabízí tato výjimečná a exkluzivní novostavba s půdorysem podkovy a šesti vchody, která má celkem 6 nadzemních podlaží. Vedle limitované nabídky 8 loftů, které jsou umístněných v prvních dvou patrech, je zde celkem 72 apartmánů zabírajících třetí až páté patro o velikosti 1+kk až 5+kk a 5 luxusních penthousů přímo na střeše objektu. Ve dvou podzemních podlažích jsou umístěny sklepy a celkem 109 parkovacích stání s výjezdem z Kobrovy ulice. Parkovací stání ještě doplňuje 19 venkovních prakovacích míst. Byty v Rezidenci Sacre Coeur 2 vynikají jedinečností navržených dispozic. Filosofií společnosti SATPO je, že největší luxus je prostor, a proto navrhla moderní a především prostorné místo k životu, plné světla a zajímavých řešení. Všechny bytové jednotky svou kvalitou a koncepcí s oddělenou obývací a privátní zónou převyšují většinu konkurenčních projektů. Každá obývací zóna má vlastní WC s umyvadlem, což jistě ocení nejen majitelé bytu, ale i hosté. Prostorově velkorysé ložnice, dětské pokoje a další místnosti se nacházejí v privátní zóně bytové jednotky. Byty 3+kk a 4+kk mají ve standardním provedení dvě koupelny, jedna je vždy součástí ložnice rodičů. Každý z bytů v Rezidenci Sacre Coeur 2 má u vstupu šatnu nebo prostor pro vestavěnou šatní skříň, nechybí ani technická místnost pro pračku a úložný regálový systém. Večerní atmosféru pak podtrhuje možnost příjemného posezení na balkónu či terase. Standardy Rezidence Sacre Coeur 2 byly vybrány tak, aby při zařizování nového domova podpořily kreativitu budoucích majitelů. Preferována byla čistota designu, funkčnost a kvalita. Byty jsou vybaveny klimatizací, celoplošným podlahovým vytápěním a kvalitními dřevěnými masivními podlahami. Součástí standardů jsou moderní technologie jako optická síť, zabezpečující příjem televizního a datového signálu pro vysokorychlostní internet, satelit či možné napojení na kamerový systém. Rezidence má energetický štítek PENB - C.

Atletická hala Vítkovice, Ostrava
Jedna z nejmodernějších atletických hal v České republice. Vyhovuje parametrům Mezinárodní atletické federace IAAF,umožňuje celoroční přípravu a splňuje podmínky pro konání atletických závodů a mezinárodních mítinků v zimní halové sezóně. Je využívána převážně atletickými kluby,ale nabízí možnosti využití i pro mnoho jiných sportovních aktivit. Hlediště haly má kapacitu 1020 sedících diváků.V hale je umístěn běžecký ovál s 6 drahami o délce 200 metrů,osmi přímými drahami o délce 60 metrů,sektory pro skok do výšky,skok do dálky,skok o tyči a vrh koulí. Nedílnou součástí nové haly je i zrekonstruovaný atletický tunel s přímou dráhou dlouhou 100m, sektorem pro skok do dálky a posilovnou. Toto řešení – atletická hala, atletický tunel a propojení se stávající víceučelovou halou je jediné v České republice. Atletická hala se nachází v těsném sousedství víceúčelové haly Ostravar Aréna, která slouží jako multifunkční hala pro sport, nejčastěji lední hokej a kulturní akce. S umístěním atletické nové haly v blízkosti ARÉNY se počítalo již v původním projektu Paláce kultury a sportu, zpracovaném Ing.arch. Vladimírem Dědečkem. Spolu s blízkým, nově zrekonstruovaným Městským stadionem s fotbalovým hřištěm a atletickou dráhou a ubytovacími kapacitami v bezprostředním okolí tak vznikl unikátní sportovní komplex splňující ty nejvyšší nároky na pořádání sportovních i kulturních akcí. Situování v území bylo ovlivněno dvěma požadavky. 1,Zachování stávajícího tréninkového tunelu a jeho provozního propojení s atletickou halou. 2,Respektování záměru na vytvoření třetí ledové plochy situované u Ostravar Arény v sousedství multifunkční haly a hotelu. Technické parametry haly jsou : obestavěný prostor haly 107 785 m3, tunel 9 952 m3, zastavěná plocha hala 6 875 m2, tunel 2 073 m2. Nosnou střešní konstrukci tvoří dřevěná konstrukce ze zakřivených vazníků, zavětrování je v kombinaci ocelových prutů a dřeva. Skelet tvoří ŽB, do kterého jsou přenášeny svislé i vodorovné síly od dřevěné části konstrukce. Rozpětí střešních vazníků 62m je rovněž unikátní v celé ČR.

Zámek Bolatice
Barokní zámek, nástupce obytného objektu patrně tvrzového charakteru z konce 16. století - sídla administrátorů velehradského kláštera, v jehož majetku byla ves od r. 1250, je typickým produktem doby, ukázkou komorní, v detailu precizně promyšlené architektury. S rozsáhlou přestavbou zámku do dnešní podoby bylo započato po nástupu opata Josefa Malého r. 1724 a v roce 1729 byla dokončena, jak dokládá znak na vstupním portálu s nápisem FIM AW 1729 (Fecit Iosephus Malý, abbas welegradensis). Po válkách s Pruskem v letech 1740-1742 byly Bolatice spolu s celým Hlučínskem připojeny k Prusku. V majetku velehradského kláštera však zůstaly až do jeho zrušení dne 27. září 1784, teprve poté je 21. prosince 1784 získal pruský stát. Ten je ihned prodal za 41 000 tolarů Eugenovi a Aloisovi Hennům, baronům z Henneberku, kteří vlastnili Bolatice do 19. prosince 1822, kdy je prodali za 83 054 tolarů Eduardu Mariovi, knížeti Lichnovskému. Roku 1926 prodali Lichnovští bolatický zámek Václavu Bochýnkovi. Ten jej dal sice upravit, ovšem za cenu zničení mnoha hodnotných architektonických detailů včetně nástěnných maleb interiérů ve 2. NP. Také zámecký park byl podstatně okleštěn a postupem doby změněn na malý parčík. Po roce 1945 získal bolatický zámek československý stát a obec Bolatice a byly v něm úřadovny Místního národního výboru Bolatice, do roku 1958 i škola, později i MŠ. V letech 1960 - 1961 byla nepříliš zdařile opravena zámecká fasáda a střecha. Poté co MNV objekt opustil, byly v něm postupně pošta, spořitelna, obchod, kantýna n. p. Juta Bolatice, v prvním patře knihovna, klubovna a skladiště MNV. Sklepy a některé prostory zůstaly nevyužity. Po r. 1975 byl objekt při rozšiřování n. p. Juta obestavěn novými objekty - podnikovými halami a provozními budovami závodu, což zcela zásadně narušilo jeho historické prostředí. Přitom již od roku 1972 se jednalo o důkladné generální opravě zámku. Rekonstrukce samotného objektu probíhala v letech 1998 - 2000 a v prostorách zámku je nyní nejen sídlo Obecního úřadu Bolatice, ale i pěkná obřadní (koncertní) síň a klubovna pro spolky.

Rekonstrukce Bílé věže v Hradci Králové
Bílá věž, jedna z nejvýznamnějších staveb v Hradci Králové a nemovitá kulturní památka, byla vystavěna mezi lety 1574 a 1581 na západním okraji Velkého náměstí, v samotném srdci historického centra města, v sousedství katedrály Svatého Ducha. Jedná se o renesanční, 72 metrů vysokou, věž, která slouží především jako zvonice pro druhý největší zvon v Čechách - Augustin. Věž dříve sloužila zároveň jako strážní a hlásná věž s hodinami. Celá věž je postavena ("integrována") do jižní části starší kaple sv. Klimenta, jejíž zbytky se zachovaly dodnes v konstrukci věže (například opěrný pilíř s lomeným obloukem jižního průčelí kaple). Při velkých rekonstrukčních pracích v poslední čtvrtině 20. století došlo k zásadním zásahům do hmotné podstaty památky, které znamenaly na jedné straně statickou stabilizaci věže, na druhé však zásadní úbytek autentických detailů, nevhodné technologické řešení spárování a injektáží. Čištěním povrchů došlo také k zásadnímu narušení historických materiálů a ke vzniku dlouhodobých stále trvajících problémů. Společně s nevhodnou přístavbou pokladny věže tak vznikl impuls ke kompletní rekonstrukci objektu. Původní účel věže – především tedy zvonice (kampanily), hlásné a strážní věže byl historickým vývojem změněn na současnou vyhlídkovou věž s funkční zvonicí. Základní koncept řešení vychází z celkové potřeby rekonstrukce stavby, doplněný snahou vnést nový život do kulturní památky a o princip prolínání jednotlivých stavebních celků v čase a prostoru. Restaurátorským způsobem byly kompletně opraveny všechny poškozené části. Do vyčištěného historického prostoru věže byl po odstranění všech nežádoucích a nehodnotných konstrukcí vložen nový současný prvek interiéru – schodiště, podesty, výstavní a interaktivní prvky s výukovými a zábavnými programy. S nimi, společně s odhalenou krásou historické stavby, se cesta k cílené vyhlídce v nejvyšším patře věže stává intenzivním zážitkem po celou dobu prohlídky. Nová vstupní třípodlažní přístavba vznikla na místě původní nevyhovující pokladny z 80. let 20. století.

Nájemní komplex Luka Living, Praha
Vzhledem k místu a vazbě na stanici metra autoři projektu zvolili výraznou dynamickou formu, která se stala orientačním bodem celé lokality. Stavbu organicky tvarovali pomocí balkonů a teras, které její siluetu zjemňují, terasy jsou navíc osázeny zelení. Byty jsou vybaveny rekuperací vzduchu a teplé vody, dále také systémy domácí automatizace. Výchozím principem bylo vybudování polyfunkční budovy s nízkoenergetickým standardem. Rezidenční komplex byl realizován v energetickém standardu A. Bydlení doplňují komerční a administrativní plochy, wellness a fitness. Byty nejsou určeny k přímému prodeji, ale k pronájmu. Objekt byl přistaven k obchodnímu centru, s nímž tvoří jednu obchodní galerii. Specifikem projektu je jeho propojení se stanicí metra suchou nohou. V parteru navazuje na park, garáže mají perforovaný plášť porostlý popínavou vegetací. Práce na projektu jsme zahájili po vítězství atelieru CAMA v soutěži v dubnu 2014, stavební povolení jsme získali v rekordním čase. Díky etapizaci projektu mohla firma Hinton zahájit spodní stavbu již na jaře 2015. V průběhu navrhování jsme řešili řadu náročných technických úkolů, mezi které patřilo například antivibrační řešení konstrukce, přeložky kanalizačních přivaděčů pod budovou a zakládání nad technickými kolektory. Parter jsme modelovali oblými pahorky, takže navazuje na Centrální park. Fasády garáží netvoří plné stěny, ale perforovaný plášť porostlý popínavou vegetací. Zeleň na terasách a střechách naši ideu umocňuje. Hmotu stavby jsme organicky tvarovali pomocí balkonů při zachování jednoduchého konstrukčního tvaru obvodových konstrukcí. Pravidelně strukturovaná fasáda a její tvar podporují celistvost designu, patro s obchodní pasáží je prosklené. Zásady řešení Architektura okolních budov je dána dobou jejich vzniku; jedná se o panelové domy sídliště z 80. let minulého století. Bytové domy jsou minimálně desetipodlažní, členěné okny, lodžiemi a většinou i barevnými plochami po dodatečném zateplení. Sestavy domů vytváří meandry polouzavřených dvorů. Objekty občanské vybavenosti a nákupního centra jsou nižší. Výraznou linií je v této lokalitě nezahloubený tubus metra. Pro návrh bylo podstatné měřítko místa, zdůraznění stanice metra a vytvoření orientačního bodu. Hmotu stavby s 15 nadzemními a dvěma podzemními podlažími tvoří tvarově jednoduchá ortogonální podnož navazující na objekt Luka 1 a část bytových pater. Horní patra novostavby na podnož dynamicky reagují a přes soustavu teras gradují v diagonální štíhlé formě. Jsou uskočená a celou siluetu zjemňují, celistvost a dynamiku dávají budově linie balkonů. Východní nároží jsme akcentovali dvoupodlažní hmotou trojúhelníkového půdorysu, Fasády navazují na záměr vytvořit homogenní, ale přitom dynamický tvar budovy. Podstatná je pravidelná struktura okenních otvorů a barevných ploch, velké prvky kompozici odlehčují a korespondují s křivkou balkonů. Podnož je z podstatné části prosklená, fasády bezprostředně navazující na terén byly obloženy kovovými lamelami. Architektonické řešení doplňuje důraz na kvalitní materiály a detaily: nejen na fasádách a viditelných částech společných prostorů, ale i v parteru. Náročný projekt Konstrukci 2. PP -2. NP tvoří železobetonový monolitický skelet lokálně doplněný stěnami. Od 3. až do 15. NP jde o stěnový obousměrný systém, který je oproti spodní skeletové části natočen o 45°. Vzhledem k odlišným polohám většiny svislých nosných konstrukcí tyto dvě části odděluje masivní přechodová konstrukce stropu nad 2. NP. Ve východní části objektu je dvoupodlažní administrativní nástavba s trojúhelníkovým půdorysem (3. a 4. NP). Dle zadání klienta byly konstrukce navrženy tak, aby bylo v budoucnu možné doplnit dalších pět nadzemních podlaží. Objekt je založen na kombinovaných základech tvořených velkoprůměrovými vrtanými pilotami a základovou deskou, kterou před vlivem vlhkosti a agresivity prostředí a bludnými proudy chrání hydroizolační systém. V hlavicích sloupů v nejvyšším podlaží garáží, tedy pod patrem s obchodní pasáží, jsou uloženy vibroizolační desky. Výška vibroizolačních prvků byla stanovena na základě měření vibrací a akustických studií ve spolupráci s Technickou univerzitou v Budapešti. „Jedná se zatím o nejmodernější antivibrační systém v České republice. Křivky mezi balkony uzavírá monolitický železobetonový lem. V místě balkonových desek je kotvený do monolitického balkonu. Na ostatních místech ho podporují monolitické krčky široké 300 mm a vysoké 200 mm, vystupující ze stropních desek. Křivky lemů/balkonů bylo třeba vzhledem ke složitému tvaru stavby geodeticky vytyčit z elektronických výkresů. Při řešení systému parkování přišla projekční kancelář CAMA architekti s nápadem, který se v ČR zatím příliš nepoužívá – parkování na kontinuálních rampách. Díky tomuto systému je možné využít celou plochu podlaží k parkování. Tento úsporný parkovací systém ušetřil finanční náklady, které se v předchozí fázi projektu pohybovaly v řádech desítek milionů korun, protože byly původně navrženy v klasických automatických parkovacích zakladačích. Kancelář CAMA je zkušeným projektantem interiérů rezidenčních a hotelových projektů. Pro plně vybavené byty v navrhovaném objektu bylo i pro ně výzvou vyprojektování všech interiérů všech 216 bytů, kterých bylo typově 60, ve třech kvalitativních standardech. Projekt Luka Living Rental Apartments získal cenu v kategorii Energetický a ekonomický projekt roku od Ministerstva pro místní rozvoj. Plocha pozemku: 3694 m2 Zastavěná plocha: 2532 m2 Obestavěný prostor: 77 150 m3 Počet bytů: 216 garážová stání 203 komerční plochy/včetně ubytovacích jednotek: 4 095 m2 bytové plochy 7 755 m2 Počet obyvatel 406 Náklady: 0,5 mld. korun Inspirací pro vytvoření této budovy byly pro autory přírodní útvary, jakými jsou korály nebo včelí úly. Celý dům se nese v organickém designu s absencí přísných ostrých hran. Organické linie změkčují výraz objektu a dodávají mu dynamiku. V patnáctipodlažním objektu je 215 bytů určených k pronájmu. Zájem o byty byl nečekaně velký. Zelené prostory na terasách i kolem celého objektu poskytují vyšší komfort bytů.

Domov sociální péče Hagibor, Praha
Zařízení sociální péče pro téměř 60 osob. V objektu je kromě vlastní ubytovací kapacity a stravovacího provozu, také vybavení sloužící k společenskému vyžití klientů a jejich aktivizaci (prostory a vybavení pro rehabilitaci a ergoterapii, denní centrum), dále i ambulance praktického lékaře. Objekt není určen jenom pro ubytované, ale i pro seniory, kteří sem docházejí, a tráví zde část dne. Původní objekt bývalého starobince zůstal zachován, neboť jde o architektonicky zdařilé dílo. Nová přístavba je určena pro pobyt klientů potřebujících 24 hodinovou péči. Prioritou pro ubytovací část a zahradu bylo ochránit je před hlukem z okolních komunikací. Toho jsme dosáhli vytvořením tzv. bariérového domu orientovaného ke zdrojům hluku prostory, kterým hluk nevadí - převážně chodbami či pomocnými provozy jako jsou sklady, koupelny atd. Umístění hmoty domu při okrajích pozemku dává možnost ponechat nejkvalitnější část zahrady - to je její střed k vytvoření velkého zahradního atria, zcela soukromého prostoru, kam jsou orientovány pokoje. Vnitřní zahrada a umístění pokojů spolu s vnějším výrazem budovy zvyšuje i bezpečnost obyvatel budovy. Vnitřní část novostavby je koncipována jako jakési rozvolnění budovy do zeleného atria. Lodžie jsou propojeny mělkými pavlačemi sloužícími jako bezpečnostní zábrana, ale i jako nosič zeleně, se v měkké linii, podepřené dřevěnými sloupy v nepravidelném „přírodním“ rozmístění, otevírají do zahrady. Nový komplex je tedy rozdělen do dvou v kruhu propojených částí – původní budovy s přístavbou polosuterénu a nové budovy - ubytovací části s vnitřním dvorem. Původní budova byla kompletně rekonstruována, při zachování některých původních prostor, které činí tuto budovu kvalitním prostorovým útvarem, především vchodu a vstupní haly. Byl vybudován bezbariérový přístup do objektu. Proto je za vstupem vlevo od schodů hala rozšířena a je zde vložen výtah umožňující jak přepravu většího počtu osob, tak osob na invalidních vozících. Takto řešeným nástupem se dostáváme na vstupní úroveň areálu s halou a s recepcí rozšířenou o zimní zahradu, ze které je vstup do jídelny a bufetu, obou ubytovacích křídel a dalšího vertikálního uzlu s výtahem do dalších pater objektu. U spojovací chodby do „domova“ je možný příjezd sanitních vozů. V suterénu, který obsahuje hospodářskou komunikaci propojující všechny části domu, jsou umístěny sklady kuchyně, prádelna a odděleně rehabilitační úsek. Na této úrovni je též zásobovací dvůr pro příjem zásob a materiálu do budovy. V patře je umístěno denní centrum s dílnami a prostory pro odpočinek. Původně rezervní prostory v přízemí i v 1. patře budovy byly využity pro dětskou školičku. V podkroví jsou umístěny kanceláře a technické vybavení objektu i pokoje hotelového typu pro návštěvy. Domov – nová dvoupodlažní budova má kapacitu 57 lůžek v jedno a dvoulůžkových pokojích. Jde o dispoziční dvoutrakt, kdy pokoje jsou vloženy mezi vnitřní propojující komunikaci na vnější straně objektu a mezi dvorní zahradu. Patro je rozděleno na 2 sekce po cca 15 ubytovaných s příslušným pomocným zázemím. Pokoje nejsou řazeny průběžně, ale do skupin, mezi kterými jsou průhledy prosvětlené shora. Zalamování chodby a její šířkové pulzování z ní tvoří ve vazbě na rozšířené části, příjemný prostor, vhodný pro posezení a kontakty mezi bydlícími. Na každém patře jsou i společenské místnosti. V každém patře je vždy jedna buňka pro ubytování manželské dvojice o dvou místnostech. Jednolůžkový pokoj má plochu 19 m2 s vestavěnými skříněmi, z pokoje je přístupná malá lodžie. Zázemí pokoje tvoří předsíň oddělená od pokoje posuvnými dveřmi a z ní je přístupná hygienická buňka se sprchou, WC a umývadlem. Vše s parametry vyhovujícími pohybu osob na vozíku. Dvoulůžkový pokoj má plochu 23,6 m2, je vybaven dvěma polohovatelnými lůžky, vestavěnými skříněmi, stolkem se dvěma polokřesílky, opět s přímým výstupem na lodžii. Hygienické zázemí pokoje je stejné. Pro možnost případné potřeby vystřídání ubytované dvojice na WC, je na patře zřízeno rezervní WC. Vertikální propojení úrovní zajišťují schody a dva lůžkové výtahy. Dvoupatrové spojovací chodby propojují novostavbu se starou budovou. Provoz domova byl zahájen v roce 2008.

O2 Arena, Praha
Architektura objektu je podřízena jeho funkčnímu využití. Pro sportovní a víceúčelové aplikace byly jednotlivé prostory v aréně navrhovány s důrazem na efektivní vnitřní propojení a logické konstruktivní uspořádání. Dispoziční řešení je koncipováno tak, aby v hale návštěvníci trávili čas i mimo hlavní program jednotlivých akcí a aby využívali v co nejširší míře služeb, které se zde nabízejí. Uspořádání jednotlivých prostorů haly je provázané s obchodními pasážemi s dostatečným zázemím poskytovaných služeb. Jsou zde tři okruhy vybavení a servisu. Prvním okruhem jsou vlastní divácká místa v hledišti s příslušnými foyery, hygienickým zázemím a restaurací. Počet sedících diváků je 17000. Druhým okruhem jsou místa v „klubovém podlaží“. Zde se kromě sedadel v divácky atraktivní poloze nabízejí rovněž sedadla s místy u stolů s přímým výhledem na plochu, s možností konzumace jídel a nápojů. Posledním okruhem jsou lóže a salonky VIP, které jsou spolu s příslušným vybavením a restaurací VIP umístěny v divácky nejlépe situované poloze v samostatně přístupném podlaží. Architektura je typu high-tech. Stříbrná fasáda z Reynobondu evokuje ledový palác. Hlavním výrazovým prvkem je vlastní konstrukce vynášející skleněnou fasádu i částečně prosklené zastřešení. Konstrukční řešení: Nosná konstrukce je realizována jako monolitický železobetonový skelet s předpjatými prvky. Ocelová konstrukce střechy arény je ve tvaru kulového vrchlíku o průměru 135 m a vzepjetí 9 m. Koncepce prostorového vzpínadla s 36 radiálními trubkovými vazníky s předpjatými táhly se sbíhají v centrálním válcovém tubusu o průměru 18 m a výšce 12,3 m. Hala je vybavena unikátní divadelní technologií s perfektní akustikou, která je schopna reagovat na všechny typy pořádaných akcí. V průběhu stavby bylo uloženo 80 000 m3 betonu, 16 tun armatury a 2 000 tun ocelových konstrukcí. Generální projektant: ATIP, a. s. – Architektonický atelier Trutnov Autoři: Ing. Vladimír Vokatý, Ing. arch. Martin Vokatý Ing. arch. Jiří Vít (con.tec) Koncepce dopravy: Ing. Jiří Lebeda – ADO Návrh scénické technologie: akad. arch. Jindřich Smetana Statika ocelových konstrukcí zastřešení: Ing. Vladimír Janata, CSc. – EXCON a. s. Statika železobetonových konstrukcí: Ing. Milan Mužík – PPP – Pardubice, s. r. o.

Mezinárodní výzkumné laserové centrum ELI Beamlines, Dolní Břežany
Pro výstavbu komplexu laserového centra ELI byly využity dlouhodobě zanedbané a kontaminované pozemky bývalého zemědělského družstva. Jedná se o regeneraci brownfieldu v bezprostřední blízkosti centra obce. Součástí realizace jsou i rozsáhlé parkové úpravy, které společně s navazujícími projekty dopravní infrastruktury a nových povrchů významně zlepšily kvalitu veřejného prostoru mezi obecním úřadem, zámkem a hřištěm a umožňují pěší propojení napříč dříve uzavřeným areálem. Stavba se skládá ze sedmi částí - kancelářské budovy, polyfunkční budovy (kavárna, přednáškový sál, knihovna atd.), vstupního atria, laboratorní budovy, laserové budovy, objektu technologie chlazení a hospodářství technických plynů. Jen samotná budova pro laserové technologie se rozkládá, na ploše větší než je velikost fotbalového hřiště. Koncepčním přístupem k projektu se od jeho počátku podařilo rozčlenit rozsáhlý stavební program tak, aby bylo možné měřítko stavby co nejlépe přizpůsobit jejímu okolí. V návaznosti na tuto základní myšlenku je každá z budov pojata originálně a opatřena fasádou z jiného materiálu. Sjednocujícím prvkem naopak zůstává bílá stínicí konstrukce z oceli a hliníku, která uspořádáním stínicích lamel pozitivně ovlivňuje vnitřní prostředí stavby a zároveň vizuálně odkazuje ke krátkým přímým laserovým pulsům probíhajícím uvnitř. Hlavním vstupem do centra ELI je vysoké prosklené atrium otevřené pro veřejnost. Jedná se o reprezentativní komunikační prostor, na který navazuje kancelářská budova a polyfunkční budova. Uvnitř obou objektů jsou umístěna menší vnitřní atria sloužící k sociální interakci zaměstnanců a návštěvníků, která přinášejí do interiéru dostatek přirozeného světla. Technicky nejnáročnější částí díla je budova pro laserové technologie s experimentálními halami. Založení spodní stavby je ve skalním podloží více než osm metrů pod povrchem upraveného terénu. Výška atiky střechy je zhruba patnáct metrů nad úrovní terénu. Budova je navržena tak, aby vyhověla náročným prostorovým, technickým a bezpečnostním požadavkům. Z tohoto důvodu je významná část objektu umístěna v podzemí. Vzhledem k extrémním požadavkům laserové technologie na ochranu před působením vibrací a pro odstínění elektromagnetického a ionizujícího záření emitovaného v průběhu experimentů, jsou nosné stěny a stropy uvnitř i po obvodu objektu laserové haly až 1,6 m silné. Monolitická konstrukce je zhotovena z betonu s garantovanou minimální objemovou hmotností a je odolná proti průsaku vody. Betonářská výztuž s profily až 32 mm je zapojena do zemnicí soustavy objektu. Otvory v nosné konstrukci jsou ve velké míře vyplněny bloky z vysokohustnostního betonu, který v kombinaci s PE granulátem v menších prostupech zabraňuje šíření radiace. Prostory před vstupy do experimentálních hal jsou doplněny stínicími labyrinty vyzděnými také z vysokohustotních betonových bloků. Samotné dveře a velkoformátová vrata jsou celokovové a zajišťují stínění elektromagnetických pulzů. Jejich šíření z experimentálních prostor zabraňují rovněž voštinové filtry na všech rozvodech vzduchotechniky, plastové mezikusy na trubních rozvodech, EMP filtry na všech metalických kabelech i ve svítidlech, kovové trubkování ve stínicích monolitických stěnách, to vše doplněno rámovým modulovým systémem těsnění prostupů. Každá experimentální a laserová hala je kvůli své velikosti a očekávané manipulaci s velkými břemeny vybavena vlastní podvěšenou jeřábovou dráhou. Velké nároky jsou kladeny také na udržování optimálních parametrů vnitřního prostředí. Z velké části se jedná o čisté prostory s omezeným počtem částic ve vznosu, kontrolovanou teplotou, vlhkostí a přetlakem a se vstupy přes přechodové komory. Čistému prostředí je přizpůsobena povrchová úprava podlah, stěn a stropů. Vzduchotechnika je vybavena referenčním potrubím nulového tlaku rozvedeným po celé budově. Vzduch je upravován v cirkulačních vzduchotechnických jednotkách osazených HEPA filtrací. Pro účely použití při plánovaných experimentech jsou po budově rozvedeny technické plyny, které jsou vyvedeny na laserových halách do sdružených připojovacích bodů HUB a rozmístěny protipožární skříně pro skladování tlakových lahví. Celková plocha 29 500 m2. Zastavěná plocha 7 716 m2.

Centrum andragogiky, Hradec Králové
Přístavba a nástavba bývalé cihelny se souvisejícími stavebními úpravami, spojené se změnou v užívání stavby na multifunkční objekt Centra výuky výrobních postupů.Konstrukce a koncept: Stavební návrh vyplýval z existence objektu cihelny. Naší snahou bylo tuto stavbu zachovat, obnovit a dostavět pro potřeby jiného funkčního využití ve vymezených mantinelech. Původní historické těleso cihelny: Stávající objekt cihelny byl částí původní kruhové cihlářské pece. Po roce 1927 byla cihelna dle archivní dokumentace prodloužena přístavbou na východní straně. Současně byl v celé ploše objektu odstraněn dřevěný krov sedlové střechy kryjící režnou cihelnou konstrukci. Tato část však byla koncem 90. let minulého století ubourána. Nosný systém kruhové pece tvoří valené cihelné klenby, které jsou z vnější strany kryty kónickou cihelnou stěnou. Shora jsou klenby kryty jílovým násypem s povrchovou betonovou mazaninou. Obvodové stěny jsou členěny zaklenutými otvory, kterými byly původně do prostoru pece zaváženy cihly. V původním přízemním objektu cihelny jsou umístěny školící místnosti se zázemím. Část původního objektu cihelny z 19. století byla zrekonstruována tedy tak, aby splňovala požadavky moderní výuky. Přístavba a nástavba nového křídla: Nové křídlo je navrženo v objemu dvou podlaží. V přízemí prosklené části jsou umístěny vstupní prostory s recepcí a kanceláří. Ve 2. NP jsou umístěny další školící místnosti, hygienické a technické zázemí. 2. NP tvoří pravidelný podélný kvádr, který je příčně nasazen na střešní desku historického tělesa cihelny. Neomítané původní režné zdivo cihelny a hladká plocha pohledového betonu a skla spolu s obsahem z tmavého plechu 2. NP tvoří barevný a materiálový kontrast. Zastavěná plocha: 600 m2 Obestavěný prostor: 3456 m2 Energetická bilance: 20,3 MWh/rok Kontext okolní zástavby či prostranství: Nová stavba, ze které na vás dýchne velký kus historie, to je naše budova, která zachovává úctu k tradicím, hodnotám a spojuje moderní svět. A přestože má atypický vzhled, stále si zachovává ten stejný pohled, na který jsou obyvatele blízkého okolí po desetiletí zvyklí.